V kvalitě a pohodlí dopravy je Pákistán skok do hlubin ve srovnání s Íránem, Čínou nebo Tureckem. Nepohodlné, otřískané autobusy. Špinavé, sluncem rozpečené vlaky. Dokonce i „první“ třída ve vlaku Quetta-Lahore byl zážitek jen pro otrlé (záleží velice na tom, kterým vlakem jedete). Najdou se ale i výjimky, např. autobusy firmy Daewoo jezdící v oblasti Lahore, Islamabad, Peshawar.
Po Karakoramské dálnici a v přilehlých údolích je doprava omezena většinou na minibusy a jeepy. Slabší povahy si možná budou potřebovat před jízdou vzít uklidňující prášky. Jeepy si můžete také najmout i s řidičem (více o cestování v horách v kapitole „Doprava po Karakoramské dálnici“). Pronájem auta bez řidiče je těžko k sehnání a bývá dražší než auto s řidičem.
V autobusech a minibusech sedí muži a ženy většinou odděleně a to i tehdy jsou-li společný pár. Jako cizinci můžete mít někdy výjimku. Každopádně by žena neměla sedět vedle cizího muže, jinak by si to mohl špatně vyložit.
Pákistánské (a indické) vlaky, vlaková nádraží a život kolem a v nich jsou zcela specifickou záležitostí a zkušeností, kterou byste si neměli nechat ujít.[cut]
Domácí aerolinky PIA (Pakistan International Airlines; www.piac.com.pk) obsluhují z míst popsaných v této knize Quettu, Multan, Lahore, Islamabad a Peshawar. Letenky na domácí lety koupené v Pákistánu jsou výrazně levnější než pořízené v zahraničí.
Menší domácí aerolinky: Aero Asia (www.aeroasia.com) a Shaheen Air International (www.shaheenair.com). [/cut]
