Něco málo z historie
Abcházie byla známá již dávno před naším letopočtem, kdy zde Řekové zakládali své obchodní osady. Poté byla oblast kolem Černého moře součástí Římské říše, a to až do jejího rozpadu. Silný vliv na vývoj měla Byzantská říše a Abcházie tak rovněž přijala křesťanství. Zlom následoval v roce 1570, kdy území obsadili Turci a spousta obyvatel přestoupila na islám. Zásadní zlom ale přišel s příchodem carského Ruska, které získalo konečnou nadvládu nad územím v roce 1864.
Smutná historie se datuje do doby po rozpadu Sovětského svazu, kdy zde vypukl ozbrojený konflikt mezi Gruzií a nově vznikající republikou Abcházie, která vyhlásila nezávislost 23. července 1992. Ozbrojený konflikt pokračoval až do roku 1993, kdy také začaly etnické čistky na obyvatelích gruzínského původu. Přesná čísla nejsou zcela známá, ale odhaduje se, že při těchto čistkách bylo zabito více jak třicet tisíc lidí a více jak dvě stě padesát tisíc lidí gruzínského původu opustilo území Abcházie. Od roku 1994 je uzavřen mír, ale Abcházie se ocitla v mezinárodní izolaci, kdy její existenci uznalo jen několik států světa (Rusko, Sýrie, Nikaragua, Venezuela nebo Nauru).
Nejasný mezinárodní status a režim vstupu
Oficiálně je Abcházie součástí Gruzie, která ovšem nad tímto územím, ztratila kontrolu po válce v roce 1993. Navštívit tuto republiku, kterou neuznalo ani OSN, ani naprostá většina světových států, je na jednu stranu jednoduché, na tu druhou velmi složité. Jde jen o to, z které strany se tam vydáte. Pokud se do Abcházie chcete podívat, je potřeba si zařídit vízum, které můžete získat on-line na adreseMinisterstva zahraničních věcí Abcházie. Po vyplnění všech údajů vám za několik dní přijde dokument s vízem na email a díky němu pak můžete překročit hranici, která je hlídána ruskými a abchazskými jednotkami. Kolem vstupu do Abcházie koluje spoustu polopravd a omylů, proto vám níže vysvětlíme, jaké má obyčejný turista vlastně možnosti.
Vstup z Gruzie – Hraniční přechod Enguri
Vstup z Gruzie je oficiálně jediná legální možnost, jak se do Abcházie dostat. Gruzie totiž neuznává nezávislost Abcházie, a tak republiku, kde žije kolem dvě stě padesáti tisíc obyvatel, považuje stále za své území. Z města Zugdidi jezdí maršutka přímo na hranici a odtud již přejdete 800 metrů dlouhý most přes řeku Enguri. V roce 2019 je už pohraniční oblast mezi Gruzií a Abcházií bezpečná a turistům v podstatě žádné nebezpečí nehrozí. Opatrnosti ale není nikdy dost. Hranice mohou turisté přejít pouze pěšky, vlastním automobilem vjezd povolen není. Nelekejte se, pokud vám jeden z pohraničníků dá do pasu razítko. Jedna z nepravd, která koluje internetem je, že pokud máte v pasu razítko z Abcházie, nebudete do Gruzie znovu vpuštěni. Není to pravda. Pokud je to razítko z přechodu přes řeku Enguri, tak vás sice mohou na gruzínské straně kontrolovat, ale zákon jste neporušili, v podstatě jste stále byli „v Gruzii“. Problém ale nastane, pokud do Abcházie vstoupíte z Ruska.
