Cestopisy a reportáže

Mongolsko je nádherná země plná laskavých lidí. Naposledy jsem tu byl během končící zimy, kdy venku panovaly teploty okolo -20 °C, a tak jsem byl rád, že nemusím vycházet ven. Tentokrát se mi však podařilo podívat se do Ulánbátaru a jeho okolí v letním období, kdy se teploty pohybují kolem příjemných 22 až 30 °C.

Rozhodnete-li se navštívit Mongolsko, budete si muset zvyknout na režim bez pravidel, bez termínů a bez jistot. Odměnou bude nahlédnutí do říše Čingischána v jeho nekonečné stepi.

Sedím na zadní sedačce policejního džípu. Za mříží přede mnou vidím jen policistův téměř plešatý zátylek a nos mi dráždí hustý kouř z cigarety visící z koutku jeho úst.

Mongolsko je země, kam civilizace v našem pojetí zatím nedorazila. A přitom se nezdá, že by tam někomu chyběla. Bohatství Mongolska tkví v něčem jiném. Mongolové mají to, co my Evropané vlastně už ani neznáme. Nekonečný prostor s volným a čistým obzorem všude kolem, ve dne sytě modré nebe nad hlavou a v noci oblohu černou jako uhel, posetou tolika hvězdami, že jste dosud netušili…

Hledáte netradiční destinaci a máte rádi přírodu? Vydejte se do Mongolska. Tato země ještě nepatří mezi tak oblíbené turistické cíle, takže se můžete těšit na opravdový klid a užít si pocit svobody. Kam se v Mongolsku vydat a proč tam vůbec jet? Dozvíte se v rozhovoru s Petrem Procházkou!

Cestování kolem světa často obnáší přesuny na dlouhou vzdálenost a mnoho hodin strávených v dopravních prostředcích. Když si ale člověk vybere správného řidiče, nezapomenutelným zážitkem se může stát i jízda autem. Zejména v Mongolsku, kde by se množství silnic dalo spočítat na prstech a jezdit off-road se smí naprosto bez omezení.

Mongolsko je země zelených pastvin, zaoblených kopečků, ale také domovem neuvěřitelně milých a přátelských lidí. Pokud člověk obětuje trochu svého času a trpělivosti, pak se dá prostopovat a odvézt si spoustu autentických zážitků s místními obyvateli, na které se ještě dlouho vzpomíná.

Čujský trakt neboli silnice M52 stoupá z Novosibirska, po Moskvě a Petrohradu největšího ruského města, 1000 kilometrů přes Barnaul, Bijsk, Gornoaltajsk a Koš-Agaš do malé vesnice Tašanta, kde leží hraniční přechod do země Čingischána.