Lidé, zvyky, náboženství

Původní Indonésie byla animistická to znamená uctívání širokého spektra duchů. Dodnes jsou v Indonésii místa, kde tyto praktiky přežily, jako například Kalimantan, Západní Sumba, část Papui a některé menší ostrovy jako Siberut u Sumatry. Převládajícím náboženstvím na ostrovech se však nakonec stává islám. Vedle dominantního islámu je to pak hinduismus, buddhismus a křesťanství. První kontakt s Islámem přicházel do Indonésie prostřednictvím muslimských obchodníků. Jako první oblast, která Islám přijala byla provincie Aceh na Sumatře ke konci 13.století, dodnes nejsilnější muslimská oblast. Postupně se islám šíří přes Jávu po celé Indonésii, především v oblastech významných námořních a obchodních přístavních měst. Nakonec se k islámu přikloňuje 88% obyvatelstva.

Indonéská forma islámu se však poněkud odlišuje od jiných zemí. Kořeny islámu vycházejí z buddhismu a hinduismu. Muslimské ženy mají mnohem větší volnost a například nemusí nosit pokrývku hlavy. Muži mají dovoleno oženit se maximálně se dvěmi ženami. Muslimové v jiných zemích mají mnohdy více jak čtyři ženy. Největší uctívaný muslimský svátek je Ramadán, který trvá měsíc a během kterého je od východu do západu slunce zakázáno jíst, pít, kouřit a sex. Toto neplatí pouze pro těhotné ženy, malé děti a nemocné lidi. Celkově by se dalo říci, že Islám v Indonésii je mnohem mírumilovnější a tolerantnější než v ostatních částech světa. I tady samozřejmě existují skupiny militantních Muslimů, jejich aktivity jsou však všeobecně odsuzovány.

Křesťanství je v Indonésii poměrně mladé náboženství, zastoupené 8%, šířené hlavně misionáři v době holandské kolonizace. Křesťané a Muslimové žijí vedle sebe v míru a toleranci, vyjma oblastí Moluky a centrální Sulawesi, kde nedávné boje dokázaly, že obě skupiny dokáží ve válce použít stejně silných zbraní.

Bali je jediný ostrov, kde je hinduismus zcela převažující náboženství a škála bohů, které uctívají a rituálů je naprosto nekonečná. Díky jejich ceremoniím tak tito lidé žijí velmi kulturním životem. Nejméně zastoupenou náboženskou skupinou jsou buddhisté –1% a ta je tvořena především Číňany.

Obyvatelstvo

Lidé v Indonésii jsou velmi přátelští a všude vás bude doprovázet pozdrav „Hello Mistr“. Kdekoliv vám budou nabízet své průvodcovské služby, ovšem za malý poplatek. Téměř vždy se najde někdo mluvící primitivní angličtinou. Donekonečna dokáží sedět na bobku a pozorovat co děláte. Neodmyslitelná je též vůně hřebíčkových cigaret, bez kterých by Indonésie nebyla Indonésií. Často budete tázáni, jaké je vaše náboženství a můžete říct cokoliv, jenom nesmíte říct žádné. Bezvěrství je naprosto nepochopitelné. V Indonésii se nikam nepospíchá a s ničím nejsou zbytečné starosti. Pro Evropana je někdy nedodržování dohodnutých časů, třeba i o 3 hodiny, překvapující.

Úředním jazykem je indonéština (Bahasa Indonesia), která vychází z malajštiny. Jedná se o poměrně rychle vytvořený jazyk, tudíž jeho autoři přebírali z jiných jazyků (malajština, perština, latina, nizozemština,angličtina .). Každý národ má také svůj vlastní jazyk, který se odindonéštiny velmi liší. Například jazyk kmene Dani mi silně připomíná řečtinu. Mají totiž mnoho předpon a přípon. Indonéština patří k jednomu z nejjednodušších jazyků na světě (je daleko lehčí než angličtina). V indonéštině nejsou časy, neexistuje skloňování, píše se latinkou a přízvuk je stejný jako v češtině. V Indonéštině neexistuje: ř, š, ť, ď, ch, c.

Indonésie má svou kulturu. Například tradiční indonéské divadlo Wayang.Hrají se příběhy z Ramajany (o bohu Ramovi). Představení trvá asi 4 hodiny. Jednotlivé hrdiny představují dřevěné figurky. Také se využívá různých světel a stínů. Indonéské filmy jsou pro nás Evropany velice zajímavou atrakcí. Herci hrají takovým způsobem, že velmi dávají najevo své emoce, což je v normálním životě (i v Indonésii) nemožné, proto jsou tak legrační. Hračky pro dětí jsou většinou z Číny (jako u nás). Také jsou k vidění modely vláčků a letadel. Děti mají rády nejrůznější plyšáky.

Indonésie patří mezi země s největší korupcí na světě.