Vstup z Ruska – Hraniční přechod Psou
Vstup z Ruské strany je v rámci mezinárodního práva problematický a problém je to hlavně tehdy, pokud budete chtít následně pokračovat do Gruzie. Jedná se totiž o neoprávněný vstup na území jiného státu. Jak již bylo řečeno, Gruzie nezávislost Abcházie neuznává a neuznává tak tedy ani hranici mezi Ruskem a Abcházií. Pokud tedy vstoupíte na území Abcházie z Ruska, a pak byste chtěli pokračovat do Gruzie, hrozí vám zatčení, výslechy a pokuta v řádu tisíců Euro. Chcete-li vstoupit přes hraniční přechod Psou, musíte si nejdříve zařídit dvouvstupové vízum do Ruské federace a stejným přechodem i Abcházii opustit. Dále je potřeba si ohlídat, abyste na stejný pas, kterým jste do Abcházie z Ruské federace jeli, nepřekročili hranici do Gruzie. Jediným legálním přechodem mezi Ruskem a Gruzií je v současné době přechod mezi městy Stepantsminda a Vladivkavkaz. Pokud ale budete mít v pase razítko z Abcházie z přechodu Psou, můžete opět být zadrženi, vyslýcháni a hrozí vám vysoká pokuta. Dobrá zpráva je, že z ruské strany můžete na území Abcházie vjet svým automobilem.
V obou případech, tedy ať již jedete z Ruska nebo Gruzie, se pak musí turista zaregistrovat na Ministerstvu zahraničních věcí v hlavním městě Suchumi, kde za poplatek cca 140 korun dostanete skutečné vízum na odděleném lístečku. Platbu je možné provést kartou nebo hotově a vše je vyřízeno během několika minut.
Jak se po Abcházii cestuje?
Jak již bylo řečeno, tak Abcházie byla v dobách Sovětského svazu velmi oblíbenou dovolenkovou destinací, kterou ročně navštívilo více jak dva miliony lidí. Ač je toto číslo v současnosti desetkrát nižší, z doby sovětské zde zůstala zachována infrastruktura, tedy alespoň pro silniční dopravu. Hlavní silnice podél pobřeží je tak velmi solidně obsluhována minubusy, které jezdí několikrát za hodinu mezi všemi městy. Centrem celé země je pak hlavní město Suchumi. Abcházii se vyplatí navštívit především na jaře nebo v létě. Na jaře na vás čeká příjemné přímořské klima, spoustu zeleně a květin. V létě se můžete shladit v krásně čistém Černém moři nebo se vypravit na túru do neprozkoumaných hor Kavkazu. Na své si ale přijdou i milovníci staré sovětské architektury. Abcházie zkrátka nabízí pro každého něco, nicméně její problematický status může mnoho cestovatelů odradit, a tak zde narazíte především na turisty z Ruské federace. Těch ze západu je opravdu málo. Úředními jazyky jsou abcházština a ruština a jako platidlo se používá ruský rubl. Ubytovacích kapacit naleznete bezpočet od ubytování v soukromí po luxusní hotely. Vše možné zařídit na světových rezervačních serverech jako www.booking.com, www.hostelworld.com atd.
Kam se vydat?
Za mořem
Jak již bylo řečeno, Abcházie je malou republikou na pobřeží Černého moře, což je také největší turistické lákadlo. Pryč jsou doby, kdy bylo doslova celé pobřeží obestavěno luxusními hotely. Přesto je zde stále několik letovisek, kam se můžete vydat za letní dovolenou a užít si moře a sluníčka. Bohužel, stejně tak jako je pro Čechy oblíbené Chorvatsko, tak pro Rusy je oblíbená Abcházie. V létě se tak může stát, že budou přímořská letoviska praskat ve švech pod náporem ruských turistů. Nejznámějším letoviskem je město Gagra, kolem které jsou dlouhé oblázkové pláže. Nemusíte se bát, služby jsou zde, hlavně v létě, na vysoké úrovni a podél přímořské promenády naleznete desítky kaváren, barů a restaurací. Díky přímé poloze na hlavní silnici, která protíná celou Abcházii a spojuje hlavní město s Ruskem, se sem dostanete velmi snadno. Oblíbeným, hlavně po tom, co město navštívil ruský prezident Putin, je město Pitsunda. Město leží na samostatném poloostrově, který je navíc oddělen kopci a je stranou od hlavní cesty, takže je to až druhá volba po Gagře a nemusíte se zde bát takového návalu turistů. Nicméně pláže vhodné ke koupání naleznete po celém pobřeží Abcházie, je jen na vás, jaký luxus vyžadujete. Oblíbeným střediskem je také město Novy Afon, kde můžete navštívit i pravoslavný klášter, zbytky hradu nebo známou jeskyni.
Za horami
Pohoří velkého Kavkazu zde v podstatě končí přímo v Černém moři, a tak hory zabírají většinovou část země. Za krásami Kavkazu se ale spíše jezdí do gruzínských oblastí Mestia nebo Kazbegi, přesto ti odvážnější mohou prozkoumat i zdejší nepříliš poznaná zákoutí. Nedoporučuje se ale příliš scházet ze stezek a horských cest. V lesích a horách totiž může být stále nevybuchlá munice, a to hlavně v okolí soutěsky Kodori, kde v podstatě až do roku 2008 probíhaly boje. Nejznámějším turistickým horským střediskem v Abcházii je jezero Ritsa. Sem míří většina návštěvníků, kteří si chtějí odpočinout od rozpálených pláží a trochu se shladit pod zasněženými vrcholky Kavkazu. O oblíbeností celé oblasti svědčí i to, že zde měl svou letní chatu i velký Stalin. Ta se nachází přímo na břehu jezera.
Jezero Ritsa je ale pouze začátek. Pokud se chcete opravdu ztratit v horách západního Kavkazu, vydejte se do vesnice Pskhu, která je považována za jednu z nejhůře dostupných vesnic v Abcházii. Odměnou vám budou nádherné výhledy na okolní hory, které tvoří část přírodní rezervace Pskhu–Gumista. Vesnice se nachází blízko ruských hranic a dalo by se říci, že je to doslova bohem zapomenutý kraj. Místní pastevci vás u sebe rádi ubytují nebo pronajmou koně na projížďku. Přeci jen se říká, že svět je nejkrásnější z koňského hřbetu a zde toto rčení dostává úplně jiný význam.
Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Za historií
Milovníci historie a církevních památek, by si neměli nechat ujít návštěvu nádherného pravoslavného kláštera Nový Afon. Bohatá historie sahá do třetího století našeho letopočtu, kdy zde byla významná řecká obchodní kolonie. Novodobé dějiny se ale datují do roku 1874, kdy sem přišli ruští kněží z kláštera Athos a v roce 1875 založili pravoslavný klášter, který je také hlavním zdejším lákadlem. Za návštěvu ale také stojí místní jeskyně, do které vás doveze podzemní železnice. Za zmínku také stojí pevnost Anacopia ze sedmého století, z které je krásný výhled nejenom na celé městečko Nový Afon, ale také na Černé moře a okolní hory Kavkazu.
Hlavní město Suchumi
Sláva hlavního města sahala za Sovětského svazu daleko za hranice Abcházie. I tato doba je již dávno pryč a v současné době jsou na východním pobřeží známější města jako Soči (Rusko) nebo Batumi (Gruzie). V Suchumi nenaleznete příliš historických památek, a tak asi nejznámější stavbou je bývalá vládní budova, která stojí přímo v centru města. Za zmínku také stojí místní přímořská promenáda, na které jsou drahé hotely, restaurace, bary nebo například prezidentský palác. Suchumi tak slouží spíše jako výchozí bod do celé Abcházie, protože se odtud dostanete skutečně do celé země.
