Pár století po tom, kdy bývala Kambodža jednou z nejvýznamnějších říší asijského kontinentu, pár desetiletí po khmérském teroru, otevírá se tato země světu. Rozhodně nabízí víc, než kamenné pamětníky historie v Angkor Watu.
„Policejní“ směnárna
Procházím hraničním městem Poipet. „Hledáš něco?“ ptá se mě policista, když vidí, že se koukám po krámcích obou stran ulice. „Hledám směnárnu.“ Odpovím tak, jako bych se sám ptal o radu. „Nasedni, zavezu tě tam,“ říká policajt a startuje motorku. Zajeli jsme ke krámku na kraji města. S jeho majitelem se evidentně znal. „Tady si můžeš vyměnit peníze.“ Majitel bere kalkulačku, vyťuká kurz a ptá se, kolik dolarů budu měnit. Podívám se na displej a pak zamračeným pohledem rovnou na policistu. Takovým označením, které se mu dostalo, jsem ještě nikdy „strážce zákona“ neoslovil. Otočil jsem se a naštvaným krokem mířil zpět.
Na korbě náklaďáku do Siem Reapu
Peníze jsem vyměnil jinde a vydal se na konec města. Zastavilo mi nákladní auto. Na korbě už jelo pár dětí. Jeli jsme kamenitou a velmi prašnou cestou plnou děr. Celou cestu jsme se drželi pevně bočnic a děcka měla legraci z toho, jak to s nimi cloumá. Do města Sisophon jsme dorazili zaprášení jako havíři. U rozcestníku jsem odbočil směrem na Siem Reap.
Siem Reap, jež je výchozím městem k návštěvě starobylého chrámového města Angkor. To bylo mezi devátým až třináctým stoletím centrem khmérské říše. Většina z toho, co dnes patří Thajsku, Laosu a Vietnamu bylo tehdy součástí Kambodže. Angkor je největším turistickým magnetem země. Siem Reap má malé mezinárodní letiště a většina návštěvníků Kambodže nespatří mimo Angkoru nic jiného.
Do Angkoru zadarmo
Chrámový komplex je od města vzdálen osm kilometrů. Na rozloze mnoha čtverečních kilometrů jsou chrámy, ruiny a paláce, jež se dají zařadit do galerie divů světa. Prohlídka Angkor Watu není záležitostí jednoho dne. Není ani záležitostí lacinou. Pronájem motorky s řidičem není nejlevnější a samotný vstup na dva až tři dny stojí mnohem více peněz, než kolik si vydělají běžní lidé ve městě za celý měsíc.
Začal jsem řešit, jak navštívit tyto fantasticky výjimečné a výjimečně fantastické stavby bez toho, aniž by to překročilo můj denní rozpočet. Také jsem musel najít způsob, jak toto své počínání vysvětlit Mirku Dušínovi a mému deníčku tak, abych nebyl nazýván plantážníkem a darebou. Vysvětloval jsem to nějak takhle: Výše vstupného pro cizince je nehoráznost sama o sobě. Soukromá organizace, jež má tyto příjmy na starosti, je úzce napojena na vládní špičku. Z vybraných milionů nepřipadá nic na restaurování a ochranu památek. Paláce s obrovskou historickou hodnotou byly a jsou vykrádány. Není to tak dávno, kdy na území Thajska byla zajištěna nákladní auta se sochami, artefakty a skulpturami z Angkoru. Rozkrádání a pašování v takovém rozsahu by nebylo možné bez tichého vědomí vládních a armádních vůdců.
Dobrodružné nocování
Dostat se v noci do komplexu problémem nebylo. Před každým objektem během dne lelkují kontroloři, ale na ty se stačí usmát a zeptat se, jak se daří. Nikdo nepočítá s tím, že by šel někdo drze hlavním vchodem bez speciální povolenky, na níž nesmí chybět krom osobních údajů ani povinná fotografie. Málem jsem si však zadělal na průšvih, když jsem se při vycházení otočil a vrátil se udělat ještě nějaký snímek. Hned byl u mě neuniformovaný strážce, žádající předložení lístku. Uf, tak tak jsem se vyvlékl. Pokuta je velká.
V areálu jsem tajně kempoval dvě noci. Pěšky jsem obcházel památky. Pokud člověk nevnímá davy turistů, dá se lehce nasát fenomenální atmosféra tohoto místa. Místa, odkud se řídil chod jednoho z největších asijských impérií. Pomalým stopem jsem se vydal směrem k hlavnímu městu.
Fotografující lovec
V podvečer, kdy sluneční paprsky barví vše do hřejivých tónů, se procházím podél řeky. Pokud je možnost, tak si těžký batoh pro tyhle chvíle lovu dobrého světla někde odložím. Nalehko se procházím a snažím se vnímat krásno, které je v poledním ostrém slunci neviditelné. A nepřestávám být lovcem. Nečekaně přicházím do míst, kde je přede mnou úlovek dne. Přicházím pomalu a obezřetně. Už mne zaregistrovaly. Dvě nádherné mladé dívky se přišly koupat. Chodí sem denně v dobu, kdy slunce sahá po posledních nábojích.
Jenže obvykle je přitom nikdo nefotí. Měl jsem atraktivní objekt, ideální světlo, jednoduché a klidné pozadí. Chyběla jen přirozenost dívek. Jejich zbytečný stud je teď mým nepřítelem. Chci ulovit, ale zároveň nezranit. Oddaluji hledáček od oka. Zvedám ruce s foťákem nad hlavu, jako zvedá ozbrojený muž zbraň, když demonstruje svou vůli neútočit. Gesto zabralo… Pomalým přibližováním a oddalováním foťáku od oka se domlouváme na podmínkách. Respektuji hranici, kterou naznačily. Začínám fotit. Rozrušení je oboustranné…
Po pár snímcích dívky berou mísy s vypraným prádlem a míří k domovu. Ještě se otočí a z povzdálí krátce zamávají. Já pokračuji dál při řece. Čas vymezený zapadajícím sluncem se chýlí ke konci. Překrásný úlovek. Dorazil jsem k předměstí Phnom Penhu. Je sychravé dopoledne. Míjím svatební průvod. Ženich přichází k nevěstě. Předává jí naaranžovaný podnos s květinami. Oba jsou ve zlatém. Oni vcházejí do chrámu, já pokračuji v chůzi.
Rudí Khmerové
Kambodža není jen zašlá sláva dávné khmérské říše. Je tu i novodobá Kambodža, zjizvená Rudými Khméry. Nelze se nezmínit i o tomto krví prosáklém „fenoménu“.
V roce 1975 se dostal k moci ultralevicový maniak Pol Pot. Měl se začít psát rok nula. Ten se zapsal nesmazatelně. Nastalo období apokalyptické genocidy. Na dva miliony lidí bylo umučeno a popraveno. Až vojenská intervence vietnamských vojsk v roce 1979 ukončila toto šílené běsnění.