Náboženství

Přestože je Indonésie sekulárním státem, náboženství má ve veřejném i politickém životě důležitou funkci. Na jednu stranu je ústavou zaručena svoboda vyznání, na straně druhé se podle zákona každý občan země musí hlásit k určité náboženské skupině. Státem uznávaná náboženství jsou islám, křesťanství (katolicismus, protes-tantismus), hinduismus a buddhismus. Kromě toho jsou ovšem tolerována různá lokální náboženství.

Islám

Indonésie je největší muslimská země světa. Kolem 90 % všech jejích obyvatel se hlásí k islámu. Islám v Indonésii se ovšem liší od toho přísného konzervativního v arabských zemích. Je mnohem uvolněnější a tolerantnější, především vůči ženám. Ženu zahalenou v černém od hlavy až k patě zahlédnete opravdu výjimečně. Většina indonéských muslimských žen nosí praktický šátek jilbab, nebo se nezahalují vůbec a jejich vyznání podle oděvu nepoznáte. Přestože se tu a tam objevují zprávy o útocích muslimských radikálů, naprostá většina indonéských muslimů je umírněných a tolerantních.

Islám je přísně monoteistické náboženství s jedním bohem (Allah, v indonéštině také Tuhan). Prorok Muhammad není považován za zbožnění, nýbrž člověka vybraného bohem za účelem šíření božího slova pomocí Koránu, muslimské nejsvatější knihy. Islám je založen na vysokých morálních principech, které jsou pro muslimy závazkem.
Islámské právo šaría (syariah) je založeno na Koránu; sunně, která obsahuje hadísy (hadis), tedy činy a slova proroka Muhameda a ijmě, jednotné shodě názorů lokální skupiny muslimských učenců a někdy i celé muslimské komunity. Islám je univerzální, teoreticky nejsou žádná národnostní, rasová či etnická kritéria pro jeho přijetí.
Dvě hlavní větve islámu jsou sunnité a šíité. V Indonésii jednoznačně převažují prvně zmiňovaní.

Různé varianty praktik a interpretací islámu v různých částech Indonésie se odráží v její složité historii. Náboženství se na souostroví dostalo pomocí obchodníků z Indie, své pevné místo získalo mezi 12. a 15. stoletím v pobřežních oblastech Sumatry, severní Jávy a Borneu. Islám se do těchto částí dostal pravděpodobně v podobě mystické tradice súfismu. Súfismus byl obyvatelstvem přijat a stal se součástí lokálnách zvyků. Ovšem ne vždy bylo zavádění islámu prováděno v míru. Například východojavánská hindu-buddhistická říše Majapahit v 16. století kvůli šíření islámu zanikla. Javánská elita uprchla na Bali, kde se dodnes udržuje místní verze hinduismu.

Historické procesy způsobily vznik trvalých napětí mezi ortodoxními muslimy a různotvárnějším lokálně založeným náboženstvím, která byla stále viditelná počát-kem 90. let 20. století. Například na Jávě vznikl kontrast mezi tradiční větví santri a abangan (taktéž nazývané jako Agama Jawa nebo Kebatinan), směsi animismu a hindu-buddhistické víry s islámskými praktikami, především súfismem. Tento směr byl legitimizován ústavou z r. 1945. Dokonce sám prezident Suharto byl považován za přívržence tohoto směru.

Dalším důležitým sporem rozdělujícím indonéské muslimy je konflikt mezi tradicionalisty a modernisty. Povaha rozdílů mezi těmito směry byla složitá a matoucí a stala se důležitým tématem debat na konci 20. století. Obecně tradicionalisté odmítali modernistický zájem o přejímání západních vzdělávacích a organizačních principů. Nesouhlasili s modernisty v podpoře městských muslimských škol zahrnujících výuku světských předmětů. Cíl modernistů, aby byl Islám vyučován mimo školy zaměřující se výlučně na studium Koránu (pesantren), byl v rozporu s názorem tradicionalistů, kteří se tak obávali o podkopání autority náboženských vůdců. Tradicionalisté také, naštěstí neúspěšně, usilovali o přidání dalšího principu národní filosofie Pancasila, který by všechny muslimy zavazoval k právu šaría.

Křesťanství

Přestože v 80. letech 20. století bylo nejvíce přibývajících věřících v Indonésii v řa-dách římsko-katolické a protestantské církve, počet byl oproti islámu zanedbatelný. V současné době se k římsko-katolické církvi hlásí 3 % a k protestantismu 5 % In-donésanů.

