Tušetie je patrně nejzapadlejší místo Gruzie, dostupné po poměrně špatné silnici, které projede auto na 4×4, a to pouze v letní sezóně. Přesto se jedná o duchovní atmosférou prosycené místo, kde se kloubí tvrdý život, konzervativní tradice i duchovní a filosofické hodnoty.
Doprava
Doprava do Tušetie. Ze Tbilisi (nádraží Ortačala) se jede maršrutkou do tušetského městečka Alvani (nejlépe ráno, cena 8 GEL), případně pouze do Telavi (cena 6 GEL, společné taxi 10 GEL/místo, odjezd z Ortačaly), odtud dále taxi nebo další maršrutkou do Alvani. Zde již čekají řidiči a nabízejí odvoz do Omala. Typická cena je cca 200-240 GEL za auto, pokud se řidič bude vracet do Omala, lze získat levnější odvoz. Vzhledem k tomu, že Tušetinci mají obvykle jeden dům v Tušetii a jeden dům v Alvani, nemusí toto pravidlo fungovat. Při odjezdu ráno ze Tbilisi se tak lze do večera dostat do Omala. V roce 2010 se plánovalo sezónní zavedení letecké linky Telavi – Omalo. Cena za 1 let by měla být 50 GEL, nicméně letový řád ani reálné otevření linky nejsou známy.
Ubytování
Jenom v dolním Omalu jsou dva hotely pro 12-15 lidí každý. Typicky je to bez jídla, ale pokud si připlatíte, dostanete obvykle průřez tušetinskou kuchaní. Cena za nocleh bez jídla obvykle 30 GEL, za každé jídlo 10 GEL. Další možnosti ubytování jsou v horním Omalu, Šenaku, Dartlu, Češu a v mnoha dalších tušetských vesnicích. Pohostinnost místních lidí a Vaše taktnost může často otevřít dveře k jednoduchému noclehu i u někoho doma, pokud zabloudíte do některých opravdu zapadlých vesniček Tušetie.
Etiketa chování
Tušetinské tradice jsou velmi živé a pro turistu z toho vyplývají některé zásady, které je velmi vhodné dodržovat. Jejich přestoupením sice neriskujete život, nicméně projevem úcty k místním zvyklostem si můžete snáze vydobýt úctu místních obyvatel.
Zajímavá místa v Tušetii Horní Omalo a vrch Keselo
Rodové věže na kopci Keselo jsou typickým příkladem tušetinské obranné architektury. Byly obývané obvykle v létě, kdy hrozilo největší nebezpečí nájezdů ze sousedního Dagestánu či Čečenska. Od 19. století však pod vlivem stabilizace Ruska v oblasti tyto nájezdy skončili a obyvatelé Omalo se v letních měsících přestěhovali do pohodlnějších domů, jež tvoří dnešní Horní Omalo pod věžemi. Věže začaly chátrat a jejich epilogem se stala 2. světová válka, kdy je Rudá armáda ze strachu před vnitřním i vnějším nepřítelem zaminovala a následně na konci 2. světové války byly tyto věže vyhozeny do povětří. Péčí fondu Keselo se v posledních 15 letech podařilo vybudovat 5 věží a v plánu je rekonstrukce dalších. V jedné z věží se dnes nachází zajímavé etnografické muzeum a pokud se sejdete s místním správcem Nugzorem Idoidze (bydlí v dolním Omalo), může Vám povědět leccos zajímavého o místní kultuře. Dartlo. Cca 3 h pěšky od Omala je vesnice Dartlo. Zde zaujmout především původní domy z 19. století, většinou ještě s původními kamennými střechami (v Omalo jsou tyto střechy často nahrazovány kovovými konstrukcemi. Jiné jsou již i místní věže, které jsou poněkud podobné chevsurským. Za zchátralým kostelem (ženy se k němu nesmějí přibližovat) byly pomocí českých brigádníků zrekonstruovány soudní kameny, které v minulosti sloužily pro místní soudní procesy podle zvykového práva, stejně jako pro rokování Rady starších o závažných otázkách komunity. Dnes je toto místo unikátní svého druhu v horských oblastech Kavkazu. Na vesnicí Dartlo se potom nachází letní útočiště před leninskými (dagestánskými nájezdy) – Kvavlo. Tento hrad je dnes již opuštěný, avšak rovněž ukazuje typickou ukázku obranných věží chevsursko-tušetinského typu. Ve vesnici je jediný guest house s možností stravování.
Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Šenako a Diklo
Z dolního Omala vede cesta okolo bývalé pošty a telekomunikační ústředny, poté dolů do údolí Pirikiti Alazani a opět nahoru na náhorní plošinu. Šenako je vzdálené asi 6 km od dolního Omala. První jsou vidět dnes opuštěné domky starého Omala, které jsou charakteristickým způsobem rozeseté po strání. Dominantou nového Šenaka je kostel z 19. století, k němuž však ženy opět nemají přístup. Nicméně se zde konají pravidelné bohoslužby, jediné v celé vnitřní Tušetii. Cesta pokračuje okolo starého Šenaka do Dikla, kam vede polní cesta, sjízdná autem. Z nového Dikla se otevírá panorama na pohraniční hřbet mezi Gruzií a Dagestánem. Dále se nachází ještě staré Diklo, vesnice opuštěna v roce 1836, kdy jí vypálil imám Šámil jako pomstu za podporu Tušetinců carskému Rusku v boji proti němu. Jakkoliv z této vesnice zbyly pouze trosky, představuje staré Diklo jedinečnou ukázku tušetské vesnice tak, jak vypadala od 17. do 19. století. Na cestě se může pohybovat gruzínská pohraniční hlídka. Dále za novým Diklem jsou totiž dvě dagestánské vesnice, které již jsou pouze pod částečnou kontrolou gruzínských úřadů (jakkoliv jde stále o gruzínské území).
Údolím Tušetis Alazani
Z Omalo lze vyjít směrem na Dartlo, avšak uhnout po hřebeni na vesnice Doču a Buchurta a dále pokračovat přes hřeben do Dartla, případně zpět po okruhu do Omala. Celá cesta zabere spíše 2-3 dny.
