Cestopisy a reportáže

Dnes vyrážíme na hlavní část naší cesty, během níž se musíme dostat v několika následujících dnech ze Lhasy až do Kathmandu. Trasa přitom zpočátku sleduje bývalou královskou cestu Chang La, směřující ze Lhasy přes Gyantse do Sikkimu, kterou proudily v minulosti obchodní karavany z Tibetu do Indie a kterou rovněž uprchl do Indie dalajláma.

Jeden z méně známých nepálských treků vede Národním parkem Langtang. Úspěšné absolvování vyžaduje přechod sedla Kianjin La. Zkomplikovat ho může špatné počasí.

„Himálaje so nám nízky!“ prohlásil Castro po třetím pivě u Rudyho v Boskovicích. A bylo rozhodnuto! Trek kolem Dhaulágirí se stal naším dalším cílem. Za měsíc stojíme v nepálském Beni a snažíme se nacpat do plného terénního autobusu.

Pravidla malby určují posvátné knihy. Podle nich musí postavy jednotlivých božstev na thangkách mít předepsaný počet rukou, dány jsou jejich pózy, gesta i výrazy a symbolické předměty, které drží. Traduje se, že první thangku nakreslil sám Buddha.

Pravděpodobně nejznámějším, ale i jedním z nejděsivějších letišť na světě je asfaltová ploška uprostřed Himalájí. Letiště v Lukle má pouhých 500 m, a i přesto je nesmírně vytížené!

Trek pod Everestem v oblasti Solu Khumbu je občas považovaný za méně lákavý a přelidněný. Faktem ale je, že nabízí krásné zážitky a kritiku si příliš nezaslouží.

S přicházejícím soumrakem okolo chrámu v poutním hinduistickém městě Janakpur nervózně přešlapuji a číhám na poutníky a svaté muže. A skutečně se náměstí před chrámem začíná postupně naplňovat, ať již malými dětmi, či právě různými podivíny.

Vydejme se do Nepálu trochu jinak, než bývá zvykem. Nepůjdeme známý trek spolu s výpravou průvodců, kuchařů, nosičů a oslíků. Zažijeme ale běžné dny těch, kteří se turistikou živí. Pozvání na nepálský venkov se neodmítá.