Letadlem se lze do Jakarty dopravit přes některé velké evropské město. Nejlépe přes Frankfurt nebo Amsterdam. Cestování mezi ostrovy zajišťuje poměrně hustá síť leteckých společností, především indonéská Merpati, a neméně hustá síť lodní dopravy, především Pelni. Cestování lodí, je sice zdlouhavé, ale zato jednoznačně nejlevnější a téměř vždy je u velkých trajektů možno si vybrat z několika cenových tříd.
Nejlepší tipy na levné letenky naleznete na cestujlevne.com/indonesie.
Autobusy
Spojení mezi městy zajišťují linkové autobusy, často ve velmi žalostném stavu. Spolu s cestujícími pak bývají naplněny pytli rýže, slepicemi, sušenými rybami atd. Autobusem je možné taky cestovat, ale doporučujeme to spíš jen na krátké trati. Z Jakarty do Yogyakarty cesta trvá mnoho hodin a vhodnější je letět letadlem, protože těch 14 hodin za to nestojí. Kvalita silnic je mizerná, samé zatáčky a podobně. Cenově: hodina jízdy cca 20 Kč.
Vlaky
Železniční síť je pouze na Jávě a ve velmi omezeném měřítku na Sumatře. Lístek do ekonomické třídy není drahý, vyplatí se však investovat do o něco dražších rychlíků, které zajišťují určité pohodlí. Bývají zde malé televize a v ceně jízdného je i svačina.
Pro Evropany doporučujeme si trochu připlatit a jet třídou Eksekutif, což se dá srovnat s něco mezi první a druhou třídou v ČR, avšak cenově níž. Je tam klimatizace, televize, deka a polštář, prodej jídla a pití. Máte-li však rádi dobrodružství, tak jeďte třídou Ekonomi. Ve stísněném kupé (menší než v ČR), jede osm lidí, bez klimatizace. Chce-li jít od okénka někdo ven, tak po vás bude prostě šlapat a neomluví se. Lístek je dobré si koupit aspoň den dopředu, v období Ramadánu aspoň týden či dva dopředu. Mají to přesně napočítané a nefunguje to tak, že si stoupnete do uličky. Cesta vlakem z Jakarty do Yogyakarty trvá osm hodin, ale je možné najít i letenky o něco málo dražší, než je cena vlakové jízdenky.
Mikrobusy
Ve městech reprezentují veřejnou dopravu mikrobusy, nejčastěji nazývané bemo, které občas přivádí člověka v úžas, co všechno se může pohybovat. Cena jízdného bývá jednotná 1.000 – 2.000 Rp, pro cizince je však občas velmi složité se na tuto částku dostat. Kromě toho kdyžmáte pocit, že více lidí se už dovnitř nevejde, jste pobídnuti, zaplatit ještě jednou, neboť zabíráte dvě místa. Další dopravní prostředek je becak – jehož základem je kolo hnané buď lidskou silou nebo motorem a vpředu, je na dvou kolech pod stříškou udělané sezení pro dva Indonésany, nebo pro jednoho průměrně vzrostlého cizince s batohem.
Minimální částka je 2.000 Rp i když se vám bude zdát, že jste ujeli jen kousek. Další vozidlo se nazývá bajaj, je také tříkolové, ale řidič sedí vpředu a vzadu je regulérní sezení pro dva lidi. Poháněno je pak motorem z motorky a doprovázeno neuvěřitelným hlukem a kouřem trpícího motoru. Bezesporu nejekologičtějším vozidlem je dokar, vozík pro různé množství lidí zapřažený za malého koníka. Vozík pak bývá vyzdoben podle vkusu svého majitele. Při nastupování pak musí člověk dávat dobrý pozor na hlavu.
Auto
Téměř všude se dá najmout auto s řidičem. Cena za nájem se odvíjí od vzdálenosti a vašeho umění tvrdě smlouvat. Občas to však bývá jediné řešení jak překlenout vzdálenost a ušetřit tak drahocenný čas a nervy cestovatele.
V některých lokalitách, zvláště pokud chcete zůstat na jednom místě déle a podnikat výlety do okolí se vyplatí půjčit si motorku. Mějte ale na paměti, že se jezdí vlevo a že pokud se stanete účastníkem dopravní nehody, téměř vždy bude vina svalena na vás. Nezapomeňte mezinárodní řidičský průkaz. Indonésané většinou používají teréní automobily, které spotřebují hodně paliva, které je velmi levné. Ceny nejsou na benzínkách vyvěšené, protože jsou všude stejné a každý je zná.
Taxi
Taxi jsou v porovnání s ČR velmi levná, ale před nastoupením do vozu doporučuji sjednat cenu nebo se zeptat: ,,Ada meter?“, což znamená: ,,Máte taxametr?“. Jestli kývne hlavou, tak jezdí za fixní ceny a neošidí vás. Mají i někoilk kategorií taxi. Blue Bird – obyčejné, kvalitou slušné a levné taxy. Pak existují i Silver a Gold – nooo…jsou trochu dražší.
Lodní doprava
Lodní lístek si, pokud nejedete na pravidelné hodinové lince, kupte den dopředu. Na dálkových lodích nabízejí 2 třídy. Za deset hodin jízdy první třídou s klimatizací a sklápěcími sedačkami – 200 Kč. Ve druhé třídě se budete mačkat v horku na dřevěných palandách s ostatními. Nutno říct, že klimatizace snižuje pocit na zvracení a Indonésané jsou takový slabší kousky a zvrací docela často. Závěr: Připlaťte si za první třídu.