V 16. století začali na Molukách, v jižním Sulawesi a Timoru působit portugalští jezuité a dominikáni. Když v r. 1605 Nizozemci porazili Portugalce, katoličtí misionáři byli vyhnáni a jejich místo převzala kalvinistická reformovaná církev, která se stala prakticky jediným křesťanským vlivem v oblasti po dobu 300 let. Vzhledem k tomu, že Východoindická společnost měla primárně světskou povahu a nešlo jí o náboženské iniciativy, a protože kalvinismus bylo přísnou a strohou variantou křesťanství, jež vyžadovala důkladné studium cizojazyčných textů, podpora tohoto náboženství v Indonésii do 19. století stoupala velmi pomalu. Jen několik malých komunit se udrželo na Jávě, Molukách, severním Sulawesi a v souostroví Nusa Tenggara. Teprve po zrušení V.O.C. v r. 1799 Nizozemci dovolili větší svobodu víry. Tato evangelická svoboda byla využita německými lutherány, kteří začali pracovat v r. 1861 mezi Bataky na Sumatře a nizozemskou Rhenish misií ve středním Kalimantanu a Sulawesi.
Ve 20. století Indonésie zaznamenala příliv mnoha nových protestantských misijních skupin, stejně tak pokračoval vzestup katolicismu.

Hinduismus

Hinduismus je směsice různých tradic a kultů s nespočtem bohů, z nichž nejvýznamnější postavení zastávají bůh Višnu (ochranitel), Šiva (ničitel) a Brahma (stvořitel). Primární hinduistickou etickou otázkou je koncept rituální čistoty. Dalším charakteristickým rysem, který pomáhá udržovat právě rituální čistotu, je rozdělení společnosti do tradičních skupin jako jsou brahmáni (kněží), kshatriya (vládci,válečníci), vaishya (obchodníci, zemědělci) a shudra (obyčejní občané, sluhové).
Stejně jako islám a buddhismus doznal i hinduismus změn při přizpůsobování se indonéské společnosti. Kastovní systém, ačkoliv formálně přítomný, nebyl nikdy přísně aplikován. Hinduistické náboženské eposy Mahábhárata a Rámájana se mezi indonéskými věřícími staly součástí tradice, vyjádřené stínovým loutkovým divadlem wayang a tanečními představeními.
Hinduismus je spojován především s ostrovem Bali. Mimo ostrov je počet přívrženců minimální, zatímco na Bali je jich přes 90 %. V současné době vyznává toto náboženství 2 % obyvatelstva Indonésie.

Není lehké definovat balijskou verzi hinduismu. Unikátní podoba náboženského vyjádření je propojena s uměním a rituály. Balijský hinduismus postrádá tradiční důraz na cyklus reinkarnace a znovuzrození. Přesto má právě hinduistický způsob pohřbívání, tedy kremace, na Bali velký význam. Obřad kremace má určitá pravidla a kromě samotného spálení těla s sebou nese i spoustu rituálů.

Šiva bývá uctíván nejčastěji, protože jeho sílu Balijci nejvíce cítí v době nemoci či při úmrtí, stejně tak má ale i moc zničit například úrodu rýže. Kromě tří hlavních bohů jsou uctíváni především animističtí ochranitelští duchové těsně spjatí s přírodou.
Vliv animismu se projevuje například v dualistickém myšlení, svět je rozdělen na dobrý a zlý. Balijci také věří, že vše má svou duši a tělo tvoří rozhraní mezi vnějším a vnitřním světem. Protože je podle věřících vnější svět plný duchů, monster a lidí praktikujících černou magii, pro obranu je nutné provádět určité obřady a rituály. Je-den z nejčastějších rituálů je obětování. Obětiny mohou mít různé podoby a jsou nabízeny předkům, démonům či bohům.
Nedílnou součástí mnoha rituálů a obřadů je tanec a divadlo.

Buddhismus

Přestože se buddhismus do oblasti dnešní Indonésie dostal už během prvních století našeho letopočtu, stal se hlavním náboženstvím několika významných říší, které v souostroví vládly do příchodu Nizozemců. Na ostrově Jáva dokonce stojí největší buddhistický chrám světa.
V dnešní době má však v Indonésii buddhismus jen několik málo stoupenců. Se svým jedním procentem věřících stojí jako poslední na žebříčku pěti oficiálních náboženství země. Největší počet věřících je tvořen čínskou menšinou žijící v Indonésii.

Také buddhismus si v Indonésii nezachoval svou původní podobu, svůj vliv na něj měl taoismus, konfucianismus a původní víra v předky.
Ve druhé polovině 20. století založil Bhikku Ashin Jinarakkhita buddhistickou společ-nost Perbuddhi, jejímž základem byla víra v nejvyšší božstvo Sang Hyang Adi Buddha.

V r. 1987 bylo v Indonésii sedm různých buddhistických škol: Theravada, Buddhaya-na, Mahayana, Tridharma, Kasogatan, Maitreya a Nichiren. Největší počet indonés-kých buddhistů se v té době přiklánělo k učení škol Theravada a Buddhayana, která byla také založena Jinarakkhitou.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours