Cestopisy a reportáže

Brodíme se téměř po kotníky v obtížně definovatelné blátivé hmotě, která nejspíš bude páchnoucí směsí vody, krve, shnilých vnitřností, prachu a zbytků zeleniny. Celá dlouhá ulice Qingping Lu je vyplněna zápachem a zvířecími hlasy.

V roce 2005 jsme se rozhodly navštívit Čínu a výpravu jsme pojaly (4 holky) dost velkoryse: ze Šanghaje přes Guilin do provincie Yunnan a zpátky. Vše během tří týdnů.

Ocitl jsem se v Číně tváří v tvář nekonečnu.Neuměl jsem dosud do tolika počítat.(Adolf Hoffmeister)

Na Tchaj-pej, metropoli Tchaj-wanu, která leží v severní části ostrova pojmenovaného portugalskými námořníky Formosa (Krásná), se pomalu snáší tma. Potulujeme se v pomalu ožívající Aleji hadů, jednoho z proslulých nočních marketů města.

Čína je obrovskou zemí s nedozírnými pláněmi, dlouhými údolími řek, nehostinnými pouštěmi i majestátnými horami. A všude žijí lidé. Lidé, kteří se potřebují přesouvat z místa na místo. Často proto používají své nohy, jízdní kola, osly, koně, auta, traktory, autobusy či vlaky. A právě nejdelší přímou železniční linkou, kterou můžete uvnitř Číny použit, je vlak s označením T70 spojující Peking s tři tisíce pět set kilometrů vzdáleným Urumqi, hlavním městem provincie Xinjiang.

Veronice je furt blbě, zvažujeme, co dělat, ale nakonec jdeme na vlak. Na nádraží nám dochází fatální chyba: nějak nám nedocvaklo, že vlak taky může jet odjinud. Což se potvrzuje a na přejezd na Západní nádraží už není čas, takže jdeme do hostelu naproti nádraží, na jeden den se ubytováváme a pak se vracíme na nádraží, koupit nový lístky.

Deník Vojty Peřiny o cestě severní Čínou.

Starobylé město Kašgar, které je dnes nejzápadnějším městem Číny, platilo po stovky let za nejdůležitější křižovatku Hedvábné stezky ve východní polovině její trasy.