Pol Pot se stáhl se svými Rudými Khméry do hor, odkud vedl válku proti státním vojskům a civilnímu obyvatelstvu. K největším bojům došlo v letech 1990 až 1995. Rudí Khmérové položili po zemi na deset milionů min. To je mnohem více, než jaký je počet obyvatel. Poslední oddíly Rudých Khmérů se už vzdaly a stát vyzval lid k odevzdání zbraní. Kambodža však stále zůstává na špici seznamu zemí s největším počtem nezneškodněných min.
Strach všude kolem
Po zemi se rozrostla rehabilitační centra pro oběti, jimž miny utrhly končetiny. V méně osídlených částech země budou ještě dlouho upozorňovat cedule na přítomnost tohoto nebezpečí.
V Phnom Penhu jsem navštívil známé Vězení č. 21. Tato bývalá vysoká škola byla po nástupu Rudých Khmérů přebudována na vězení. To bylo konečnou stanicí. Svíral se mi žaludek, když jsem viděl mučicí nástroje a tu spoustu černobílých fotografií. V jedné místnosti je i mapa Kambodže sestavená z lidských lebek. Dnes už není návštěvníkům přístupná. Kdo nebyl umučen ve věznici, byl odvlečen na popravčí pole za městem.
Do smíchu mi nebylo ani večer, kdy jsem se snažil najít bezpečné místo pro táboření. S blížící se tmou se do ulic vkrádal i stísněný pocit strachu. Všechna vrata a vchody jsou zavřeny, v přízemních oknech jsou mříže, okolo benzinových pump jsou roztažené a řetězy semknuté mobilní bariéry, v nichž jsou vypuštěni agresivní psi. Kdo nemusí být na ulici, tak tam není.
Nepřátelské město
První noc jsem zašel do vlakové čekárny. Tam pod moskytiérami už polehávali lidé, kteří tam evidentně spí pravidelně. I já jsem si roztahoval svou moskytiéru, když ke mně přistoupil „hlídač“. Začal si říkat o peníze za přespání. „A tihle všichni ostatní lidé také platí?“ ptám se nevěřícně. „To jsou Kambodžané, ti tu spát mohou.“ Řekl dost nepřátelským a agresivním tónem, jímž dal jasně najevo, že mám zaplatit nebo se klidit.
Podobně vstřícných situací jsem zažil v hlavním městě více. Jednou jsem byl nucen použít na svou obranu i pepřový sprej. Doposud jsem ho ještě nepoužil… Je dobré vědět, že funguje. Celkem bezpečně jsem se cítil, když jsem kempoval v podloubích mezi rikšáky, kteří pospávají ve svém prostředku obživy.
Smlouvání s pošťáky
Zajímavou příhodu jsem zažil na hlavní poště. Podávám paní za přepážkou dopis a žádám známku. Ona na kalkulačce vyťuká částku 6500 rielů. „To je trochu hodně za známku, ne?“ opáčím nevěřícně. Částku opravila na 5500 s tím, že se překlepla. „I to se mi zdá stále hodně. Kolik ta obálka váží?“ Položila ji na váhu: „Dvacet gramů.“ „Tak to by měla být základní sazba, neměla?!“ O základní sazbě jsem však vůbec neměl ponětí. Pracovnice vzala kalkulátor potřetí a vyťukala částku 2500 rielů. Za tento jednodolarový rozdíl je možné mít pokojík v levném hotýlku.
Podávám obálku druhou, mnohem těžší. Zvážila ji a řekla si o částku 39 700 rielů. Po předchozí zkušenosti jsem si vyžádal oficiální tabulky pro kontrolu. Ukazuji jí, že za danou gramáž mám platit jen 33 400 rielů. S ledovým klidem přikývla, že mám pravdu.
Tím to ale nekončilo. „Chtěl bych tuto zásilku zaregistrovat.“ Sebejistě mi oznamuje, že to přijde na 2,5 dolaru (ty se zde používají jako paralelní měna). Bez přemýšlení jsem si vyžádal ceník služeb. Nakonec jsme se dohodli na 1,5 dolaru. Když mi podávala známky k nalepení, ještě mi zkoušela vydat méně známek, než za kolik jsem zaplatil.
Špatná charita
V místech, kde místní přicházejí do styku s „bohatými“ cizinci, je podobné počínání i pochopitelné. Akceptované by však být nemělo. Byť se jedná „jen“ o pár dolarů. Taková nesprávná „charita“ jen ničí charakter lidí a ztěžuje cestu těm, kteří tudy budou procházet po nás. Při cestování se zbytečně nemusí demonstrovat „bohatství“ západního světa.
Phnom Penh má pěknou koloniální atmosféru. Do roku 1955 byla Kambodža ve Francouzské unii. Nádherné jsou také buddhistické chrámy. Mnohé z nich však jsou nepřístupné. Nechtěl jsem věřit, že i za bílého dne se bojí vykradení.
Na Mekongu
Z hlavního města jsem se vydal do severovýchodní oblasti země. Neodmítl jsem večerní pozvání v malé vesničce do domácnosti na přespání. Předtím jsme si však dlouho do noci prohlíželi fotografie, pohlednice a obrázky z domoviny, jež pro takové případy sebou vozím. Já jsem si prohlížel zase jejich rodinné album. Strávili jsme společně velmi milý večer při petrolejové lampě.
Pozorování delfínů
Asi 16 kilometrů odtamtud je vesnička Kampi. V jejím okolí je Mekong dostatečně hluboký, aby se tam zdržovali říční delfíni. Díky minimálnímu provozu jsem měl pěknou procházku. Určitě to stálo za to. Pozorovat vzácné sladkovodní delfíny plavající kousek od břehu bylo vzrušující. Zůstal jsem u řeky ještě dlouho po západu slunce.
V minulosti bylo v řece delfínů mnohem více. Jenže v době občanské války byli loveni jako jeden z mála zdrojů obživy. Jejich počty byly zdecimovány a hromadným vybíjením se natolik snížily, že dnes patří k velice ohroženým druhům.
Z Kratie jsem plánoval navštívit horskou oblast Sen Monorom ležící v pohraničí s Vietnamem. Mnoho hodin jsem čekal na malé prašné silničce, která nebyla ani vyznačena na mapě, až něco pojede. Jelo. Naskočil jsem na korbu nákladního auta. Daleko jsme však nedojeli. Do hodinky jsme stáli pro poruchu. Tu se řidičům nepodařilo opravit. Do Sen Monorom tedy nepokračovali. Nic dalšího už tím směrem nejelo. Musel jsem se vrátit.
Na návštěvě u mnichů
Procházel jsem okolo malého dřevěného chrámu, u něhož žilo asi dvacet noviců a mladých mnichů. Ani tentokrát jsem nebyl odmítnut, když jsem se zeptal na možnost umytí u jejich studny.
Párkrát mi byla nabídnuta i možnost přespání v přístřeší s mladými mnichy a novici. Osobně je mi pohodlnější kempovat venku. Kluci jsou totiž vždy natolik zvědaví a zvídaví, že jsou schopni se vyptávat celou noc a občas nezaregistrují, že už mám oční víčka „podepřená sirkami“. Bylo by arogantní, neférové a neslušné tyto večery odmítnout. Rozhovory s těmi staršími, kteří už nezápasí s první lekcí angličtiny, bývají zajímavé i přínosné.
