Boj opeřenců na život a na smrt

Jedni tvrdí, že kohoutí zápasy jsou celosvětově zakázané a druzí zase opak. Ať tak či tak v Indonésii vláda souboje zakázala, už před více jak pětatřiceti lety. Tato rozšířená forma hazardu je ale ve východní i jihovýchodní Asii na pořadu dne stále a na druhé straně zeměkoule zase patří k oblíbené kratochvíli sobotních i nedělních podvečerů.

Přípravy na souboj

Pozorně sleduji, co se děj okolo mě. Pravidla neznám, ale vím, že k soubojům neodmyslitelně patří sázky. Majitelé své opeřence drží jemně za obě nohy jednou rukou a druhou svého miláčka hladí. Soupeřící dvojice nejsou dopředu určeny, proto na řadu přichází „potěžkání“, aby byli přibližně stejné váhy. Druhým neodmyslitelným „aktem“ je oklování se navzájem. Kohouti se tak vydráždí a nabudí k zápasu. Nezbytné připevnění ostrých bodců na pařát je také dokončeno.

Postarší chlápek – zřejmě arbitr – mezitím na prašnou zem vyznačuje klackem arénu, která má rozměry půlky volejbalového hřiště. Uprostřed je zobrazen malý čtverec a nedaleko dvě čáry, kde se proti sobě staví majitelé se svými domnělými šampiony. Obecenstva je tady opravdu požehnaně a dochází k uzavírání sázek na vítěze. Vždy se mezi sebou dohadují dva kouřící domorodci, o kolik se vsadí a na kterého opeřence.

Zápas začíná!

Souboj „bílého s barevným“ začíná. Kohouti jsou „vypuštěni“ z rukou svých pánů. Po zdánlivém klidu a vyčkávání vráží do sebe nejdříve těly a hned poté přichází na řadu zobáky. Obecenstvo začíná bouřit a fandit svému favoritu, mexická vlna to není, ale řev ano. Neuběhla minuta a barevný kohout jde k zemi. Zápas ale zdaleka nekončí!

Majitelé si berou kohouty z arény, která je pokryta vypadlým peřím. Rozhodčí má v rukou proutěný koš a míří ke středu bojiště. Po chvíli už jsou kohouti pod košem a znova začíná nelítostný souboj. Konec. Neuběhlo ani patnáct vteřin a převážná většina přítomných nechápe! Vítězí barevný kohout, který byl mým favoritem a který svému majiteli se vybojoval vítězství. Svému soupeři zasadil nejméně dvě rány zobákem do temene hlavy a ten umírá. Je po všem a zápas končí.

Sázející si vyplácí dohodnutou sázku a vše začíná dalším soubojem. „Obohacen“ o zážitek, který v Evropě neuvidím, opouštím zápasiště. Tabuh Rah, bývalý starověký rituál je stále hlavní myšlenkou těchto soubojů a znamená vyhnání zlých duchů, prolitím krve.