Historie jeskynního komplexu Yungang začíná v 5. století, kdy Tobové, mongolský kmen, jenž dobyl severní Čínu, vytvořil stát Severní Wei (Wej) a učinil z Datongu (Ta-tchung) své hlavní město.
Tobové převzali čínskou organizaci státu i tradiční způsob obživy a přijali buddhismus, který obohatili o své kulturní tradice. Jednou z nich byla stavba jeskynních chrámů, případně využívání impozantních skalních stěn k vytesávání monumentálních soch. Také slavné jeskyně v Luoyangu (Luo-jang) jsou jejich dílem. (Luoyang se stal hlavním městem království Wei po Datongu.)
Jeskyně Yungang se nacházejí 16 km na sever od města při historické cestě vedoucí z Pekingu přes Datong do Vnitřního Mongolska. Jsou vytesány ve skalním masivu dlouhém asi jeden kilometr a obsahují asi 50 000 skulptur, z nichž většina pochází z období státu Severní Wei (období 460–494). Na rozdíl od Dunhuangu je materiál, v němž byly tesány sochy v Datongu, velmi tvrdý. Díky tomu jsou skulptury výborně zachovalé a je na nich možno sledovat vlivy zemí, z nichž do této části Číny pronikl buddhismus, i vliv zemí, se kterými byly rodné země buddhismu v kontaktu. Badatelé identifikují perské a byzantinské zbraně, řecké prvky oděvů i prvky charakteristické pro zpodobnění buddhistického panteonu v Indii. To vše doplňují oblíbené čínské motivy, jako jsou draci a létající víly.
Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Poté, co Weiové přenesli své hlavní město do Luoyangu, byly jeskyně Yungang opuštěny. Nové slávy se dočkaly až v 11. a 12. století za dynastie Liao, což byla další z dynastií založených na území severní Číny nájezdníky ze severu.
