Rozhovor: Změnila se Čína za posledních 600 let?

Standa Miler chtěl v roce 2008 na Olympijské hry do Číny speciálním ekoautem, které místo benzínu spaluje vysmažený rostlinný olej. Ten je mnohem ekologičtější než klasický benzín a nafta. Do Číny je však téměř nemožné jet autem, takže ho nepustili a on jel po stopách Oldřicha přes Turecko, Írán do Indie. Náš rohovor se týká letošního završení cesty. V Číně byl Standa letos v dubnu jeden měsíc a cestoval hlavně vlakem. 

Stando, jak ses dostal k Oldřichu Čechovi?

Úplně jednoduše. S divadelní partou Mamapapa jsme dělali různé projekty ve vesnicích. Ta knížka se válela na kamarádově statku, našel jí prý u popelnice. A tak začala moje expedice.

Předtím jsi o něm nevěděl?

Ne. O něm neví skoro nikdo.  Seznámil jsem se s panem Liščákem z Akademie věd. Dělali o Oldřichovi dokonce konferenci, a tak jsem získal takové ty vědečtější informace.

Kdo to tedy byl?

Oldřich se narodil v Pordenone, které za Přemysla Otakara II. bylo součástí Českého království. Proto ho jednou zmiňují latinské texy jako Oldřicha Čecha z Pordenone a my se toho rádi hrdě držíme. Kromě toho měl jeho otec údajně pocházet z Čech. To ale není potvrzeno.

Jako františkánský mnich, který už předtím působil v Arménii, byl vyslán papežem na misi s cílem „sklidit žeň duší“. Stal se křesťanským patronem Číňanů. Po návratu nadiktoval svůj cestopis, ve kterém se zaměřuje hlavně na život lidí, jejich obživu, náboženství, zvyky. Byl prvním Evropanem, který píše o Tibetu a dalajlámovi. Mimo to projevil na svou dobu neuvěřitelně „antropologický“ přístup. Oldřich dělal zázraky i po smrti, když jeho hrob uzdravil jakousi paní. Byl blahořečen a uvažuje se i o svatořečení.

Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jak vidíš Čínu 600 let po Oldřichovi?

Připadá mi úplně stejná. Čínská města jsou pořád neuvěřitelně velká … Oldřich popisuje velikost sídel velmi detailně – na počet ohnišť – tumanů. Podle počtu ohnišť se totiž platily daně. Diví se nad velikostí hradeb Nanjingu, později hlavního města. Poznamenává, že v Kantonu jedí lidé hady. Ani to se nezměnilo.

Nejvíc mě překvapilo, že jsem nenašel (až na pár obrazů Maa) žádné stopy komunismu. Jakoby bylo v Číně pořád stejné zřízení – vláda několika vyvolených, diktatura. Ale lidi jsou v pohodě. Stýkal jsem se hlavně s couchsurfery, s jednou jsem strávil dokonce 5 dní. Couchsurfing funguje dobře, Číňané mají veliký zájem. A je to dobré, když Tě někdo vyzvedne, provede a ukáže něco z běžného života. Žiješ pak chvíli jejich životem. Krom toho mluví couchsurfeři většinou dobře anglicky což na rozdíl od většiny číňanů je velká výhoda.

Potkal jsi na cestě Oldřicha?

První setkání s Oldřichem přišlo v tureckém Trabzone, v bývalém křesťanském kostele – tam jsem cítil, že tam byl. Na cestě jsem se s ním potkával často. V Indii u Bombaje je kostel, kde každoročně připomínají  umučení františkánských mnichů jejichž kosti dopravil Oldřich do Číny. Ale opravdové stopy přišly až v Číně. V Pekingu stojí velká nefritová váza, ze které se v chánově paláci pilo víno a kterou Oldřich velmi detailně popsal. Váza se ztratila a našli jí až nedávno a tak je nezvratný důkaz, že cestu opravdu vykonal a že byl v Pekingu.

Měl jsi v Číně problém s jazykem?

Ani ne; mobil s GPS stačí. Člověk se nemusí zbytečně ptát na cestu.

Říkáš, že  jsi nenarazil na stopy komunismu. Mě osobně zaskočila drsnost tržní ekonomiky. Co Tebe?

No, ani nevím. Překvapilo mě ale, jak je ta ideologie zamaskovaná.

Co tím myslíš, že je zamaskovaná?

Není to jako u když u nás všude visely rudé hvězdy a socialistická hesla. To se tam moc nevidí. Někdy jsem si připadal spíš jako ve velkém americkém městě.

Jak Ti připadají čínské vesnice?

Do jedné mě vzal můj kamarád který tam organizuje umělěcký projekt. Chovali se k nám jako k nějaké delegaci. Dělali nám výlety po takových těch věcech, které mě zase až tak nezajímají. Vesnice mají problém; vymírají. Lidé se stěhují do měst, mladí utíkají za prací. Je to velký problém pro zemědělství, a tak se vláda snaží udržet lidi na venkově a nalákat i nové, mladé. Byl jsem svědkem jednoho ekologicko-komunitního projektu. Jestli to má budoucnost? No snahy jsou různé – ten můj známý je hodně napojený na umělce, takže má představu, že spojí místní lidi s designéry z města. Dělají různé  tam věci z kamenů.

A jak vidí Číňani, s kterými jsi přišel do kontaktu, svoji budoucnost?

Většina Číňanů, které jsem potkal, byla spokojená a budoucnost Číny vidí velmi dobrou. Mladí lidé si přejí cestovat a pokud mají dostatek peněz a dostanou víza tak jim v tom čínské úřady moc nebrání. S rostoucí ekonomikou roste i chuť na maso a tak byl někdy problém sehnat v restauracích bezmasé jídlo.

Příště se můžete těšit na druhý díl našeho rozhovoru. Dostaneme se k rozdílu mezi Čínou a Indií, a to v pohledu a přístupu k životnímu prostředí.

Aktivity „ekocestovatele“ Standy Milera můžete sledovat v jeho článcích na tomto webu. Celý cyklus začíná Po stopách Oldřicha Čecha. Informace o něm získáte na jeho osobních stránkách www.ekocesty.info.