Směr Vietnam
Vrátil jsem se do hlavního města a nasměroval svou cestu k hranicím. Do hraničního města Bavet mne svezli pohraničníci. Tam jsem musel zůstat přes noc. Vízum do Vietnamu mi začalo platit až od následujícího dne.
Na tržišti, kde jsem si ráno obstarával snídani, jsem se setkal s milou drobnou dívkou. Z očí jí koukalo přátelství. Rty měla plné jako africká žena, ale promlouvaly ke mně jen krátce. Snad náhoda tomu chtěla, že jsme se potkali později znovu. Tentokráte už nespěchala. Oba jsme měli čas a snažili se naznačit, že bychom jej mohli strávit třeba společně. Neodmítl jsem pozvání domů na kafe. Vždyť hranice je otevřena až do večera.
Když jsem se loučil, cítil jsem, že se do Kambodže ještě zřejmě podívám (a rád). Teď jsem však měl nejvyšší čas zamířit k hranici. Po necelém roce na cestách jihovýchodní a východní Asie jsem znovu předkládal kambodžskému úředníkovi svůj pas pro vstupní razítko…
Nejširší nabídku průvodců a map Kambodži (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
V místech, kde místní přicházejí do styku s „bohatými“ cizinci, je podobné počínání i pochopitelné. Akceptované by však být nemělo. Byť se jedná „jen“ o pár dolarů. Taková nesprávná „charita“ jen ničí charakter lidí a ztěžuje cestu těm, kteří tudy budou procházet po nás. Při cestování se zbytečně nemusí demonstrovat „bohatství“ západního světa.
…
Nedávno se tady rozhořela poměrně rozsáhlá diskuse zahájená příspěvkem o Bali. Takže jenom pár drobných čísel na téma nekazit charaktery domorodců – budou sice z Indonésie, ale obecně platí i pro jiné země
státní školství je za trest, takže soukromé školství jako alternativa – zápis , pouhý zápis do soukromé základní školy stojí 40 000 korun, k tomu každý měsíc další 4 000 kč školného, zápis do soukromé střední školy 50 000 kč, zápis na lékařskou fakultu přes půl milionu ..jak v debatě o Bali napsal přesně martin t., diskutující tohle nezajímá, je zajímá hlavně, jak utratit co nejmíň peněz a nezkazit tak domorodcům charakter, abychom denně nemuseli utratit víc než stojí české noviny nebo jedno pivo. alespoň nám pak zbude na kambodžanku se rty plnými jako africká dívka
Doporučuji diskutujícím přečíst si celou knížku autora,ukázka je trochu vytržena z celkového kontextu.Dozvíte se z ní o jeho cestovatelské filozofii, proč spí pod širákem,proč stopuje,že neletěl do Asie letadlem. Možná mi pak mnozí dáte za pravdu, že autor se ničím nevychloubá,na nic si nehraje, ani trochu se netváří povýšeně. Naopak, jeho knížka je plná poetické pokory ( nebo pokorné poetiky?) a dobře se čte. Převládají v ní vzpomínky na příjemná setkání a snaha o co nejnižší náklady cesty není leitmotivem celé knížky.A že v autorovi zůstaly zbytky svědomí a charakteru, svědčí pocity jeho viny a potřeba zpovědi Mirkovi Dušínovi ohledně nezaplacení vstupného.:-)
A dále:Co pro jednoho má smysl, to se druhému zdá nesmyslné, co je pro jednoho normální, je opakem pro druhého.A v naprosté většině případů je cestování příběhem 1 cestovatele, je to spotřeba jednotlivce jako každá jiná.
A nakonec: vy, kterým je cca 35 a více, vzpomeňte si na dvojí ceny po revoluci u nás, kdy tenkrát o hodně bohatší turisté ze zemí na západ od nás platili několikanásobně vyšší ceny za stejné produkty( hlavně služby) než my, domácí. Bylo to snad správné a morální? Dle mého to bylo okrádání cizinců, stejně jako se stále normálně okrádají západní turisté třeba v Kambodži. A proč by se měl nechat autor článku dobrovolně okrádat?!
S tímto bych si dovolil souhlasit zase já.
slevy pro důchodce a studenty jsou taky vlastně dvojí ceny (rovněž reagující na různé ekonomické situace jiných zákaznických skupin) – ty jsou OK?
není stejná čuňárna, když turista/cestovatel nezaplatí za chrám, jako prachsprosté okrádání turisty na poště či ve směnárně?
to jen tak pro zamyšlení…není míněno osobně, jelikož…nechť hodí kamenem ten, kdo byl vždy Mirkem Dušínem
Slevy z ceny poskytuje výrobce, tvůrce, poskytovatel produktu dobrovolně na úkor svého zisku z různých důvodů, proto v tom nevidím problém a jsou OK. Dvojí, několikanásobně vyšší ceny pro „bohaté“ jdou na jejich úkor. Proto je pokládám za nesprávné.
A kde je hranice správnosti či nesprávnosti, slušnosti či neslušnosti, morálnosti či nemorálnosti při placení či neplacení na cestách světem? Myslím, že je to ten moment, když při předem jasně prezentované ceně jeden utrpí újmu za poskytnutý nezaplacený a druhý neoprávněný prospěch za chtěný, vyčerpaný a nezaplacený produkt. Čili spaní pod širákem, nebo v zavšivených levných ubytovnách je pouze a jen věcí turisty/cestovatele, který ubere na nárocích a ušetří. Není nikomu dlužen. Naopak, nezaplacením vstupného nebo spaním v kempu načerno se čerpají nezaplacené služby a člověk zůstává dlužen. I v případě přemrštěné ceny ( údajně Taj Mahal je 40-násobně dražší pro cizince, než pro domácí), bohužel. To je záležitost být schopen a ochoten akceptovat cenu .
Případné přespávání v rodinách či autostop nepokládám za nesprávné a za žebrání, jak tady někde zaznělo, protože hostitel se k pozvání rozhodl dobrovolně. Tady je samozřejmě vhodné se nějak revanšovat, ale není nutné, aby to byly peníze.
Na závěr: Prima, pokud je u nás takové procento Mirků Dušínů, jak to vypadá v této diskusi.
Jedna lezecká stěna má např. levnější vstupné pro ženský – sleva nebo „nemorální“ dvojí cena? … spíš klasická ekonomicky motivovaná reakce na nenaplněnou kapacitu dámské šatny (zatímco mužská praská ve švech)
Myslím, že tatáž stěna má levnější vstupné „mimo špičku“. Opět ekonomicky motivovaná reakce kvůli optimálnímu využití kapacity.
slevy pro důchodce a studenty jsou klasické dvojí ceny akorát to někdo nazval slevou. Je to ale reakce na ekonomické postavení různých skupin se snahou ekonomického prospěchu z lépe využitých kapacit.
jinak i „klasickou“ slevou obchodník taky sleduje ekonomický prospěch (potřebuje se zbavit zboží, které překáží ve skladu a ušetřit tak za sklad; minimalizovat ztrátu ze zboží, co nejde na odbyt; přilákat nové zákazníky atp.)
