Historie

Do 14.8. 1947 byl Pákistán britskou kolonií a součástí Britské Indie. Během jeho samostatnosti se střídaly demokraticky vedené vlády s vojenskými diktátory. Vzhledem ke značné zkorumpovanosti a neschopnosti politiků bývají diktátoři úspěšnější a oblíbenější. Politickou a ekonomickou elitu tvoří několik mocných rodin. Hned v prvním roce po získání nezávislosti vypuklo povstání v indickém, převážně muslimském Kašmíru, které vyústilo ve válku Indie s Pákistánem a faktické přičlenění části Kašmíru k Pákistánu. Další válka obou zemí propukla roku 1965. Následovala občanská válka, po níž se osamostatnil Východní Pákistán a vznikla z něj Bangladéš (1971). Později zase povstalci v Balúčistánu a Gilgitu požadovali větší autonomii. V rámci závodů ve zbrojení si Indie i Pákistán pořídily atomovou bombu (Pákistán v roce 1988). Pákistán byl velkým podpůrcem radikálního afghánského hnutí Tálibán a na jeho území donedávna existovaly výcvikové tábory pro bojovníky džihádu a teroristy (a nejspíš někde existují dodnes). Poslední puč provedl generál Pervez Musharraf (1999) a stal se tak čtvrtým vojenským vládcem za 50 let. Lidé vyšli do ulic a s radostí rozdávali sladkosti chodcům. Musharraf převrat provedl poté, co jeho letadlu na pokyn tehdejšího premiéra Nawaze Sharifa nebylo dovoleno přistát v Karachi. Světla na přistávací dráze byla vypnuta. Letadlu zbýval benzín jen na 15 minut. Nakonec se ale podařilo obsluhu letiště přemluvit.