Arméni jsou velmi přátelští a pohostinní lidé. Pohostit cizince, poskytnout mu pomoc, přístřeší, případně nabídnout odvoz patří k jejich prioritám stejně tak, jako snaha o vzdělání a náležitá hrdost na své přírodní a kulturní bohatství. Leckdy nabízí jako pohoštění svůj denní příděl potravin. Odmítnutí pohoštění může znamenat hrubou urážku.
Na urážku reagují z našeho pohledu přemrštěně a urazit někoho může znamenat fatální následky. Arméni jsou pracovití lidé, avšak vzhledem k neutěšené životní úrovni většina práceschopného obyvatelstva odjíždí za prací do Ruska. Protože zemi postihlo ve 20. století mnoho krizí, více než polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby.
Velmi dobře se dá domluvit rusky, hlavně starší lidé mluví výborně. U mladších výjimečně anglicky. [/cut]
Obyvatelstvo je složeno z Arménů 93%, Azerbajdžánců 3% (většina utekla během arménsko-ázerbájdžanského konfliktu o Náhorní Karabach do Ázerbájdžánu) a Kurdů. 85% Arménů se hlásí k arménské pravoslavné církvi, Ázerbájdžánci vyznávají Islám, Kurdové žijící na západě praktikují zoroastrismus a šamanismus. Arméni sice přijali křesťanskou víru, ale převedli do ní řadu pohanských zvyků, rituálů a tradic. Pokud chtějí poděkovat Bohu nebo ho o něco požádat, jdou do kostela s pytlíkem soli, který zde nechají posvětit. Pak sůl nabídnou z dlaně stádu ovcí. Která si lízne jako první, je obětována, maso se uvaří se zbytkem soli a sní nebo věnuje chudým.
Symbolem Arménie je hora Ararat, která dnes leží na území Turecka, ale Armény je považována za jejich posvátnou horu. Noemova archa měla přistát u Araratu a podle pověsti tak bylo založeno hlavní město Jerevan. Majestátní hora je vidět ze třetiny území země.
Arménie je bezpečný stát, zřídka dochází ke krádežím. Nedoporučujeme navštěvovat Náhorní Karabach, je zde spoustu nevybuchlých nášlapných min z doby konfliktu.