Sečteno podtrženo: i když někdo dává slevu sleduje tím především vlastní prospěch (stejně jako když zavádí dvojí ceny), takže rozdíl mezi dvojí cenou a slevou pro určité zákaznické skupiny je pouze název (nebo úhel pohledu?)
s ostatním souhlas 🙂
Nevím o tom, že by byl pojem “ dvojí cena“ nějak ekonomicky definován,nechci se pouštět do ekonomie jako vědy, já tím myslela přemrštěnou, několikanásobně vyšší cenu pro „bohaté“ cizince, než je cena obvyklá, kterou považuji za nesprávnou. Můžeme to třeba nazvat přemrštěnou přirážkou.Proto je pro mě sleva z ceny něčím jiným. A že sleva není zadarmo a v konečném důsledku se poskytovateli vyplatí, je stará známa pravda:-). Ale slevou se neoškubáva nedobrovolně bohatý turista.
Ještě bych měl jednu poznámku k celkem nemístné pokrytecké poznámce:
… alespoň nám pak zbude na kambodžanku se rty plnými jako africká dívka.
Pokud je mladý zdravý kluk, tak dlouho na cestách, tak má přirozeně určité potřeby. Pokud ovšem není mnich, to je pak jiná.
To si to měl dělat rukou? Já bych si to rukou určitě nedělal!
Zdeněk
Já nevím, jak cestovatelé, ale turisté v takových případech obvykle souloží. Kambodžská dívka s plnými rty, vidíte, Zdeňku, nebylo by mnohem zajímavější si číst o tom, jak žije, co si myslí , o čem sní , místo popisů, kde jsem se hádal o peníze. a ještě poznámka k vaší poznámce, kdybyste nediskutoval, jako jeden z mála nebo vůbec jediný, ad hominem , možná byste lépe rozuměl, o čem ostatní píší. Ne , dvactekrát v PP opravdu není žádná frajeřina, z Kolína se do Prahy taky asi dostanete častěji než z Košic, pak třeba také nebudete to místo popisovat jako lokalitu, kde musíte mít pepřák. ale abyste tomu opravdu rozuměl autor je sympaťák, kdyby měl cestu kolem střechu nads hlavou bych mu nabídl, nebyl by první , ani poslední – pozor, maloměšťáky neberu. takže řeč je o textu
a v něm je na můj vkus moc debat o tom, kde mne kdo natáhl nebo kde jsem se hádal o peníze, t azemě se mi trošku ztrácí, ale třeb ato je opravdu v jiných kapitolách. romanovi štěstí na delší cesty, za ten angkor do pekla nepůjde, toli místa tam zase nemají.howgh
Vážený pane, či příteli. Omlouvám se za možná nemístnou poznámku, kterou jsem do diskuse vložil: že jsem byl 20 × v…, která tam přibyla spíše v návalu emocí.
Vaše diskuse mi připadla, na rozdíl od ostatních, hodně tvrdá, ale za to věcná a ze znalosti věci hodně spravedlivá. Moje poznámka o africké dívce, měla spíše celou věc odlehčit a podívat se na ní s humorem mi vlastním.
Také souhlasím s tím, že je mnohem krásnější psát o pocitech a životě lidí, než hádkách o penězích …
Za to by se však autorovi měl dát palec dolů, a ne mu nadávat do zlodějů a srovnávat ho se zbojníkem a flákačem.
Za ostatním si stojím. S pozdravem Zdeněk
Ještě doplnění: … na druhém břehu, jsem nepochopil jako místně, ale spíše z jiného úhlu pohledu či filosofie na danou věc. Takže ještě jednou omluva.
Mno, jelikož se jedná o mnou oblíbenou destinaci, očekával jsem zajímavé počtení. Bohužel,poněkud mne odradil komentář, jak proniknout na nepřátelské území nazvané chrámový komplex Angkor a neplatit vstupné. Souhlasím, nepatří k nejlevnějším, ovšem na druhou stranu si myslím, že jeho výše je předem známá a pokud autor do Asie neletěl na podvozku (krucipísek ty letenky stojí taky kotel..), tak bych tak nějak předpokládal, že se to prostě sluší a patří to vstupné zaplatit. Asi už to není ten největší adrenalin. Věcí druhou je – pochopitelně – a i to k tomu patří, smlouvání při nákupech, ubytování, dopravě, kde už je to věc vkusu a umění každého soudruha, věc právě toho zmíněného adrenalinu, majetkových poměrů každého jednoho cestovatele, preferovaného levelu cestování. Přirozeně, deset turistů, deset názorů, ale zrovna s tímhle bych se konkrétně nechlubil.:o/
S autorem jsem skončil, je to normální zloděj, z těchto turistů se mi chce normálně zvracet…to je přesně český způsob- neplatit vstupné, spát co nejlaciněji, nejlépe i se šváby, smlouvat i s největšími chudáky; a tvářit se při tom povýšeně….vidíme to dnes kolem sebe všude, je to jako na rautu, když to je zadarmo, tak si urvu co nejvíce. Hedvábná stezka mi texty těchto lidí z morálních důvodů otiskovat neměla.
Zrovna Roman je clovek, ktery se rozhodne „povysene“ netvari. Mate to trochu pomotane:-)). Byl sedm let na ceste s minimalnimi naklady, spal na ulici, zil s lidmi ktere potkal, videl svet „zespodu“… V tom vidite „povysenost“? Podle mne jsou „povyseni“ naopak ti, co bydli v petihvezdickovych hotelech a na domorodce se divaji skrz prsty.
Utíkáte od hlavního tématu – je to prostě zloděj, který nezaplatil vstupné, tečka…
No tak nezaplatil, no a co? Riskoval pěknou pálku, kdyby ho chytili. Nic tam nepoškodil, oheň nedělal, prostě tam jen byl, nikoho neobtěžoval. Udělal něco, co nikdo nedělá. Kdybych byl 7 let na cestě, tak by se mi 30 dolarů za vstup taky dávat nechtělo. Já bych ho prostě za to nezatracoval, ten člověk je hoden obdivu, protože poznal to, na co ostatní turisté nemají vůbec koule a mají hrůzu z toho, že by museli spát od širákem! (Teď nemyslím konkrétně Angor, ale celkově život na ulici.)
Pokud myslíte větu- No tak nezaplatil, no a co?- vážně, tak patříte do stejné kategorie lidí, asi to máte v hlavně jinak nastaveno ( to, že je na cestě 7 let atd. s tím vůbec nesouvisí, to je jiná rovina diskuse ).
Milan ma pravdu…nezaplatil, tz něco porušil a de facto je! zlodej. Když jsem na cestě kolem světa a někde se mi nelíbí cena jablka v obchodě, tak ho, dle vašeho podání, mám ukrást?
