Gruzie: koně cválají na festival pohostinnosti Tušetoba

Holky také mohou jet, ale letos se dostihu žádná neúčastní. Závodit lze jen do sedmnácti, osmnácti let. Pak už jsou jezdci příliš těžcí. Po více než dvoukilometrové jízdě zbývá v cíli už jen pár jezdců. Posledních pár metrů a vítězem se stává… šestnáctiletý Laša Chabajdze na vraníkovi jménem Uzbeka!

Festival Tušetoba je teď už opravdu zahájen. Jedna z jeho nejdůležitějších částí, koňský závod, proběhla, a vítěz je nyní obklopen davem obdivovatelů a místních žurnalistů, kteří se s ním chtějí vyfotit. Vyhrál ovci, červený prapor, mobil a peníze… Zdá se vám to jako zajímavá kombinace? Promísení moderního s tradicí však nyní charakterizuje vývoj v celé Gruzii. Prezident Saakašvili se snaží investovat do rozvoje horských regionů jako je Svanetie či Tušetie. Peníze mají pomoct tyto regiony oživit, přilákat do nich místní i turisty. Jedním z takových lákadel je i festival Tušetoba konající se na přelomu července a srpna ve vesnici Omalo, na jehož podpoře se finančně podílí i Evropská unie.

Festival se koná již třicet let, nyní však zažívá velkou renesanci. Každý rok se na něj sjíždí několik stovek lidí, především z okolních podhorských měst, ale přibývá i návštěvníků ze zahraničí. Češi jsou zde jednou z nejpočetněji zastoupených národností. Svou zásluhu na tom má jednak Help-camp Tušetie, který pomáhá opravovat staré strážní věže v okolí, jednak Česká rozvojová agentura, která financuje místním solární panely za sedm milionů korun. Češi se tu tak těší velmi dobrému jménu, přestože pomoc provází i problémy: „Firma nejmutá rozvojovkou špatně vybudovala konektory a panely zatím nefungují. Místní i Češi však doufají v brzkou opravu, aby česká pověst v regionu nebyla pokažena,“ říká Slavomír Horák, vedoucí Help-campu Tušetie. V jedné z věží, kterou letos čeští dobrovolníci opravovali, se nachází etnografické muzeum, které je možné si po domluvě prohlédnout s místním správcem Nugzorem Idoidzem.

Než přijde zima

Je srpen a v Omalu, které je téměř dva tisíce metrů vysoko, stále panuje horko. Brzy se však dny zkrátí a ještě než na začátku října napadne první sníh, je třeba sehnat všechny ovce a krávy do nížin a stejně tak tam odstěhovat i své rodiny. V Omalu a v okolních vesnicích zůstává přes zimu jen opravdu málokdo. Cesta vedoucí přes sedlo Abano je totiž v zimě nesjízdná. Přilétají sem jen pohraničníci vrtulníkem. „V létě bydlím v horské vesnici Girevi, ale v zimě jsem také dole ve městě Alvani a chodím do školy,“ říká výherce dostihu Laša.

Živě hraná gruzínská hudba podmalovává festivalové hemžení, při kterém se vedle koňských dostihů prezentují i kavkazští pastevečtí psi, lukostřelci a rukodělné výrobky, především z ovčí vlny. Večer se pak festival přesouvá k nedaleké budově správy Národního parku, kde se program zaměřuje hlavně na mladou generaci: k vidění je módní přehlídka gruzínského módního návrháře a rockověji laděná skupina Frani.

Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Tamada hovoří – Bůh hovoří

Na své si na festivalu Tušetoba přijdou i milovníci gruzínské kuchyně. Hned v úvodu se soutěží ve výrobě tradičních masových knedlíků nazývaných chinkali a v domácích ovčích sýrech. Vše se zapíjí tradiční pálenkou nazývanou čača. Opodál pak stojí několik stanů pro prominentnější hosty (mezi kterými je například i český velvyslanec v Gruzii a Arménii Ivan Jestřáb či americký velvyslanec John Bass), ve kterých stoly přetékají jídlem. Šašliky, chačapuri (sýrové taštičky z listového těsta), badridžany (lilek s ořechy), meloun…

A k tomu všemu samozřejmě vyhlášené gruzínské víno z regionu Kachetie. Zde není možné si jídlo koupit, stoly už byly dopředu rezervovány. Dost možná se vám však stane, že vás některý z místních na hostinu pozve. „Pohostinnost je od věků v naší povaze,“ říká hrdě dvacetičtyřletá gruzínka Iylia Elizaveva.

Před každým pozvednutím číše musí být pronesen slavnostní přípitek, tzv. tost. Tuto úlohu plní hlavní hostitel, tzv. tamada. A jak praví staré gruzínské přísloví: „Tamada hovoří – Bůh hovoří.“ Přípitky jsou často dlouhé a veršované a skrývají v sobě odvěkou moudrost. „Na ženy, neboť každá žena může pod srdcem nosit poklad světa!“ provolává tamada, „Na naši zem, kterou jsme skropili svou krví a krví našich předků!“ a každý tost zakončuje ruským zvoláním: „Do konca!“. Obracíme do sebe jednu číši za druhou. Vždy však až po tom, co tamada dořekne přípitek a jako první se napije: „Na naše hosty! Na vás i na nás, neboť i já jsem zde jen host!“