Kolébka civilizace, kde se zrodilo písmo, kalendář, kolo i zákony, místo, kde člověk vytvořil první zavlažovací systémy a města. Území mezi dvěma řekami bylo svědkem domestikace zvířat, vzniku zemědělství a vědních oborů.
Majitel CK Hamidi má navzdory nečeskému jménu převážně českou minulost. V Praze se narodil a prožil většinu dosavadního života s výjimkou prvních let, která strávil s jordánským otcem v blízkovýchodní zemi. Od roku 2015 Omar Jamaein organizoval individuální cesty do Orientu „na míru“ a o tři roky později tam začal vyjíždět osobně s malými skupinami.
Irácký Kurdistán je jedinečný svou rozmanitou přírodou hor, kaňonů řek a jezer a jeho obyvatelé jsou velmi přátelští a pohostinní. Vydejte se objevit panenskou přírodu, historické památky, a hlavně se seznámit s místními neuvěřitelně milými lidmi.
„Nyní pořád slyším, že cestovat nejde, že je to nemožné, to ale není pravda. Cestovat možné je, a to i zodpovědně a podle zákona či vládních nařízení. “ A to třeba rovnou do iráckého Kurdistánu a Turecka! Jaké bylo projíždět tyto země za covidové pandemie? Přečtěte si rozhovor s Jiřím Kalátem, který se odtud před pár dny vrátil.
Aneb jak jsme spojili cestování do ne příliš navštěvované země a pomoc potřebným.
Vyrazily jsme brzy ráno. Kvůli ofenzívě probíhající v Mosulu byla cesta z Erbílu, hlavního města iráckého Kurdistánu komplikovaná. Nejkratší cesty byly zavřené a ty vedlejší byly ozdobené check-pointy, na kterých vojáci poctivě kontrolovali všechny projíždějící. Cílem naší cesty bylo město Lališ, ve kterém se každou první noc z úterka na středu po 14. dubnu (ano, je to takto komplikované) slaví jezídský nový rok, Nourúz.
Prezident George W. Bush označil v roce 2002 tři země za „Osu zla“. Irák, Irán a Severní Korea se tak staly místy s hodně špatným jménem. Přesto jsou lidé, kteří do nich jezdí.
Koryto řeky Velký Záb, jednoho z přítoků Tigridu, jsme přejeli trochu váhavě. Připomínky války byly všudypřítomné. Mosty byly zničené, v okolních kopcích byly vidět krátery po bombardování.