Cestopisy a reportáže

Spojené arabské emiráty jsou jedním z nejbohatších států Perského zálivu a většinou světa jsou vnímány především jako ohromné nákupní centrum, zejména emirát Dubaj. Proč a jak jsme se my, cestovatelé s denním rozpočtem 25$ pro dvě osoby, ocitli v této části světa? Zajímá vás, jak jsme se tu protloukali, kde jsme spali, co jsme jedli nebo co znamená setkání s někým „místním“? Čtěte dál a možná budete překvapeni.

Ve Spojených arabských emirátech najdete zvýšenou koncetraci milionářů, policejní důstojník má pět aut a vydělá v přepočtu klidně 100 000 Kč za měsíc.

Není to tak dávno, co tu byla jen vyprahlá poušť. Dnes na jejím místě stojí město, které je hned v několika ohledech nej: má jediný sedmi hvězdičkový hotel na světě i nejvyšší stavbu planety. Nakupovat sem jezdí ti největší fajnšmekři, a pak si hlavu chladí na lyžích – ve městě, kde panují až padesátistupňová vedra!

V Dubaji mají nejen nejvyšší mrakodrap na světě, největší obchodní dům, umělé ostrovy, nejdražší hotel, ale i nejdelší automaticky řízené metro, které nevyžaduje přítomnost řidiče v kabině.

Nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijů” – zpívají Slováci ve své hymně. Když seshora vidím přibližující se Emiráty, odhaduju, že místní hymna bude znít nějak jako “Nad pouštíííí je prach a nic neníííí viiiidět”. Kvůli prachu pod námi skoro nevidím ani Perský záliv, od kterého se přibližujeme k pevnině. Dost vybledlý odstín modré přechází ve stejně vybledlou hnědou. Ta hnědá jsou Emiráty. Jakmile překračujeme hranici pobřeží, začínám matně rozeznávat budovy.