Za zbytky Sovětského svazu
Sovětský svaz se rozpadl v roce 1991, nicméně na mnoha místech v Abcházii budete mít stále pocit, že tato doba nikdy neskončila. Dalo by se říci, že ze všech postsovětských republik právě v Abcházii naleznete nejvíce připomínek sovětského impéria. Může za to značná izolovanost celého regionu, ale také válka, která zde vypukla v roce 1993 a následný nedostatek financí na opravu a celkový chod země. Kdysi bohatá riviéra tak již jen vzpomíná na zašlou slávu. Podél celého pobřeží v minulosti vedla železnice, po které jste se krásně mohli dostat do celého Sovětského svazu. Podle toho také vypadala místní nádraží, která místy připomínala spíše divadla a vládní budovy než právě nádraží. Nyní zde již vlak nepotkáte a nádražní budovy pomalu chátrají. Mezi ty nejzachovalejší patří hlavní nádraží v Suchumi, které bylo zároveň největším v zemi. Nádraží ve městě Gagra zase vypadá, jako by odtud lidé odešli teprve včera. Pro všechny budovy platí, že se jedná o umělecká díla, a hlavně stropní štukování je skutečná pastva pro oči. Nejromantičtějším nádražím pak je bezesporu malá nádražní budova ve městě Nový Afon. Budova se nachází na břehu krásně modrého jezírka a spolu s nedalekým klášterem nabízí možnost krásného výletu. Po celé Abcházii ale naleznete desítky malých či velkých nádraží, a pokud chcete zavzpomínat, jaké to asi bylo, když sem jezdily miliony turistů ročně, rozhodně si místní nádražní budovy nenechte ujít.
Ujít si také nenechte bezpočet opuštěných sovětských hotelů a léčebných středisek. Ty naleznete skutečně po celém pobřeží Abcházie a některé hotely působí opravdu skvostně. Za všechny můžeme jmenovat například obří sanatorium ve městě Gagra nebo léčebný areál lázní na pobřeží Černého moře v hlavním městě Suchumi. Když budete dobře hledat, naleznete zde i mozaiky Lenina. Zašlou slávu Abcházské riviéry asi nejlépe vystihuje opuštěné letní divadlo ve městě Gagra. Stačí jen dodat sedačky a představení může začít. Ve vesnici Eshera na okraji Suchumi pak je skutečný skvost sovětské architektury. Právě sem se jezdily připravovat na největší sportovní události sportovci z celého Sovětského svazu a místní sportovní komplex doposud vzbuzuje úžas. A pokud se vám nechce cestovat po celé Abcházii a něco hledat, stačí se pak vydat do hlavního města Suchumi. Právě zde, v samém centru Abcházie, naleznete obří opuštěnou vládní budovu, která ale již zřejmě žádné ministry ani úředníky nikdy nepřivítá.
Na co si dát pozor
Při prohlídce opuštěných budov se člověk neubrání myšlenkám, jak bohatá Abcházie musela za Sovětského svazu být. Bohužel ta doba je již dávno pryč, a tak spíše než na turisty, narazíte na všudypřítomnou tajnou policii. Ta je skutečně všude a stačí sebemenší podezření a můžete se stát, že před vámi zastaví velké černé SUV a podrobí vás výslechu. Výjimkou ani není vymazání fotek z telefonu a fotoaparátu, pokud se pánům něco nelíbí.
Turisté by si také měli dát pozor na to, s kým se baví o politické situaci. Status Abcházie je stále nejasný, ale Abcházci jsou si jisti, že mají svůj vlastní stát. Proto jakákoliv zmínka o sounáležitosti s Gruzií může vyvolat roztržku. Rovněž tak se nedoporučuje fotit vládní a vojenské budovy. Česká republika totiž nemá v Abcházii žádné diplomatické zastoupení a jelikož je Abcházie „neexistující“ stát, nemohou naši diplomaté tuto republiku na diplomatický pas ani navštívit. V případě jakýchkoliv problémů tak budete vždy odkázáni jen a jen na sebe.
I přes všechny problémy, které mohou zdánlivě návštěvu Abcházie provázet, si tato malá republika rozhodně zaslouží pozornost. Není na světě mnoho států, které vlastně oficiálně neexistují, ale přitom mají vlastního prezidenta, parlament, policii a armádu.
Výborný článek. Vymmýšlím výlet do Abcházie. 😀
Pěkně se to čte, dík za článek a mohu jenom doporučit návštěvu Abcházie, nejvoňavější botanické zahrady, kterou jsem kdy navštívil.
To jsme rádi, že Vás naše články baví. Jaká další netradiční destiance by Vás zaujala?
