Trek Ománem: V horách země sultánovy

Rezervace proběhla úspěšně. Právě jsme koupili letenky směr Maskat v Ománu, za týden odlétáme. Omán je jedním ze dvou sultanátů na Zemi a díky osvětové vládě sultána Kábúse tvoří překvapivě vyspělou část Arabského poloostrova.

Čtěte také reportáž z pouště Wahiba nebo článek o Maskatu.

Na druhou stranu je i přes své krásy a tradiční kulturu Omán zemí turisticky poměrně neobjevenou. Na severu země se tyčí až do výšek 3000 metrů pohoří Hajar. Zelené oázy palem ve společnosti starobylých vesnic a pevností jsou jako vyobrazené z pohádek 1000 a jedné noci.

Horká zima

Je polovina února, tedy konec ománské chladné zimy. Pod horami je kolem 30 °C. Budíme se u horkých pramenů u pevnosti Nakhal, ještě poslední koupel v příjemně vlažné termální řece. Máme namířeno do údolí Vadi Bani Awf. Absolutně nechápavým ománcům se snažíme vysvětlit, proč nemáme také auto, když litr benzínu přijde v Ománu na 6 korun. Nicméně pro treky v horách je poněkud nepraktické.

Překvapivě rychle se pomocí několika stopů dostáváme po prašné cestě na konec údolí až do vesnice Balad Sayt. Pod mohutnou stěnou hor leží rozsáhlá oáza zelených políček a palem, hliněné domky a zbytky pevnosti. Jsme ve výšce 950 metrů a vyrážíme na dvoudenní trek do vesnice Misfat al Abriyyin na druhé straně hor.

Nejširší nabídku průvodců a map Ománu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Strmý výstup

Sultánovo ministerstvo turismu vyznačilo v horách turistické stezky. Zíráme, kam až se musíme vyškrábat. Čeká nás převýšení přes 1000 metrů, kolmo vzhůru útesem nad vesnicí. Stará oslí stezka je prudší a prudší, každý neseme na zádech zásoby 5 litrů vody, snad to bude na dva dny stačit.

Přicházejí první exponované i lehce lezecké úseky. Jak tudy mohli chodit oslíci, netušíme. Ještě krátký úsek zajištěný ocelovým lanem a odpočíváme v opuštěné osadě ve stínu velkého stromu. Vesnice Balad Sayt se postupně ztrácí v moři vyprahlých hor. S výškou přibývá stromů, k večeru se příjemně ochlazuje.

Po pěti hodinách strmého výstupu se konečně přehupujeme přes hranu na náhorní plošinu. Výhled směrem dolů je fascinující, překvapují nás dramatické tvary okolních hor. Náhorní vápencová plošina je posázena bizardními přerostlými bonsajemi. Jako malý hobit probíhám mezi stromy. Ranní východ slunce nás vytahuje brzy ze stanu, s lehkou inverzí jsou výhledy ještě lepší.

Konečně civilizace

Přechod náhorní plošiny s postupným klesáním je nekonečný. Pouštní krajina je na jednu stranu inspirující rozmanitostí tvarů a vyprahlými torzy stromů. Na druhou stranu je vápencová plošina rozpálená k padnutí. Ve stínu je příjemných 20 °C, na slunci 30 °C. Dochází nám voda. Klesáme, ploužíme se mezi kameny, zachraňuje nás až zavlažovací nádrž u malé pastevecké osady.

Po dalších kilometrech v nohách oznamuje blízkost vesnice Misfat al Abriyyin náhlý kontrast při vstupu do zelené oázy palem kolem důmyslných zavlažovacích kanálků zvaných fajal. Stanujeme před vesnicí ve svěží zeleni a prohlídku této starobylé, údajně nejhezčí, ománské vesnice necháváme až na ráno. Dva dny jsme nepotkali živou duši, překvapuje nás tedy i těch několik málo turistů ve vesnici. Další dny pokračujeme výstupem na nejvyšší horu Ománu – třítisícový Jabal Shams, následně závratě vyvolává pohled do hloubek ománského „Grand kaňonu“. Omán je zemí, která mnohé příjemně překvapí. Skrytý poklad Arábie.