Fantastický help-camp v gruzínských horách. Obnova historických památek v tajemné Tušetii

Gruzie není úplně velká, ale za to je úplně skvělá, na poznávání je tam toho na celý život. Je v ní bezpečno, je nádherná, zelená, barevná, je plná skvělých lidí, má určité skryté kouzlo – něco nepopsatelného. Třeba je to „medli“, kdo ví… A co je asi nejdůležitější, některé jedince si podmaní a oni nebudou mít šanci se do ní nevrátit. To je i můj případ.

Help Camp Gruzie

Na začátek pár vět o akci obecněji. HelpCamp byl organizován cestovatelským portálem Hedvábná Stezka, finance poskytl Expediční fond.  „Z české strany není potřeba specialistů, počítá se především s dělnickými profesemi.“ To se i celkem potvrdilo.  Pracovalo se tak akorát, někdy dost tvrdě, ale vše šlapalo. Hned tady napíšu, že se sešla parádní parta, pracovalo se v úžasném prostředí a celkově mě atmosféra naprosto pohltila. Do toho jsme měli jednoho šéfa lepšího než druhého. Prostě mě tahle „práce“ bavila nejvíc ze všech zatím vyzkoušených..

Během dvou týdnů jsme provedli následující libůstky:

• Částečné rozebrání poškozené věže na omalském Keselu a její vyčištění. Stavba hromady kamenů. Ve zkratce: příprava věže k renovaci za použití hrubé síly a maximálního nasazení. Použitá technika: převážně vysokoškolsky vzdělaní dělníci z ČR, Slovenska a Gruzie, vybaveni nejen rukavicemi, ale i jednou lopatou, dvěma motykami, asi šesti kbelíky a jedním furikem.
• Obnovení soudních kamenů ve vesnici Dartlo.
• Sběr, třídění a transport kamenů, z kterých bude jednoho dne nová věž. Motorová pila, sekery, provazy a smrt v očích – trocha dřevorubčení v lese. Příprava klád na stropy věže.
• V jedné z věží naše šikovné dívky založily knihovnu („Děvušnaja bašnja“).
• V okolí Omala bylo označeno několik turistických tras.
• Úderná čtyřka roztřídila a vybrala staré fotografie, z kterých v jedné z věží vytvořila malinké fotomuzeum.

Hned první den přijíždí patriarcha, a projekt tak začíná naprosto parádně – jedním dnem volna s kocovinou. Podnikli jsme krásný výlet na Green hill. V úterý se začíná pracovat. Jedna grupa hledá v Dartlu nové soudní kameny a my na Keselu jedeme jako fretky. Kameny a kbelíky sviští lidským řetězem, krumpáč nelení a všichni jsou do práce nadšení:-) Večer výborná večeře, bříška si plníme chutnou stravou po celou dobu, hubnutí se nekoná.

Makáme jako o život. Potím se, pracuju bos, bez trika, jen v mých plavečkách, no výbava naprosto parádní. Bezpečnost práce hadr.. Ale za dvě hodiny začisťujeme věž a s dobrým pocitem se vracíme dolů.

Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jede se do lesa. Rubat klády na stropy věže. 6 metrů dlouhé kusy přiděláváme na provazy a po dvojcích stahujeme prudkým lesním srázem dolů k cestě. Thornike jede sám, blázen. Nový boss Petr se uvádí výborně a jede pro 10l piva:-) Po obědě zbyly asi dva.. Kampet gastinici Timury rozlévá čaču do special pohárků. Uříznutá petka. Nejdřív je na pivko, pak seříznout víc a je z toho panák na čaču, come on! Dost panáků končí u mě a asi tak po sedmi rundách se vracím zpět do práce. Řítím se s šestimetrovou kládou ze strmého kopce, na nohách sandále a v krvi bude víc než jednička. To se nestává každý den. Večer pařba u ohně a další parádní den je za námi..

Ve středu holčiny pokračují v práci v knihovně a my vybíráme kameny pod svatým místem. Etnolog znesvěcuje, sociální pracovník nás učí ruské sprosťárny a vůbec nás to nějak baví:-) Ve čtvrtek holky dokončují knihovnu. My pokračuje s výběrem a transportem kamenů.

V pátek část osazenstva značí stezky a my jedeme kamazem na dřevo. Cesta kamazem je zážitek, ale lepší je práce po gruzínsku. V lahvích od piva se tu přepravuje vše. Pivo, voda, benzín, čača nebo víno. Láhve se používají všemožně. Ilja nalévá do motorovky vodu. Benzín s vodou vylévá na cestu a zapaluje. Přijíždí auto, takže to hasí tou vodou.. no pecka. Večer šašliky a oheň. Tančíme šílené tance za doprovodu harmoniky.

V neděli se loučíme s většinou party, na místě zůstáváme čtyři. Je to moc zvláštní den, já popíjím a užívám si loučící atmosféru jen kvůli tomu, že nikam nejedu. Stejně je to takové smutné, ale jsem rád, že jsem mohl strávit dva týdny života s takhle parádní partou na tomhle pohádkovém místě.

Nina mě bere za dalšího synka, a tak se z nás stává malinkatá Tušetinsko-Československá rodinka. Naprostá změna atmosféry je cítit velmi silně. Ráno nás Nugzor bere novou cestou hore. Vypráví příběhy a všechno se mění. Dostáváme poslední úkol. Ze starých fotek udělat menší výstavku v jedné z věží. Vybíráme, stříháme, lepíme, kouřím Kachetie a nechávám se unášet. Odpoledne je fotomuzeum hotové.