Lidé
Myanma je etnicky velmi pestrá země, žije zde 135 oficiálně uznaných národností, záleží ale na způsobu klasifikace, různé zdroje uvádějí různé údaje.
Nejpočetnějším etnickou skupinou jsou Barmánci, kteří tvoří 68 % populace a kteří většinu země ovládají již po mnoho staletí, dalšími početnými skupinami jsou Šanové (9 % populace), Monové, Kajinové, Kajahové, Čjinové, Kačjinové a Rakhaingové, pohraničních hory osidluje mnoho méně početných etnických skupin, které zde žijí do značné míry izolováni od okolního světa.
Přibližně 14 % obyvatel žije v oblasti Yangonu , druhým největším městem je Mandalaj, kde žije přes 950 000 obyvatel, většina lidí však žije na venkově a přibližně až 70 % všech obyvatel země pracuje v zemědělství.
Zvyky
Obyvatelé Myamny jsou velmi slušní a poctiví lidé. V zemi se prakticky nesetkáte s tím, že by někdo na někoho křičel, jako turisté se pravděpodobně vůbec nesetkáte s okrádáním.
Chování lidí do velké míry ovlivňuje buddhismus, pro téměř každého obyvatele země je náboženství nedílnou součástí života.
Díky naprosté izolaci celé země trvající po několik desetiletí se v Myanmě zachovalo mnoho zvyků, které v ostatních zemích jihovýchodní Asie téměř nebo úplně vymizely. Většina mužů nosí tradiční sukni longyi (čti loundjí), ženy a děti si chrání tváře přírodním make-upem z prášku stromové kůry a rudé skvrny na chodnících a silnicích jsou výmluvným znamením o rozšíření zvyku žvýkání betelu.
Yangon a jiná velká města se však nezadržitelně mění a i zde potkáte stále více mladých lidí v džínách a v minisukních, tedy něco, co bylo ještě před několika lety nevídané. Podobně se mění i chování lidí zejména v turistických oblastech.
Náboženství
Asi 87 % procent obyvatel Myanmy vyznává théravádský buddhismus a lidé jsou na své náboženství hrdí. Alespoň základní znalost o buddhismu je nezbytností k lepšímu porozumění barmské povahy a kultury.
V Myanmě dodržují věřící buddhisté pět laických zásad nebo morálních pravidel, podle kterých je zapovězeno zabíjení, krádež, necudnost (což bývá obvykle vykládáno jako cizoložství), lhaní a požívání omamných látek.
Přestože je buddhismus založen na určitých pravidlech, jsou podle přesvědčení běžných lidí nejdůležitější věcí zásluhy zajišťující lepší příští život, které lze shromažďovat konáním určitých skutků, jako je dávání darů mnichům, přispívání na chrámy a vykonávání běžných obřadů v místním chrámu..
Každý muž by měl alespoň dvakrát za život dočasně vstoupit do mnišského řádu, jednou jako novic ve věku 10 až 20 let a později jako plně vysvěcený mnich kdykoli po 20. roce věku. Při prvním vstupu chlapců do kláštera uspořádá rodina při této příležitosti velkou oslavu a vstupem syna do kláštera získá rodina velké zásluhy.
Do klášterů vstupují také dívky a ženy, ale netěší se takové úctě jako mniši.
S mnichy se setkáte prakticky na každém kroku, zejména ráno při jejich obchůzce za almužnou. Panuje rozšířený názor, že mniši o jídlo žebrají – tak tomu ale v žádném případě není; mnich o potravu nežádá a tím, že se nechá obdarovat, umožní darujícímu vykonat dobrý skutek.
Stále živá je v Myanmě víra v naty, duchy, která má původ v dobách před příchodem buddhismu do země. Natové mohou ovládat určité místo, ať přírodní či vytvořené, nebo určitý prožitek. Natům byly stavěny svatyně a přinášeny obětiny, do poloviny 11. století i zvířecí. Přestože někteří lidé víru v naty odmítají, prostupuje jejich uctívání každodenním životem země. Při mnoha příležitostech se konají nat pwe, obřadné slavnosti, při kterých se médium za přispění hudby hrané za tímto účelem snaží do sebe nata nalákat.
Z dalších náboženství vyznávají obyvatelé Myanmy křesťanství, islám a hinduismus, asi 1 % obyvatel jsou animisté. Křesťané jsou mezi obyvateli velkých měst a v odlehlých horách, kde víru šířili baptističtí, katoličtí a anglikánští misionáři.
Etiketa
Obyvatelé Myanmy dodržují mnoho pravidel slušného chování a to nejen na veřejnosti, ale i v soukromí svých domů. Veškerá témata, předměty a stavby týkající se náboženství jsou pro ně nedotknutelné.
Pro muže i ženy je vhodné oblečení takové, které zakrývá ramena a kolena a to nejen při návštěvě náboženských objektů. Naprosto dokonalým oděvem pro muže i ženy jsou tradiční sukně longyi, které nejen splňují podmínku vhodné délky, ale v horkém prostředí také výborně větrají, snadno se udržují a získají vám sympatie místních obyvatel. Trička bez rukávů a krátké kalhoty nejsou vhodné, naprosto nepřípustné jsou při návštěvě náboženských nebo posvátných míst.
Nejvyšším a nejposvátnějším místem těla je hlava a nejspodnější jsou nohy, tedy nejen fyzicky, ale i duchovně, a z toho vyplývá několik důležitých pravidel.
Před vstupem do domů, klášterů, svatyní a stúp je třeba si vyzout boty a ponožky, které je dobré dát buď do batůžku nebo nechat v úschovně u vchodu, není příliš vhodné je nosit v ruce a při prohlídce pokládat na posvátná místa.
Při sezení je třeba nesměřovat chodidly k sochám Buddhy, k oltářům a ostatním osobám, pokud nevydržíte klečet na patách, je vhodný tzv. turecký sed se zkříženýma nohama nebo „malá mořská víla“, kdy jsou nohy v kolenou složeny na jednu stranu podél těla chodidly dozadu.
Nesedejte si na místa nebo předměty, které mají nějakou souvislost s hlavou, například na polštáře na spaní.
Snažte se nikoho a nic nepřekračovat, pokud před vámi někdo sedí na zemi, naznačte, že chcete projít a počkejte, až vám bude uvolněn průchod. Stejně tak nepřekračujte něčí předměty rozložené na zemi, například na tržištích.
Pokud budete místním obyvatelům cokoli podávat, snažte se předmět držet v pravé ruce, v Myanmě je podobně jako v některých jiných zemích levá ruka považována za nečistou.
Jídlo bývá tradičně konzumováno rukama, přesněji pravou rukou, téměř všude jsou však používány lžíce a vidličky, jídelní hůlky se používají pouze ke konzumaci čínských a nudlových jídel.
Je velmi nevhodné si na veřejnosti projevovat fyzickou náklonnost, dvojice by si měly nechat veškeré projevy přízně včetně polibků a objetí na soukromí pokoje.
Veřejná nahota je naprosto nepřípustná a to včetně koupání a opalování na plážích.
Obyvatelé Myanmy jsou natolik slušní, že na porušení pravidel většinou neupozorní, v žádném případě to však neznamená, že jim to nevadí a že je to nemusí urážet.
S aktualizací online průvodce Barmou nám pomohl průvodce, překladatel a fotograf Jan Styblík.
