Cestopisy a reportáže

260 kilometrů dlouhý trek územím Jaliů na nejdivočejším ostrově světa naučí mnohému. Přečtěte si, jaké druhy kanibalismu existovaly (či existují?), jak si chránit penis proti zlým duchům a jak daleko i zde postoupila „civilizace“.

Selamat pagi! Po probuzení se zdravím s naším portýrem Udinem v jeho rodné řeči, zatímco ostatní ještě spí. Noc byla dnes zatraceně tvrdá! Místo u říčky je pěkně hrbolaté a do toho jsem si stále nemohl uložit hlavu na kletr ležící pod ní.

Probouzím se s ostatními kolem sedmé. V noci bylo chladno a i když jsem byl oblečen, nebylo mi zrovna nejtepleji. Popíjíme čaj a pozorujeme skupinu opic „Thomas Leaf Monkey“ skákající v korunách stromů. Portýři dělají k snídani volská oka s rajskými a chlebem a já dávám do placu svou Kayu (přesnídávku, kterou jsem si před pár dny koupil v sousední Malajsii) a dvě pěkně měkká manga. Mé zápěstí je stále bolavé, ale už se to lepší. Po ránu se vyrojila spousta otravných kousavých mušek na rozdíl od pijavic, kterých je tu oproti očekávání mnohem méně než v Taman Negara.

Tak kam tentokráte? Na jeden semestr jsem se ocitl ve Vídni, městě valčíku a kaváren. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, ze velikonoční prázdniny zde trvají celý jeden měsíc. Ihned jsem vzal do ruky mapu světa a začal přemýšlet, kam jet. Nejprve byla v plánu Venezuela – neumím španělsky. Potom Indie – tou dobou vedro. Indočína – tam už jsem byl. Indonésie – no podivejme se, počasí ujde a letenka také. Tak bylo rozhodnuto, jede se do Indonésie. Přesný plán nemáme jen asi nebudeme vyhledávat místa plná turistů…

1. Ahoj všichni, tak jsme šťastně dorazili na Borneo. Píšu z Kuchingu, což je hlavní město Sarawaku. Zatím, kupodivu, jde všechno hladce. SARS je tady prakticky neznámý pojem, i když na letišti jsme museli vyplňovat nějaké dotazníky, ale podle místních už tu více jak dvacet dnů nebyl žádný případ. Takže v tomhle ohledu můžeme být docela klidní, což taky jsme. Jinak pro ty, co jsem nestačil informovat, zařídili jsme si tuto adresu, ze které, pokud to půjde, budeme průběžně posílat zprávy o stavu naší expedice a o jejích úspěších. První zpráva – je tu příjemné tepílko. A pozítří už možná budeme za nos tahat opice nosaté a čuchat k rafleziím.

Když v roce 1890 pronikl holandský dobrodruh van Rijin jako vůbec první běloch do vnitrozemí indonéského ostrova Sulawesi, objevil zde pozoruhodný národ, který o sobě tvrdil, že pochází z hvězd. Aby stanul van Rijin v této oblasti, izolované od okolního světa přirozenou bariérou neschůdných pohoří a prudkých řek, musel při své cestě překonat vysoké horské hřebeny zarostlé hustým tropickým pralesem. Přinesl však senzační zprávy o kmeni Torajů, který uchovává lebky nepřátel jako trofeje, zná otroctví, bydlí ve zvláštních dřevěných lodích na kůlech a jí lidské maso.