Ano..cena je opravdu vysoká..ale mne ani nenapadlo ji nezaplatit…
no, nevím ..nechci, aby to mělo nějaký osobní podtext, autor je od pohledu sympaták, jeho cesta slušnej výkon, ale, možná i proto, že žiju na druhém břehu, se mi zdá, že namísto pohledu od spodu se s životem v dané zemi míjí. v phnompenhu se lze v capitolu GH nebo narinu ubytovat za tři pět dolarů, ale to ještě neznamená, že země tohoto kousku světa jsou pro domorodce levné, tedy pokud se nechtějí smířit s rolí zvířatek v kleci, na které se budou bohatí turisté jezdit dívat. lidé, co spí na ulici, jsou rádi, že se dožijí rána, střední třída viz pár mých čísel nahoře z indonésie, musí svádět těžký boj, pokud chce svým dětem zajistit slušnou budoucnost a to je řeč, o lidech s příjmy násobně překonávající český průměr, vzdělání je obrovský nápor na kapsu, nemoc je může zruinovat. státní úředník nemůže ze svého platu přežít. nevadí mi, že autor jede naLEHKO, NEVADÍ MI, ŽE mu vadí, když ho chce někdo natáhnout, ale zcela se s ním rozcházím v onom moralizujícím hodnocení typu neplatme, abychom jim nekazili charakter. to se možná hodí do zemí s jiným typem sociálního zabezpečení než v Asii. na oné epizodě v Angkoru mi snad ještě spornější než onen průnik bez lístku připadá berlička, kterou je to doprovázeno, totiž že je to nespravedivé, proč, když jedu hard core style nemůžu natvrdo napsat – nechtěl jsem platit, nemám na to, chci cestovat s prázdnou kapsou. onen hard core style navíc autorovi zastińuje pohled na zemi, která se mu proměňuje v nepřítelské území, kam je třeb a pronikat, plné nepříjemných lidí. v phnompenhu jsem byl asi dvacetkrát a nikdy jsem tam žádný pepřák nemusel použít.klidně vezmu svůj názor zpět a nechám se přesvědčit citací, ale kde je ten pohled zespodu a ono poznání_? část článku tvoří s věcnými chybami převyprávěný průvodce, část, velká, ukazuje, že podobný způsob cestování se může proměnit v nekonečný sled dohadování o penězích a odnášíme si z něho zejména to, jak nás chtěli na poště natáhnout. poslední částí pak proplouvá autor, ale místní život tam nějak nevidím, setkává se s nějakými lidmi, jejichž jména ani neznáme, natož abychom se dozvěděli, co si myslí a jak žijí. opět se klidně nechám přesvědčit nějakým argumentem, že podobný způsob cestování je něčím jiným než povětšině příběhem cesovatele. když nebudu platit vstupné do angkoru jistě mám větší šanci na nějakou veselou historku z natáčení než, když si stoupnu k pokladně, ale k poznání té země mne to nepřivede víc než turistu z pětihvězdičkového hotelu, bez ohledu na to co si myslí o místním obyvatelstvu. když budu chtít vyslechnout sled historek, navštívím přednášku autora, poučení bych spíš hledal např. u Kambodžského poutníka Mirka Nožiny
Máte pravdu, přesně tak, jinak si také myslím, že je zcela nesmyslmé se toulat 7 let po světě. Pro mě to žádný borec není, co dává společnosti? Pro mě je borec dobrý lékař, výborný učitel, perfektní řemeslník…
A po jaké časové období se má smysl toulat a po jaké už to smysl nemá?????????
Naprosto souhlasím. Taky toto chování nesnáším. Pokud jde do Angkoru v noci, aby nemusel platit vstup, tak je to normální zloděj!!! Vstupné je tam pro všechny stejné – 20dolarů na den až 60 na týden a platí jej i Kambodžané, kteří se přijedou podívat jako turisté (bohužel jich vzhledem k ekonomické situaci není mnoho). Jediní, kdo vstupné asi neplatí jsou lidé z okolí prodávající tam občerstvení.
Ať si autor spí pod širákem a jezdí stopem, ale nelegálním vstup do jedné z nejkrásnějších a zároveň nejohroženější památky na světě je jen projevem ubohosti…
V Kambodži vlastně nic kromě hlavního města a Kratie neviděl a za to jediné, co navštívil, odmítl zaplatit. Tímto chováním si o speciální ceny pro cizince koleduje…
..by texty….oprava chyby
„Pronájem motorky s řidičem není nejlevnější….“
No nevim, jestli je dejme tomu na osobu od rana do vecera hodne penez 90 kacek (cesta 7km tam, cesta 7km zpet, cely den popovazeni, cely den cekani atd.), tak to uz opravdu nevim, podle me je neco spatne nebo minimalne k zamysleni.
Nebo jedine pak, ze by se ceny rapidne zvedly a to od roku 2005/2006 co jsme tam byli my… i to je samozrejme mozny:-).
Při svém putování jsem se většinou vyhýbal různým turistický atrakcím. „Taj mahaly“ jsem nenavštěvoval. V Kambodži jsem nebyl jednou a Angkor rozhodně nebyl důvodem mé návštěvy… Ano, navštívím muzeum, použiji službu – zaplatím… Jenže, když jsem se dověděl, jak to s penězi ze vstupného do Angkoru ve skutečnosti je, neměl jsem v tomhle konkrétním případě potřebu přispívat někomu, kdo jen rýžuje a navíc ve velkém rozkrádá poslední zbytky cenností. Myslel jsem, že jsem to vysvětlil dostatečně : SOUKROMÁ ORGANIZACE, jež má tyto příjmy na starosti, je úzce napojena na VLÁDNÍ ŠPIČKU. Z vybraných milionů nepřipadá NIC NA RESTAUROVÁNÍ A OCHRANU PAMÁTEK. Paláce s obrovskou historickou hodnotou byly a jsou vykrádány. Není to tak dávno, kdy na území Thajska byla zajištěna nákladní auta se sochami, artefakty a skulpturami z Angkoru. ROZKRÁDÁNÍ a pašování v takovém rozsahu by nebylo možné bez tichého vědomí VLÁDNÍCH a ARMÁDNÍCH VŮDCŮ. Peníze na restaurátorské práce přicházejí ze zahraničí (ne ze vstupného…)
Použiji pro ilustraci nesprávné charity jiný případ než ten „poštovní“. Když „japonský“ turista zaplatí v Praze taxikáři s mávnutím ruky desetkrát větší částku, než jakou by správně měl, s odůvodněním: ale co, vždyť ti Češi nejsou zase tak bohatí jako my, tak asi taky není vše v pořádku. Před fenoménem „pražští taxikáři“ jsou psána varování snad ve všech zahraničních průvodcích o ČR.
O tom, že v místech, kde se pohybují davy západních turistů vyrůstají generace žebrajících a loudících dětí není pochyb. A jsou místa, kde jsou pro žebrání tyto děti zneužívány dospělými (a někde i záměrně mrzačeny, aby vzbudily větší soucit). Ano charita je správná věc, ale je třeba si uvědomit, že né každý dolar darovaný v dobré víře je prospěšný.
