Omán je muslimskou zemí, oficiálním náboženstvím je islám, ale jsou tu povolena i další náboženství – hinduismus, buddhismus, křesťanství, apod. Pokud jde o prosazování zásad islámu, je zde patrný poměrně liberální přístup. Konzumace alkoholických nápojů je omezena na domácí prostředí nebo restaurace a bary v hotelích, v běžných obchodech se neprodávají. U městských žen je tolerován evropský styl oblečení.
Asi čtvrtinu obyvatel Ománu tvořípřistěhovalci. Patří mezi ně početná skupina indických obchodníků v Muscatu, dále, zejména v severních oblastech obyvatelé perského původu a v neposlední řadě jsou to obyvatelé ze zemí Blízkého východu, zejména pak z Palestiny, Jordánska a Sýrie. Část přistěhovalců tvoří i Britové, Američané a Australané. Zvláštní a dnes již málopočetnou skupinou obyvatel jsou Beduíni. Jedna skupina žije v oblasti písečných dun Wahiba, další skupinou jsou tzv. Jabalis, kteří obývají hory v Dhofarské oblasti a v zimním období se stěhují na pobřeží.[cut]
Přestože je Omán vůči návštěvníkům velmi tolerantní země, doporučujeme cestovatelům dodržovat některé zásady, aby se vyhnuli společenským faux pas: neukazovat nikomu chodidla nohou ani podrážky, nejíst levou rukou, ani nikomu nic levou rukou nepodávat, je-li nám nabídnuta káva, neodmítnout (ovšem vypít více než tři šálky kávy je již považováno za nezdvořilost) a nefotografovat místní obyvatele bez svolení.[/cut]. Evropské ženy nemusejí nosit šáte, jedinou výjimkou je mešita sultána Qábuse, kde je vyžadován dlouhý rukáv a šátek (je vhodné vzít předem, na místě lze dokoupit oblek cca za 5 RO, je však obvykle poměrně nevkusný a předražený.
