Bláboly o Barmě aneb praktické informace o Myanmaru

Nečekaný email od táty

Otevírám mou emailovou stránku a vidím nepřečtenou poštu, která nese jméno mého taťky. „Je to vůbec možné?“ ptám se sama sebe. Táta si založil email a já si můžu jeho první emailovou premiéru přečíst v zemi, kde údajně nefunguje internet. Myanmar je první země, která se naprosto vymyká mým nasbíraným informacím. Jako bych si před cestou pročítala články o úplně jiné zemi, která zmizela ze zemské půdy a přestěhovala se někam na Mars.

Technický pokrok v barmské kráse

Než jsem odjížděla do Barmy, tak mě všichni strašili, že budu měsíc bez spojení se světem. Je pravda, že když jsme přiletěli do Mandalay, tak se na Lucky telefonním displeji objevilo: Welcome in Camerun. To jsem si říkala, že není něco v pořádku. Dokonce jsme dostali strach, zda jsme nastoupili do správného letadla. V Barmě vládne moderní letargie. Uvidíte chýši s ušmudlanými dětmi, ale každé drží v ruce čínský iphone.

Překvapilo mě, že dospělí mají telefon věčně u pusy než u ucha a pak mi dochází, že jsou zde ještě prvky používání vysílaček. Mobily jsou pro místní dostupné už třetím rokem a internet mají čtyři roky. Připojíte se skoro všude a netrvá to dlouho, jak straší staré informace. Signál na mobilu mít nebudete. To je jediná pravda, která se nám potvrdila.

Silnice jako z alabastru

Silnice se blýskají šedivým kožíškem čerstvě položeného asfaltu. Jako by se Hitlerova pozitivní stránka obtiskla i do myanmarské tváře dopravních komunikací. Vzpomínám na české silnice II. A III. třídy a na laoské prašné cesty. V Barmě neuvidíte skulinku v asfaltu natož díru jako od mimozemského talíře. Tady se rovný šedivý koberec line, že byste na něm mohli jezdit na kolečkových bruslích.

Tím se zkracují i přejezdy mezi vyhlášenými turistickými místy. Za využití silnic se v zemi platí mýtné, které si řeší řidiči aut a autobusů s výběrčími, vás se to netýká. Netýká se vás ani vstup do měst Mandalay a Bagan. Nemuseli jsme žádné platit, tak předpokládám, že jsou už zrušené.

Otesánkovská snídaně na barmském talíři

Nečekejte smažené housenky ani chipsové broučky. V tomto směru je barmská kuchyně nudná a pěkně tučná. Pravá nefalšovaná snídaně se skládá z malého šálku barmského čaje s bohatou dávkou sladkého salka. Pokud kávu nesladíte, tady nedobrovolně začnete. K tomu smažené pečivo různých tvarů, ze kterého se na vás usmívají perličky rozpáleného oleje, ale chutná to skvěle a nechybí mistička plná fazolové směsi.

V hotelu se pro turisty blýská vždy stejná kombinace: vejce na tvrdo nebo volské oko v olejové omáčce se sladkým toastovým chlebem, džem a banánek. Po pravdě musím říct, že se nám po několika snídaních zdály sny o vajíčkách typu, jak s nimi plaveme v oleji nebo jak se volské oko hádá s vajíčkem na tvrdo o dávku olejového sosíku.

Kulinářské, prostři se

V každé restauraci stojí na stolech termoska s čajem, který v tom vedru přijde vhod. V Shan státě si nezapomeňte dát výbornou nudlovou polévku s jemně nakrájenými oříšky. Ve městě Pindaya jsme si koupili nejlepší sladké banánové lupínky na světě. Nikde jinde v Barmě nejsou k sehnání. Dodnes na ně s velkým apetitem vzpomínáme.

Nerada dělám reklamu, ale pokud v Inle nezajdete do restaurace Nyaung Shwe na Canal Road, pak děláte velkou chybu. Starý čínský dědeček umí výborné ryby, kde by se od něho i Pohlreich mohl hodně učit. Namíchá vám i skvělé koktejly. Čilý skoro devadesátiletý kouzelný dědeček je po mrtvičce, a přesto dokáže svou restauraci provozovat i obsluhovat. Klobouk dolů. Určitě ho od nás pozdravujte.

Jedno točené, prosím

V Barmě vás každý den něco překvapí. Procestovala jsem Laos, Srí Lanku, Arménii…, ale Barma je první asijská země, kde jsem si každý večer dopřávala skleničku točeného zlatavého moku. Místní pivnice čepují nejen světlé, ale i tmavé pivo. Vyzkoušet můžete Dali Beer, Dagon a pochopitelně i Myanmar beer. Většinou dostanete automaticky i talíř buráků jako bonus. Nelekejte se, nejsou to ty oříšky, co loupeme na Vánoce. Tohle jsou čerstvé voňavé maxiburáky, které chutnají jednoduše famózně.