… Ano, udělal jsem na své cestě pár věcí, které mě mrzí, ale ten Angkor mi svědomí příliš nehryže…
Je to tedy tak, pokud to chápu správně,že teprve po takovém soukromém předběžném auditu, zda zisk ze vstupného (ceny zboží, ceny služby,..) je či není následně dělen v souladu s nějakým subjektivním více či méně spravedlivým přesvědčením, dochází k rozhodnutí platit anebo tedy spíše neplatit. Přeji tedy hodně, ale opravdu hodně štěstí a pořádnou kliku během dalšího cestování. Jeví se mi zde jistá paralela s uvažováním Jánošíka – ale konec konců to už je na jinou debatu a z výše uvedeného jsem si jejím celým smyslem nejsem úplně jistý. Hezký den.
Trefná paralela s tím Jánošíkem :o)) Ale pokud vím, tak Jánošík nejen bral, ale i rozdával a to druhé tady nějak postrádám :o))
když už jsem to tady rozpoutal … myslím, že hájíš neobhajitelné a v tom spočívala jedna část mé repliky. problém v angkoru není zkorumpovaná vláda, ale čtyřicet dolarů. podobný audit lze rozšiřovat donekonečna, když vadí kambodžský systém, proč jim tedy platit víza, jakékoliv vstupy, cokoliv .. vývoz památek by nebyl možný bez thajské spoluúčasti, v bangkoku je river city plné khmerského umění, o způsobu nakládání s horskými kmeny se tady psalo, s muslimy na jihu, barmskými imigranty .. taky . proč tedy nepotrestat i thajsko, vietnamsky komunisty …jedeš low cost cestu, klobouk dolů, proč tomu tedy přidávat nějaké morálně mravní rozměry o čtvrtém cestovatelském odboji, potrestání zkorumpovaných vlád, nekažení charakteru domorodců a uchování nedotčenosti pro ty objevitele, co přijdou pro nás. jedu s nízkým rozpočtem, a tak se chci vyhnout placení tam, kde to jde. tečka. nic víc v tom není.
No, tento týden jsem se vrátil, takže:
* Policejní směnárna – nechápu? Proč někdo chce v dolarové zemi měnit dolary na riely, které se používají místo centů?? To je jak dát v BKK 1800 B (60usd) za vízum, které stojí 20usd 😉
* Siem Reap – jaksi zapomněl zmínit jezero Tonle Sap cca 13km pod městem. Ale co, vždyť je to jen největší zásobárna sladkovodních ryb. Voda půl roku teče do Mekongu a půl roku zas zpět. Zanedbatelné.
* Angkor – ano 40usd za 3d vstup je dost, ano většina skončí v kapsách „provozovatelů“. A říct, že tuktukář, který s vámi za 10usd jezdí celý den, udělá průvodce je moc. Sorry. (Malá vsuvka, pokud zaplatíte vstup, tak v něm je i bakšiš pro vandolar děti, leknínové oříšky pro opice, to samé platí i pro jezero, které stojí 15usd. Takto nám to vysvětlil John.) My jsme ve dvou první den najali Johna a ten s náma objel jezero a malý okruh Angkoru. Skvěle poradil co kde ještě je, jak se žije atd. Na další den jsme si pak vzali kola a maximálně si to užili, i díky radám od tuktukáře. A pokud nechcete potkávat turisty, tak stačí zajít na krajní chrámy, kde skoro nikoho tam nepotkáte.
* R.Khmérové – západní hranici s Thajskem v cca 10km pásu zaminovala Vietnamská armáda, když se část Khmérů stáhla do Thajska. Ono to bylo podstatně složitější, protože v této smutné epizodě se angažovalo mimo R.K. a Vietnamu také Thajsko, USA a Číňa. Zde bych byl opatrný a moc nezjednodušoval tuto velmi smutnou epochu, která má de facto pokračování do současnosti. A pokud jde o miny, tak ohromovat jestli je víc min či obyvatel je zcestné. Snad jen, dnes příjde daleko víc lidí o končetiny kvůli hadům než kvůli minám. Toto jsou zas moje informace od místních a lidí, kteří tam mají už něco odžito.
* S-21 – zas kupa omylů, ale to připisuju k šoku z místa. Opravdu síla.
Tak nevím, přestal jsem číst při popisu Phnom Penhu. Asi jsme byli každý v jiné zemi. Škoda, velké zklamání. Připadá mě to jak popis od někoho, kdo jel rychle s cestovkou a špatně četl LP (který bohužel také obsahuje spoustu chyb) Takových lidí jsme tam potkali spoustu, naštěstí víc bylo baťůžkářů.
Každopádně Kambodža je úžasná země a je bezpečná i v noci. Tolik moje zkušenost.
Přidám jen pár detailů na vysvětlení. Celý článek je jednou ze dvou kapitol o Kambodži. Co zde některým chybí – setkání s místními lidmi,atd… je v kapitole druhé. Kabodžu jsem navštívil v roce 2005, od té doby se mohly některé věci změnit. Vstupné do Angkoru v té době stálo až 60dolarů (ale dalo se koupit i levnější jednodenní)… Dodám k tomu snad jen to: není správné neplatit vstupné…(jak už jsem řekl, podobné místa jsem většinou nenavštěvoval). Pokud jsem ovšem někomu způsobil „morální šok“, tak se omlouvám (nebylo to úmyslem). Některé reakce mi však připadají až trochu hysterické…
OK. Za těch 5-6 let se to holt trošku změnilo.
Možná to chtělo dát rovnou do úvodu, že informace v článku podané jsou z r.2005 a že některé věci zde nebudou jelikož jsou někde jinde apod. S největší pravděpodobností by to zkrátilo diskuzi nebi jí převedlo do jiné, věcnější roviny.
Každopádně jak píše Martin, autor jde s kůží na trh a musí počítat, že se na něj ostatní vrhnou, protože jsou přece lepší 🙂
Je mi tady z té diskuze hodně smutno. Jasně se tu ukazuje to české maloměšťáctví, ta česká malost ta pověstná čecháčská závist.
Mladý nezkušený kluk vyrazí za dobrodružstvím do světa. Poznávat jiné kraje, lidi a nabrat zkušenosti. Už jen samotný počin je odvaha. Píše si deník a pak svoje dojmy publikuje, tak jak si je bezprostředně napsal, tak jak to v daný moment cítil. Celkem lehkým nenásilným stylem mu vlastním. Udělá pár morálních chyb z mladické nerozvážnosti, nezkušenosti a ejhle, rozpoutá se neskutečná hysterie od lidí, kteří za totáče žili jednu velkou přetvářku a teď budou kázat o morálce a filozofickými kecy dělat z jednoho nevinného cestovatelského výcucu politickou debatu.
Vážím si takových lidí o mnoho více jako mnohých doktorů Cvachů, učitelů jež nepoznali svět a učí jen z podstaty a řemeslníků, které hlavně zajímá za kolik a hlavně aby se nepředřeli.
Dávat někoho do paralely s Jánošíkem se mi jeví jako větší morální zločin, jako vyhnout se placení ze zjištných důvodů. Víte vůbec, kdo to byl Jánošík? Pokut jej znáte jen z popisu jednoho z největších falšovatelů dějin Lojsíka Jiráska, tak je to další morální zločin. Já vás za to však neodsuzuji.
