Maledivy – velké divy

„Nevím o tom, že by se tady někdy někdo potápěl. I safari lodě s potápěči jezdí spíš na jihu, v oblastech, kde už jsou zaměřené ideální lokality pro potápění“. To mi říkal maledivský divemaster Saeed, který s námi objevil největší potopenou loď na maledivském souostroví. Tehdy jsme spolu s Mirkem Náplavou, Petrem Klierem a Honzou Tutokým prožívali neuvěřitelné chvíle pod hladinou, kdy k nám připlouvaly ryby, protože ještě neviděly potápěče… To se psal rok 2003.

Když jsem byl na severu Malediv před dvěma lety, už jsem nepotřeboval žádné speciální povolení od Ministerstva atolu. „Postačily“ peníze na letenku a náš hydroplán už za hodinu klesal na mořskou hladinu v laguně nově otevřeného resortu Alidhoo. Další den odpoledne jsem se už potápěl na vraku, který do map i na potápěčské logbooky uvedla naše výprava Tajné vraky. Rychlejší změna, než bych čekal…

Život trestance na Maledivách

Když se domorodec na Maledivách dopustí trestného činu, podle historického práva jde do vyhnanství. Smí si vzít jen jeden tlumok s věcmi a za úsvitu čeká na pláži. Přijede policejní loď a odveze jej k jinému atolu. Na pláži jej vysadí. Provinilec je sám na okraji ostrova a ví, že se bude muset hodně snažit, aby jej místní vzali mezi sebe, aby se s ním podělili o práci i o jídlo. Sam nepřežije. To je alespoň motiv, jak v sobě hledat lepší já! A za dva měsíce opět přijede policejní člun a trestanec zase putuje jinam. Opět se začíná od začátku. Třeba i třikrát, čtyřikrát, podle míry provinění. Když se pak takhle „vyškolený“ chlapík vrátí po roce opět k domovské vesnici, zaslouží si opět své místo. Dokázal, že umí fungovat.

Když velký nadnárodní řetězec, například Hilton, chtěl postavit svůj resort na Maledivách, musel požádat vládu o pronájem půdy. Žádný prodej, ale nájem podmíněný tím, že se budou dodržovat pravidla. Pravidla podílu zástavby a zachované zeleně. Pravidla, jak vysoké smějí být všechny stavby, aby nepřevyšovaly okolní porost – tedy nic nad vrcholky palem!  Pravidla, jak se bude zacházet s odpadky, jak se bude chránit místní citlivá příroda na souši i v Indickém oceánu. Porušujete!? Zrušíme nájemní smlouvu. Bez náhrady. Buzerace, anebo ochrana?

Nejširší nabídku průvodců a map Malediv (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Skrytá tvář Malediv

Tolik věcí se mi na Maledivách líbilo a libí! Řadím se i mezi zastánce přísně sledovaného pohybu lidí mezi ostrovy. Chcete někam jet? Zažádejte o povolení a na místě se přihlaste u atoll chiefa – náčelníka ostrova. Krátkozrakýma očima dnešního odsuzováni muslimského světa se to jeví jako šikana, ale opak je pravdou. „Jen díky tomu, že víme, kdy kam kdo jel kam na výlet, jsme schopni jej začít hledat, spustit záchrannou akci, když se ztratí. „Ztroskotat na atolech schovaných těsně pod hladinou je tak snadné“ řekl mi tehdy bývalý ministr turismu Ahmed Mujuthaba, „a pokud bychom nesledovali, kdo přijede na jaký ostrov, můžete si být jisti, že by tu začaly vznikat pašerácké sklady a tajné výrobny drog. Díky tomuto systému se tu ale nic podobného neděje.“

Tyto zásady se mi líbí. Seriál o skryté tváři Malediv, kterou turista nikdy neuvidí, jsme nazvali Maledivy – velké divy s podtitulem „svědomí planety“. Společně s Mirkem Náplavou nám připadalo, že v málem se tady lidé umí vypořádat s tím, co neumí řešit zbytek světa. Mafie, diktát nadnárodních firem, ochrana přírody. Nemám rád slovní spojení „peníze až na prvním místě“. Nemám rád slovní spojení „trvale udržitelný růst“. Copak nemůže stačit jak se mám teď? Musím porad chtít mít se ještě líp?!

Maledivy mi vždycky sloužily jako příklad, že někde to jde. Ale v zakázaném severním teritoriu se už začaly stavět hotely. Tam, kde jsme před lety našli onen veliký vrak, už je hotel, jak jsem už napsal, jmenuje se Alidhoo. Prý mel číslo 118. A rostou další. Už není zakázaný volný pohyb po souostroví. Nikdo to nijak nevytrubuje do světa, ale zákon o evidenci a povolení cest už nepláti. Nevím, zda je zrovna toto TEN kousek svobody, který necelým dvěma tisícovkám korálových ostrovů chyběl.

Tento článek píšu na Islandu při čekání na letadlo do východního Grónska. Chci se pokusit o třetí český zimní přechod od moře k moři. Pokud konečně vrtošivá sopka dovolí a odletím, budu šlapat po ledovci, který je místy přes kilometr silný. Představuje prý 10 procent všech zásob pitné vody na zemi. A prý rychle taje. Pokud se celý rozpustí, stoupne prý hladina oceánů až o osm metrů. To by Maledivy úplně zaplavilo. Pokud tedy přemyslíte, jestli stoji za to vidět nějaké korálové ostrovy, neodkládejte to do nekonečna. Než je zaplaví voda. Anebo než je zaplaví vliv západu s „poselstvím“ větších zisků, udržitelného růstu a vetší svobody. Prý…