Nejširší nabídku průvodců a map Myanmaru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Eura, dolary, čaty – všechno jsou to jen peníze

Přicestovat můžete jak s dolary, tak s eury. Kurzy jsou pro obě měny výhodné. Jen si dejte pozor, aby vámi přivezené dolary a eura byly jako ze škatulky: nové, nepřehnuté a svěže vypadající. Kurz jsem měla 1 USD za 1038 čatů. Část jsem vyměnila a část jsem si ponechala v dolarech, protože se s nimi jednodušeji platí ubytování a vstupy. Pro ty jejich šušny jsem si ke směnárně málem musela přijet s trakařem.

Poprvé v životě jsem se cítila jako milionář. Myanmarské čaty jsou jen papírové, mince nemají. Papírové bankovky jsou tak špinavé, zmuchlané a roztrhané, že mnohdy ani nevíte, o jakou hodnotu se jedná. Já osobně jsem za tři týdny pobytu při cestování autobusy s místními, stopem a spaním v levnějších hotelech utratila v zemi, která má více zlata než švýcarské banky, celkem 800 dolarů.

Cestování: Komfortní dálkové autobusy, stopování a adrenalinová jízda vlakem

Zprvu jsme cestovali autobusem, ale v tomto případě se připravte na neuvěřitelnou skutečnost. Autobusy i nižších tříd jsou perfektně vybaveny. Dodávám, že jsme necestovali VIP autobusy. K jízdence na delší trať dostanete zdarma vodu na cestu i hygienický pytlíček se zubní pastou, kartáčkem, mýdlem a vlhčeným ubrouskem. Dokonce jsem očima vypátrala i kameru. Večer vám řidič rozsvítí nerušící osvětlení v uličce a vy si můžete tlačítkem rožnout světlo i nad vaší sedačkou.

Autobusy jsou klimatizované a bohužel s televizí, kde běží barmské telenovely plné krve a drog. To byl hlavní důvod, proč jsme později převerbovali ke stopování. Seděli jsme na kopě malých rajčátek i na melounovém nákladu. To se vám v Čechách nepoštěstí. Cestu ze Hsipow do Pwin U Lwin jsme absolvovali vlakem. Stála nás 1200 čatů na osobu a je to neuvěřitelný zážitek.

Devítihodinová cesta ve vlaku s dřevěnou podlahou posetou slupkami od dýňových semínek vás nenechá klidnými. Je to vzrušující. Dětí po nás koukaly jako po mimozemšťanech. Kývali jsme se ze strany na stranu, což nás po několika hodinách otupilo, později i uspalo. Second class má jednoduše své charisma a až vystoupíte, budete si připadat jako po jízdě na bobové dráze.

Dej si vanu a jdi spát

Barma se vyvíjí velmi rychle. Hotely tu rostou jako houby po dešti a v evropských časopisech s hotelovou tématikou je Barma number one. Moc si tu nejde vybírat mezi levnými guesthousy a dražšími hotely. Guesthousy tady totiž skoro žádné nejsou. Začali se budovat rovnou hotely, kde není překvapením vana a masážní sprcha v koupelně či zrcadlo v pokoji a na chodbách. Možná mají tak nastavené hotelové klasifikace, protože já osobně jsem vany v koupelnách v Asii nikde jinde nezažila. Ubytován stojí průměrně 10-15 dolarů na osobu na noc.

Optimistický národ s jiskrou v tváři

Barmská kultura je pravým oddechem od stresu a zakomplexovaného a stereotypního života. V Myanmaru se přes všechny nesnáze prokoušete smíchem a dobrou náladou. Peníze a bohatství jsou evropskou specialitou, kterou tam prosím nejezděte představovat. Lidé jsou milí, přátelští. Nikdo nás nechtěl ošidit. Naopak mnohdy skončíte neplánovaně na čaji a burských oříšcích skoro u všech rodin v barmských vesnicích. Všichni se s vámi budou chtít fotit a vy si mnohokrát budete připadat jako hollywoodská hvězda. Kulaté barmské obličeje s kruhovými tahy thanaki, ale budou štěstím bez sebe, když se s nimi vyfotíte. Tak jim tu radost udělejte.

Óh, můj Budho

Doufám, že vám pár info pomůže při aktuálním pohledu na Barmu. Moc dlouho se nerozhodujte a jeďte, dokud tam turismus nepronikl na plné pecky, protože už nyní se tam mezi Evropany rozkupuje půda a budují hotely na úkor úrodné půdy a kokosových alejí. Snad se ten rozvoj zastaví v rozumných mezích. Budu Ti to, Barmo, moc přát.