Chlubit se tím, že jsem byl 20 × v Phnompenhu mi taky jako frajeřina nepřijde. Znám lidi, kteří byli jednou v zemi, kde já jezdím od mládí, přepadli je a okradli a mě se nikdy nic nestalo. Holt každý má jiné zkušenosti, jiný náhled – úhel pohledu na jednu a tutéž věc, tak proč ho hned tady kamenovat.
Je rozdíl vycestovat na měsíc s daným rozpočtem a na nevím na jak dlouho s omezeným finančním rozpočtem.
Ve spoustu věcech musí být člověk nad věci a dívat se na to nepodjatě. Nechápu, proč na serveru, kde se mají lidé bavit a poučovat, konfrontovat své zkušenosti, se musí nechutně debatovat jak ve volební kampani. I jiný pohled je užitečný.
Pokud se cítíte frustrováni, tak se přesuňte na jiná nechutná fóra a nečeřte tady hladinu.
Do z vás je bez viny? Já tedy určitě ne.
Zdeněk Soldán Libina
Dovolím si nesouhlasit – je to o diskusi – s tím koneckonců autor zveřejněním článku nese kůži tak trochu na trh. A s reakcí, takovou, anebo makovou, může a následně musí počítat. Od toho tady ta diskuse koneckonců je, a kdo si co z článku vezme nebo nevezme je věc každého jednotlivého soudruha čtenáře (nahrávám právě na malou smeč, tedy to nepřehlédněte). Čili nepodsouvejte, prosím, diskutujícím jakoukoli frustraci a následné čeření hladiny – je to koneckonců jen pouhá reakce na článek, nic víc, nic míň. Nepleťte si hysterii se subjektivním komentářem. Kde berete tu jistotu, že komentující za totáče atd … ? Podle komentářů pod diskusí je evidentní, že i ze článku a následné diskuse se diskutující poučili, proto bych ani tento typ diskuse nezavrhoval. Pěkný večer.
Diskuse ano, ale nadávat někomu, kdo nic neukradl do zlodějů, nebo ho srovnávat s vojenským dezertérem, který chudým bral, protože na bohaté si netroufal, mi jako subjektivní komentář nepřijde. Mimo jiné heslo toho slovenského či snad polského zbojníka bylo: „Bohu duši a nám peníze.“
Zdeněk
Přiznám se, že turisty typu pisatele článku pohrdám. Jde jim jen o to, jak něco očurat, něčeho využít, bezplatně získat apod. Osobně se mi tento typ turistiky příčí. Myslím si, že při návštěvě každé země je jakousi nepsanou povinností nechat tam nějaké peníze za ubytování, jídlo, vstupné. Tím samozřejmě nemyslím přeplácet, ale spát po ulicích a škudlit za každou cenu je nedůstojné. Kdo nemá na to, aby si zaplatil ubytování do 20,-USD na noc, neměl by nikam jezdit a dělat České republice ostudu. Měl by se raději vydat poznávat Slapy a okolí.
V poslední době mám celkem neblahý pocit, že portál určený hlavně pro dobrodruhy a backpackery se mění v promenádu výletníku a lidí z golfového klubu.
Když se pak ještě někdo podepíše jako syfl, tak se mi vybaví Klement Gottwald v lepším případě Franc Josef.
Takový lidé nikdy nemohou pochopit podstatu toulání a dobrodružství.
Tím nechci říci, že postup o nezaplacení vstupného schvaluji, ale rozumím autorovi.
Tohle je taky pěkná demagogie. Přece každý není každý automaticky „výletník z golfového klubu“ (ať žije komunisty desetiletí pěstovaná čecháčkovská závist vůči každému kdo se má líp než já, že?) ten komu se nelíbí holý fakt, že pan autor jednoduše nemá na to platit za sebe účty a leitmotivem jeho vyprávění je jak koho kde ošulit a vyhnout se placení.
Pokud by tomu tak mělo být a opravdu se začali na portál dostávat lidé na úrovni, jenom dobře. Konečně by to svědčilo o tom, že jsme se od roku 1989 někam posunuli …. A ať se ti vybavuje, co chce, o blábolisty soudící lidí dle přezdívek taky normální společnost nestojí.
Že by se posun naší společnosti za posledních 20 let měřil tím, kolik utratíme na cestách?
V tom případě vyhráli Rusové. Ti se s tím nes… a dolary lítaj. Bohužel, tím to akorát z… a baťůžkář je nevítaný host.
PS: baťůžkáři jsou i v jinak vyspělé a bohaté záp.Evropě. Ovšem to asi z resortu nevidíš.
Pokud by podle tebe byli lidi na úrovni jen s naditými peněženkami a normální společnost jen ta, která den co den zasedá k obrazovkám, aby vzhlédla stupidní seriály a následně se pak nechává masírovat medii. Společnost, jež považuje za kulturu flákání po nákupních centrech a za úspěch bohatství. Společnost, jež pohrdá lidmi, kteří se toulaj a cestuji s minimálními náklady, ale za to srdcem a z přesvědčení. Tak děkuji, raději budu nenormální, žít bez televize a šrákat se s batohem na zádech. Ano, někam jsme se posunuli od roku 89, ale určitě ne vyspělé civilizaci.
myslím, že při cestování nejde o trhání rekordů co se týče „níže“ nákladů, ale především o citlivosti a přístupu k mistním a místnímu prostředí, a o to, co si člověk z cesty odnese sám pro sebe. Někdo si dovede vyžebrat všechno a při tom nikoho neurazí a v místních lidech může zůstat krásný dojem ze setkání s milým, zajímavým a dobrým člověkam (vyvolá-li ovšem žebrání nebo smlouvání dojem negativní, je to špatně!). A naopak jsem zažil lidi, kteří utráceli po stodolarovkách (a tím tedy „vydatně pomáhali“ místní ekonomice) a stejně ti, co získali ty peníze prodejem svých služeb, byli tím člověkem zhnuseni na hodně dlouho… a jejich pozitivní vztah k cizincům a světu obecně na dlouho podlomen. Ne pro každého je vhodné levné cestování, pro někoho je i nepochopitelné (viz třeba závěr diskuze horydoly.cz/vypsat.php?id=11799), na druhou stranu vůbec neodsuzuji, když někdo „může pustit chlup“ – a za poctivé služby poctivě zaplatí. Jakýkoliv obchod je o tom, že musí být spokojené obě strany.
Do Angkoru zadarmo – „Z vybraných milionů nepřipadá nic na restaurování a ochranu památek. Paláce s obrovskou historickou hodnotou byly a jsou vykrádány.“
Minulý týždeň som sa vrátil z Kambodže. V Angkore som strávil týždeň. Vo viacerých chrámoch sa intenzívne pracovalo na postavení zrúcaných budov. Boli tam fotky, ako vyzerali niektoré budovy pred 15 rokmi a ako vyzerajú teraz. Znovu sú postavené stavby, ktoré sa zrútili možno pred 200 rokmi. Na konzervovanie Phimeanakas temple v Angkor Thom prispela podľa informačnej tabule Česká republika.
