Volání do Čech vyjde přibližně na 30 Kč za minutu, v noci je levnější. Jsou zde normální automaty na karty, ale běžnější je telefonovat z tzv. Wartelu, což je taková veřejná telefonní stanice. Člověk tam přijde, zavolá si a potom zaplatí.
Telefon
Mobilní telefon má ve městech mnoho lidí, avšak na vesnicích nemají ani nornální telefon. Dominuje značka Nokia a také je k vidění Siemens.
V každém městě a i na letištích najdete malé obchůdky s mobilními službami. Stačí přijít, ukázat a koupit. Jen jim tu SIM kartu dejte a řekněte: ,,Boleh mengaktifkan“? = ,,Můžete mi to aktivovat?“. Prodávající vám ji za dvě minuty vrátí už plně aktivovanou. Žádné podepisování smluv. Nová SIM karta stojí pár korun.
Internet
Počítače jsou skoro všude ve velkých městech, avšak mnoho lidí počítač nevlastní. Jsou zde mírně dražší než u nás. Studenti v malých městech píšou seminární práce na mechanickém psacím stroji a pro mnohé z nich je počítač pouze zajímavých přístrojem, avšak studenti v Jakartě jsou na e-mailu téměř non-stop. Populární je mít email účet na yahoo nebo hotmailu.
Internetových kaváren je poměrně dost. Dívejte se po roklamních cedulích s nápisem Warnet neboli Warung Internet, což je takový domorodý název pro int. kavárny. Wi-fi najdete obvykle v nákupních centrech, např. v KFC.
Napětí
Elektické napětí mají v Indonésii stejné jako my (220 V, 50 Hz) a dokonce také mají stejné zástrčky. Proto tam je možné používat naše elektrosportřebiče bez žádných redukcí. V některých částech Indonésie však stále používají napětí 110 V, proto je potřeba se předem informovat o výši napětí přímo na místě.
