S dětmi po Indonésii aneb proč vyrážet za hranice poznaného

Severní Sulawesi (Celebes)

První třetina cesty v části severních Sulawesi byla aklimatizační a poznávací. Prvních pár dní jsme strávili na úžasné potápěčské lokalitě na ostrůvku Bunaken poblíž města Manado. Pokoj s výhledem na moře, prázdniny jak mají být. Nádherný korálový útes kousek od pláže.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Akorát David si sebou přivezl nějakého vira a pár dní ho sužovala horečka. Celkově mě velmi překvapilo, že i když právě nemocí se na cestách člověk nejvíce bojí, tak jsme to všichni brali vcelku v pohodě. Však jsme měli lékárnu klasickou i homeopatickou a důkladně vybavenou. S vědomím, že vše pomine a to zlé se zapomene, se to snáší lépe.

Po mořském antre jsme odjeli do hor k městečku Tomohon. Do nádherného hotýlku Katrin Weise – Green Lake Retreat umístěném v kráteru staré sopky. Dva dny v příjemném horském klimatu nám přišly vhod. Trochu jsme prozkoumali místní vnitrozemí, pokochali se okolím hotýlku s nádherným výhledem a pak se přesunuli na jiné místo stejné majitelky do Pulisanu.

Toto místo v nás otevírá tvořivé pocity. Kluci staví den co den obrovské písečné hrady, blbnou ve vlnách, písečná pláž se občas stane školní tabulí, jež se plní trojúhelníky a kružnicemi… Já si kreslím obrázky pro novou hru ve stínu obrovských stromů a oni mi sami lezou z tužky na papír. Lukáš se pustí do svého prvního literárního veledíla – dobrodružného vyprávění. Plní příběhem stránku za stránkou a psaní ho zcela pohlcuje. Tomáš si zas přijde na své při focení nártounů a endemických makaků v nedalekém národním parku Tankoko. Jídlo je luxusní, i děti si pochutnávají. Ano, jsme tu správně.

Západní Papua – ráj u lidožroutů

Také se vám zdá riskantní vyrazit s dětmi do tak odlehlé oblasti jako je Západní Papua? Ale čeho se vlastně člověk bojí? Bojí se neznámého? Bojí se, protože neví jak kvalitní a dostupná je lékařská péče? Bojí se komplikací?

Chodit za hranice známého je po staletí principem většiny obyvatel planety a nás bělochů zvlášť. Díky tomu jsme tam, kde jsme. Bohužel žijeme ve století strachu a reálného i zmedializovaného násilí a katastrof. O co těžší nebo v nevědomém rozhodování lehčí to měli cestovatelé a objevitelé v předminulém století, kteří se vydávali absolutně do neznáma.

Zapomenutý ráj

Souostroví Raja Ampat pro nás byl vždy úchvatná nedostupná odlehlá destinace. Při slově Papua vám automaticky naběhne slovo – lidožrouti. Lidožroutsví tu už dávno odzvonilo. Křesťanští misionáři tu odvedli kus práce. Tradiční zvyky si víc drží kmeny v horách. Pobřežní etnika si málokdy vybudují tak pevné tradice, aby odolaly moderním vlivům. Moře jim dává větší jistoty než horský prales a nemají tak potřebu vytvářet si tak pevná pouta k tradičním rituálům a zvykům.

Během posledních let se díky vnitrostátní letecké dopravě mnoho míst stalo dostupnější. To sem přilákalo první nadšence a vědce. Za poslední 4 roky se v této oblasti rozmohl zajímavý business místních obyvatel podporovaný nadací na ochranu této oblasti.

Lidé si u svých domovů nebo na nádherných opuštěných plážích začali stavět jednoduché domečky pro turisty tzv. HOMESTAY. Je prostě lepší peníze dostávat od turistů, než lovit ryby dynamitem nebo je prodávat lacino cizím překupníkům. Je tu dost lidí, kteří chápou pojem udržitelný rozvoj a snaží se v duchu tohoto principu vzdělávat místní obyvatele.

Proč jsme vyrazili až na Raja Ampat?

Věděli jsme, že je to nádherné místo, s jednoduchým ubytováním, elektřinou pár hodin denně a jednoduchým jídelníčkem z místních zdrojů. Papuánci jsou milí lidé křesťanského vyznání, které se dobře doplňuje s přírodním animismem. Jsou pouhé tři generace od doby kamenné, tak je nesmírně zajímavé vnímat u nich prapůvodní rysy lidství. Jejich upřímnou spokojenost z každodenního bytí.