V areáli sa pohybovalo veľa ľudí starajúcich sa o čistotu. Pri každom väčšom chráme sa nachádzajú toalety, ktoré sú čistené každú hodinu. To všetko musí stáť veľké penize.
Nezaplatiť vstupné teda považujem za neobhájitelnú zhovadilosť, za ktorú je treba sa hanbiť.
Do Angkoru zadarmo – „Z vybraných milionů nepřipadá nic na restaurování a ochranu památek. Paláce s obrovskou historickou hodnotou byly a jsou vykrádány.“
Minulý týždeň som sa vrátil z Kambodže. V Angkore som strávil týždeň. Vo viacerých chrámoch sa intenzívne pracovalo na postavení zrúcaných budov. Boli tam fotky, ako vyzerali niektoré budovy pred 15 rokmi a ako vyzerajú teraz. Znovu sú postavené stavby, ktoré sa zrútili možno pred 200 rokmi. Na konzervovanie Phimeanakas temple v Angkor Thom prispela podľa informačnej tabule Česká republika.
V areáli sa pohybovalo veľa ľudí starajúcich sa o čistotu. Pri každom väčšom chráme sa nachádzajú toalety, ktoré sú čistené každú hodinu. To všetko musí stáť veľké penize.
Nezaplatiť vstupné teda považujem za neobhájitelnú zhovadilosť, za ktorú je treba sa hanbiť.
Nečetl jsem celou knihu, ale pokud je stejná jako její úryvek, pak bych ji s velkou pravděpodobností nečetl. V tomto případě mluvím o literární úrovni.
Pokud se týká faktů, která autor uvádí, jsou mnohdy částečně mylná a někdy dokonale zcestná. Například, pokud se týká toho, kam jdou peníze ze vstupného do Angkoru. Není pravda, že nic z těchto peněz se nevrací. Z čeho by byl placen úklid a ochrana chrámů, údržba a úklid toalet, opravy silnic atd.? Autor má zjevně informace typu jedna paní povídala. Pokud by měl někdo zájem o ověřené informace, pak ať nahlédne sem: http://www.talesofasia.com/cambodia-faq-tour.htm#goodquestion – a podívá se na odpověď pod otázkou Who gets the money?
Pokud autor hovoří o nějakém náklaďáku plném historických artefaktů z Angkoru, pak je to jednak hodně dávno, a za druhé bych se zeptal, co myslí tím
„z Angkoru“. Ano, spousta soch a jiných památek byla uloupena a odvezena zejména do Thajska a potom rozprodána do dalších zemí. Nicméně tyto artefakty pocházely zejména ze vzdálených chrámů, ukrytých v džungli, kde se dalo nerušeně krást. To se stalo například ve starobylém angkorském městě Banteay Chhmar, anebo v největším angkorském chrámu Prasat Bakan, kde byly při „hledání pokladů“ dokonce použity bagry, buldozery a pneumatická kladiva. Díky otřesům způsobeným těžkou technikou se velká část chrámu zřítila a byla tak nenávratně poškozena.
Souhlasím s autorem v tom, že rozkrádání se dělo s vědomím některých armádních důstojníků, policejních a vládních úředníků. Nicméně, omlouvat tím neplacení vstupného do Angkorského archeologického parku mi připadá poněkud nepřiměřené. Odmítá snad autor platit vstupné v českých muzeích a památkových objektech s tím, že značná část obrazů a soch v českých chrámech a kostelích byla ukradena a prodána do Německa?
Kdyby se o to někdo chtěl pokusit dnes, upozorňuji, že přístupové silnice jsou v noci uzavřeny zátarasy a hlídány, stejně jako chrámy. Ve dne kontroluje vstupenky v každém chrámu civilní ochranka, a to velmi nekompromisně a nedá se podplatit ani náhodou. Do některých chrámů se dá pořád dostat „načerno“, když víte jak, ale důrazně to nedoporučuji. Při přistižení bez lístku dostanete pokutu 200 dolarů a hrozí vám i pár nocí ve vězení a výprask.
Pokud se autor zmiňuje o drahotě, např. mototaxi, v roce 2005 to bylo tak maximálně 4 USD na den. Dnes by jej patrně ranila mrtvice, protože pod osm dolarů za motorku a čtrnáct dolarů za tuktuk se nedostane. Doporučuji necestovat, zůstat doma. 🙂 Pokojík za dolar? S kolika lidmi dohromady? Nejskromnější ubytování v Siem Reapu dnes není pod pět dolarů. Mimochodem, nocovat v Phnom Penhu pod širákem, to je skutečně hazard s životem. Také se mi tam nikdy nic nestalo, ale také jsem se nikdy nepokoušel přespat na ulici.
Nevím, kde autor sebral údaj o deseti milionech min položených rudými Khmery.
Za prvé, jak už přede mnou uvedl jeden z přispěvatelů, většina min byla položena vietnamskou armádou.
Za druhé, v mnoha případech se nejedná o miny, ale o nevybuchlou těžkou munici.
Za třetí, možná by autora zajímalo, že značná část této nevybuchlé munice pochází z amerických klustrových bomb. Za čtvrté, během amerických náletů bylo na Kambodžu svrženo zhruba 2.700.000 tun (!) bomb. To je vetší množství bomb, než bylo svrženo spojenci za celou II. světovou válku. Díky tomu, zahynulo v Kambodži odhadem až 700.000 lidí. A to nebyli ultralevicoví maniaci. Doporučil autorovi ověřit si fakta, než něco plácne. Počet stále nenalezených min a nevybuchlé munice se dnes odhaduje na dva až tři miliony kusů. Rovněž se odhaduje, že zneškodnění tohoto množství bude trvat 20 – 30 let. Opravdu nevím nic o tom, že by za posledních sedm let bylo zlikvidováno 7 – 8 milionů kusů. Leda, že by mimozemšťani??
Tak by se dalo pokračovat, ale nechám toho. Každopádně, kdo chce cestovat Kambodžou, neměl by minout tento web: http://www.talesofasia.com/cambodia.htm Podle mého názoru je to nejlepší web nejen o Kambodži, ale o celé JV Asii.
Pokud se týká samotných angkorských chrámů, pak nejlepší je tento: http://www.angkorguide.net/index.htm
(Pokud se týká české účasti na Phimeanakasu, nešlo o konzervaci, ale o vykopávky, při kterých se pátralo po předangkorských civilizacích. Ty byly nalezeny a měla by o tom vyjít odborná publikace ve Francii. (Možná už vyšla.) Francie byla totiž hlavním sponzorem tohoto projektu, česká účast byla, řekněme nepříliš významná. Přesto je to pro Česko čest. Ne každý se může pochlubit tím, že spolupracoval na archeologických výzkumech v královském paláci. Tolik k poznámce Mariána nade mnou.)
A nakonec, jestli se chcete zasmát, nahlédněte sem: http://www.talesofasia.com/cambodia-oddities.htm
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Olinalá: poklad na konci světa
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Nové články
Olinalá: poklad na konci světa
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.