Cestopisy a reportáže

Petra je unikátní skalní město s naprosto úžasnou atmosférou dávných časů, které mimo jiné neuniklo kamerám světoznámých filmařů. Byly zde natočeny filmy jako Indiana Jones: Poslední křížová výprava nebo Transformers: Pomsta poražených.

Přátelští a srdeční beduíni, barevné písečné duny, znudění velbloudi, voňavá arabská káva a pomalu plynoucí čas. To je Wadi Rum, ráj uprostřed pouště ležící v jordánském Měsíčním údolí. Nezapomenutelnou atmosféru dokreslují oranžově zbarvené několik set metrů vysoké pískovcové hory. A hlavně kvůli těm jsme tady my!

Můžete se potápět a šnorchlovat v Aqabském zálivu, obdivovat poušť Wadi Rum a skalní Petru. Kdo má rád adrenalin, zavítá určitě do Wadi Mujib. Milovníci historie potom ocení starověké hrady a všichni dohromady skvělé jídlo.

Zvolávanie muezzína z neďalekej mešity ma nezobudilo. To robí až nastavený budík. Schádzame dolu na raňajky. Na stole už čakajú syry, vajcia, maslo, džemy a arabské placky. Aspoň niečo kým opäť vyrazíme objavovať skryté krásy Petry. Otvárajú ju už o šiestej ráno. My prichádzame hodinu po otvorení, no vonku sa tvoria fronty pretože predajňa lístkov je otvorená až neskôr. S lístkom v ruke ich len obchádzame a vstupujeme do areálu.

Vstávame skoro ráno už okolo piatej hodiny. To preto aby sme stihli autobus do Petry, ktorý odchádza síce až o pol siedmej, ale vraj tu máme čakať už o šiestej. Rýchlo balíme tých pár vecí a ranným Ammánom šliapeme ku kancelárii spoločnosti JETT odkiaľ nám to má ísť.

Po prílete do Damašku skúšame hľadať nejaké ubytovanie. Neviem prečo, ale všetko je plné. Keď myslím všetko tak to tak naozaj je. Blúdime Damaškom pričom som vbehol asi do 50 rôznych hotelov a všetko s rovnakým výsledkom. Kašleme na to a hneď pár hodín po prílete meníme plán. Veď od čoho iného sú plány? Už dnes ideme do Jordánska! Na stanici „Somarie“ (neviem či sa to takto správne píše, mám to na papieri v arabčine, no foneticky to takto znie), ktorá je niekoľko kilometrom za mestom nasadáme do dodávky čo slúži ako taxi. Z pôvodných 800 SYP sa cena darí stlačiť len na 700 SYP/osoba a nižšie už nejdú ani bohovi.

Budík mi zazvonil velmi brzo, protože jsem se do Ammanu chtěla dostat co nejdřív. Majitel hotelu mě neustále přemlouval, abych zůstala déle. Ale i kdybych chtěla sebevíc, další den jsem se musela vrátit do Izraele a času jsem tudíž neměla nazbyt. Jedna noc v Ammanu a hurá zpět do Země zaslíbené, která byla momentálně už rok na pokraji války (jak se všude psalo).

Po večerní procházce Ammanem a vynikající večeři jsem opět usínala za chůze. Z posledních sil jsem se dopotácela do hotelu a hurá rovnou do postýlky. Když nám kdysi ve škole říkali, že teplota v poušti během noci klesá dokonce i pod nulu, nevěřila jsem. Ve dne bylo horko, ale se západem slunce se značně ochladilo. Tak moc, že jsem se v noci vzbudila zimou. Měla jsem na sobě nátělník, dvě trička s krátkým rukávem a jedno s dlouhým, mikinu ,bundu a dvě deky. Stejně jsem se nedokázala zahřát a celou noc jsem se třásla zimou. Těšila jsem se na ráno, až zase vysvitne sluníčko a já se trošičku ohřeju.