Lidé se tu moc nepředřou a to myslím zachrání místní prostředí před překotným růstem ve stylu megahotelů. Dokonalý hotelový servis v homestay také nelze očekávat a to zas odradí zhýčkané turisty. A to je dobře, doufám, že sem proto budou jezdit lidé, kteří tento autentický způsob berou. Ano, jsou tu i luxusní hotely, ale za opravdu vysoké ceny.

Každé pivo, každá plechovka Coly, které tu vypijete, vás zatíží myšlenkou, co se stane s vaší plechovkou. Jihovýchodní Asie nemá dobře vyřešený svoz a likvidaci odpadů a Ampat už vůbec ne. Nejlepší je sem žádné zboží produkující odpad nevozit, nebo odpad odvézt alespoň pryč.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Návrat do minulosti

Chtěli jsme alespoň týden žít na takovém místě a sledovat, co to s námi a dětmi bude dělat. Očekávali jsme náročné momenty. Hlavně se nám potvrdilo, že kluci neocení místní pálivou stravu, sestávající z rýže, ryb a sem tam nějakého listí. K pití jen čistá voda a čaj. Vznikalo kolem toho hodně dohadů. Kluci méně jedli a občas byli dost hladoví. Nám nečiní problém přijímat věci tak, jak jsou, ale oni se to musí učit. V kombinaci s pubertální protivností to nebylo vždy harmonické. Ale šli jsme do toho s tím, že jedině krizové situace mají možnost nás někam posunout.

Zdejší podmořský svět nás všechny absolutně uchvátil. Zprávy o místní největší mořské biodiverzitě nelhaly. Poprvé jsme plavali mezi obrovskými mantami! Nepopsatelná nádhera setkání s těmito třímetrovými obry. Korály jsou tu také ve velmi dobré kondici a je jich tu na 600 druhů. Mořské dno se tu hemží hejny malých i velkých pestrobarevných rybek roztodivných tvarů. Souostroví je tvořeno tisíci malých ostrůvků, které tvoří nádherné scenérie. Byla jsem na různých místech planety, ale tohle nasadilo laťku hodně vysoko.

Bali – Indonésie all inclusive

Byli jsme zvědaví, jak na nás zapůsobí zalidněné civilizované Bali po naší výpravě skoro do pravěku na Papui. První dojem byl prima. Přestože tu člověk má pocit, že téměř nevyjede z města tak to tu působí mile a kreativně. Vlastní chrámeček pro obětiny u každého domu, krásné zahrady a zdobené domky. Místo překypuje tvořivostí, ačkoliv po důkladnějším pohledu dost unifikovanou. Nazdobené sochy a portály tu odlévají z jemného sopečného tufu do šablon, tak je to mnohdy jak přes kopírák. Bali tepe svým životem, který je svou životaschopností a spiritualitou výrazně odlišný od jiných častí Indonésie.

Naše první cesta vedla do Ubudu a honem na vysněnou pizzu. Po týdnu jednoduché stravy jsme se taky hnedle parádně přejedli i z menších porcí. S nacpanými bříšky jsme se pak ponořili do turistických lákadel Ubudu. Obchůdky, masáže, pivo, pizza, kavárny s luxusními kafíčky a zákusečky… O tom se nám před týdnem ani nesnilo… nebo spíš snilo:) Bali funguje dokonale.

Hotelový personál zajistí, co vám na očích uvidí, pronájem motorky, výlet kamkoliv si usmyslíte, kurz čehokoliv chcete, jízdenku kamkoliv potřebujete. Tady opravdu nemusíte být zkušený cestovatel. Bydlení je tu docela laciné, ale zbytek rozhodně utratíte za všechna ostatní lákadla. Snídaně u bazénu, paní roznášející obětiny bohům a zapalující vonné tyčinky, tropická zahrada, občasné návštěvy opičích gangů, příjemná atmosféra… Vše je krásné, ale ve srovnání s Papuou tak nějak instantní.

Rodinné rozdělení

Tenhle model dovolené není nic pro Tomáše a tak se definitivně rozhodujeme pro rozdělení naší výpravy. Konečně se naplní prapůvodní plán této cesty – vydat se na chlapskou výpravu – jen otec a syn. Plán se ale pak zvrhl v rodinnou výpravu, protože hlavně já jsem potřebovala trochu jiného větru do plachet. Je rozhodnuto. Tomáš s Davidem pojedou malou lodí na Komodo a já s Lukášem si najdeme nějaké hezké místo u moře a tam strávíme poslední týden naší cesty v kreativním rozpoložení. I mně se to náramně zamlouvá.