Navštívil jsem Abcházii 2x, ještě za éry Sovětského svazu. Nádherný kout světa, přívětiví lidé. V Suchumi mě zaujal výzkumný ústav, kde měli opice ve volné oboře a byla možnost je pozorovat. Nevím, zda to ještě funguje. Mojí poslední vzpomínkou na Abcházii jsou všudypřítomní prodejci mandarinek ( byla zrovna sklizeň ),nabízených takříkajíc za babku.
To zní zajímavě! Díky za příspěvek. A nechystáte se znovu?
my jsme,ale narazili na gruzince (později vyhnané z abcházie) dobří přátelé než jsme je podpoříli značnou finanční částkou,aby mohli zabezpečit svoji existenci v tbilisi.dnes zastávají významná místa v gruzínské společnosti a my jsme již bezvýznamní.doporučuji,přátelit se,ale jednotlivce finančně nepodporovat!!!!m
SICE POZDĚ,ALE PRÁVĚ JSEM SE ZÁJMEM DOČETLA PRO MNE SMUTNÉ ZPÁVY O SUCHUMI,BYLO TO MOC KRÁSNÉ MĚSTO,JEZDILA JSEM TAM ZE SOČI KOMETOU VŽDY O DOVOLENÉ A TO BYLO HODNĚ ČASTO A MÍ PŘÁTELÉ JEZDILI KE MNĚ DO PRAHY.MOC PŘÍVĚTÍVÍ LIDÉ A NAVÁZALI JSME TAM VELKÁ PŘÁTELSTVÍ. VZPOMÍNÁM NA TY PĚKNÉ DOVOLENÉ A KRÁSNĚ ČISTÉ MOŘE.
rada ctu v hlavnim clanku o gagre. bylo to v roce 1971 moje vubec prvni more. a jsem rada, ze to bylo prave tam ! od plaze se teren dosti prudce zveda k horam kavkazu a v te strani, cca 200 m od more, v huste zeleni parku, svitil nas luxusni hotel, sanatorium, vystavene v puvodnim, gruzinskem stylu – zamek …
rozlehle parky, obrovske prave kvetouci stromy magnolii, bohata kvetena …. vegetace tak husta a bujna, klima vlhke a teple, ze snad i koste by obrazilo, kdyz je zapichnu do zeme …
vylet busem k nadhernemu jezeru vysoko v horach kavkazu, kava z dzezvy, varena pouze v rozzhavenem pisku, uzasne baletni predstaveni labutiho jezera ve vedlejsim vetsim meste ….
na tu dovolenou mam jen ty nejlepsi vzpominky a dosud nic tento muj dojem v tomto segmentu nepredcilo. o to vic mne boli, kdyz zde mohu cist o upadku te oblasti …
Mám skoro ty samé zkušenosti i zážitky ze Suchumi,Gagry, Gudauty,jezero RICA,kde jsme bydleli až za závorou v bývalém vládním územím po chatě Stalina(vyhořelé) kde jsme měli ubytování v domech pro služebné a ostrahu celého areálu parku,kam už nejezdily čluny s turisty a mí přátelé tam v jezeře lovily pstruhy,které si potom smažili na obrovském sporáku,kde se vařilo pro Stalina 😀 (samozřejmně musely mít vyřízenou propustku na každý rok).Ale vzpomínky mám nádherné i na návštěvy v horách u přátel. Jak píšete o té kávě,takovou jsem již nikdy nepila.
Mohu potvrdit odstavec o agentech tajné služby, ti už tam byli za SSSR. Mám dobrou vzpomínku na kávu kterou jsem si objednal na ulici vařenou v horkém písku. Lepší kávu jsem nikde a nikdy už nepil.
Dobrý den, v Abcházii bydlím se svou maminkou.
Žádal jsem v 03/23 o on-line vízum, bylo mi zamítnuto s tím, že „v tuto chvíli můj vstup není možný“ 🙁
Články v okolí
Tip měsíce: Mexiko
Olinalá: poklad na konci světa
Playa del Carmen
Kolonizační města a zběsilá pravidla mexického silničního provozu
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Podél řeky Tajo okolo Toleda – města tří kultur
ROZHOVOR: S odvahou za dobrodružstvím
Vodopády kam se podíváš…
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru