FOTOREPORTÁŽ: Oregonem s cestovatelem Martinem Loewem

Oregon je zároveň blízký srdci každého cestovatelského nadšence z naší středoevropské kotliny. V létě tu zrají jahody, borůvky, třešně i další ovoce. Na podzim dozrává zase hrozno, ze kterého tu umí vyrobit lahodné víno. K tomu všemu jsou po celém Oregonu rozesety četné pivovary, produkující pestrou nabídku chutného zlatavého moku. Hotový cestovatelův ráj, srdeční záležitost…

Diashow „Západ USA – Oregon“ uvádí v 24 městech ČR cestovatel a fotograf Martin Loew. Nejmodernější multimediální projekce s živým vyprávěním – ve vybraných sálech ve Full HD rozlišení. Délka asi 140 minut včetně přestávky. Přesné termíny najdete na www.promitani.cz.

Cannon Beach

Celé oregonské pobřeží je známé svou členitostí, divokostí i množstvím krásných pláží. Cannon Beach na severu státu patří k těm nejpopulárnějším. Zdejší dlouhé písečné pláži vévodí pohled na skalisko Haystack Rock, které tu kousek od břehu trčí z moře. Jeho jméno v překladu znamená “Stoh slámy”. S výškou 73m tvoří nezaměnitelnou dominantu celého letoviska Cannon Beach.

V nejparnějším létě se tu lidé i koupou, ale i během chladných dní je pláž populárním rekreačním místem. Chodí se tu na procházky, běhá a pokud jsou vlny, tak se také surfuje. Co na tom, že voda je tak studená, že bez neoprenu se nikdo do vln neodváží. Navíc Cannon Beach přitahuje i filmové fanoušky. Tedy alespoň ty, kteří jsou vynavači filmového kultu Twilight. Kousek odtud, v Ecola State Park se totiž natáčely scény, ve kterých se spolužáci o víkendu vydali na výlet k moři. Vzpomenete si na pláž La Push? Ta pravá sice leží o více jak 200 km severněji, ale natáčelo se zde.

Údolí Columbia River

Mohutná řeka Columbia tvoří severní hranici Oregonu, za ní leží další stát západu USA – Washington. Tento 110 km dlouhý kaňon byl odpradávna významnou spojnicí amerického vnitrozemí s pobřežím Pacifiku. Jedině podél Columbie vedla pohodlná cesta skrz vysoké Kaskádové pohoří. Mezi Kanadou a Mexikem nebyla žádná schůdnější stezka vedoucí k pobřeží moře.

Nerad kazím iluzi panenskosti přírody z téhle fotky, ale údolím dnes vede rušná dálnice a souběžně s ní i menší stará silnice. Kolem silničky je množství turistických atrakcí s parkovišti, restauracemi a obchůdky se suvenýry. Je tu zkrátka živo. Většina amerických turistů se však od svého zaparkovaného vozu nevzdaluje více než na dohled, takže jakmile odejdete pár set metrů pěšinou do lesa, můžete si užívat absolutního soukromí v krásné přírodě. A v údolí je překvapivě i několik hezkých kempů, které mohou dobře posloužit jako základna k výletům.

Mount Hood

Nejvyšší hora Oregonu – aktivní, ale dřímající 3.429m vysoký stratovulkán, leží pouhých 80km od největšího města státu – Portlandu. Hora je mohutně pokrytá ledovci, takže případná erupce by mohla mít dost katastrofické následky, jakmile by sopečný žár ledovce prudce roztavil. K poslednímu velkému výbuchu došlo sice před asi 1000 lety, ale vulkanologové odhadují, že pravděpodobnost exploze v příštích 30 letech je asi 7%. To není málo, že?

V době vulkanického klidu jsou však ledovce lidem prospěšné a užitečné. A teď nemluvím o ledu jako zdroji pitné vody, ale o sjezdovém lyžování. Je tu vybudováno několik vleků a lanovek, dokonce je tu jediná celoroční sjezdovka v USA. Vzhledem k tomu, že na ledovce hory Mt. Hood napadne každou zimu v průměru 10m sněhu, jsou tu skvělé podmínky pro lyžaře. Tedy pokud zrovna nesněží. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se sem na konci června vydrápal ve vypůjčeném autě, div jsem nezapadl do sněhu. Hned na parkovišti se kolem mne prohnal snowboardista.

Timberline Lodge

Tato historická horská chata byla postavena na svahu hory Mt. Hood v roce 1937, v rámci federální politiky boje proti nezaměstnanosti během tehdejší velké hospodářské krize. Chata stojí v nadmořské výšce 1.817m, na horní hranici lesa. Od toho ostatně pochází její jméno: “timberline” znamená v angličtině právě “hranice lesa”. Díky pravidelně mohutné sněhové pokrývce tu však jaro začíná velmi pozdě, až během července.

U téhle fotky musím přiznat, že faktor sněhu jsem při plánování cesty po Oregonu zcela podcenil. Zkrátka mě vůbec nenapadlo, že v zeměpisných šířkách jako má v Evropě sever Jadranského moře, bude na západě USA ještě na konci června v horách ležet tolik sněhu, že běžný pohyb tam vůbec nebude možný. Extrémní to bylo právě na hoře Mount Hood, kde nás u chaty Timberline zastihla pořádná vánice. Přes noc napadlo přes 20cm mokrého sněhu. K tomu přišla hustá mlha a z výletu s výhledy nebylo nic.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Skalní věž ve Smith Rock

Ve státním parku Smith Rock se kolem několika meandrů řeky Crooked River tyčí vysoké skalní stěny i jednotlivé věže. Celý masiv je tvořen velmi starými sopečnými vrstvami, do kterých se zařízla právě zdejší říčka. Park přitahuje velké množství návštěvníků: horolezci tu mají tréninkový ráj a turisté zase kilometry stezek nabízející fantastické výhledy daleko do okolního kraje. Jeden z nejlepších je zde, od “opičí” skály Monkey Face.

Tady, ve vnitrozemí Oregonu byl zážitek úplně jiný než na zasněženém Hoodu. Žhavé letní slunce rozpalovalo skály jako kamna. Stanovali jsme ve zdejším neformálním kempíku pro horolezce a vydali se na krátkou procházku údolím mezi skalami. Už jsme se pomalu vraceli ke stanu, když nás upoutala cedulka ukazující “Vyhlídka, 1/2 míle.” Byla tam sice poznámka, že stezka je obtížná, ale o tom jsme si mysleli svoje. Jsme přece v USA, kde všechno, co je dále než 100m od auta, je divočina. Tak jsme se na vyhlídku vydali. Ovšem tentokrát jsme to podcenili. Následoval strmý výstup rozžhaveným srázem s převýšením 700m. Málem jsme se tam upekli. Ale výhled stál za to, jen si příště na obtížnou stezku vezmeme aspoň lahev vody.

Barevné svahy John Day

Takzvané “Painted Hills”, čili “Malované kopce” jsou polopouštní oblastí ležící již hluboko ve vnitrozemí Oregonu. Přírodní síly tu během uplynulých 30 milionů let vymalovaly skutečně úchvatně barevné scenérie. Zdejší holé svahy jsou různými minerálními příměsemi vybarvené do odstínů žluté a červené, ale najdeme i místa hnědá, černá nebo dokonce fialová. A v nízkém večerním slunci vypadají svahy kopců jako nějací obří barevní plyšáci.

Painted Hills jsou neobyčejně fotogenickou lokalitou. Trošku jsem se bál, že tu budou davy turistů a typický ruch se stánky s občerstvením a suvenýry. Nic z toho se překvapivě nekonalo. Byl tu klid a pohoda, žádné obchody ani fast foody. Potkali jsme za celý večer asi 6 lidí a užívali si tu barevnou nádheru v soukromí, s pocitem divoké, otevřené a prázdné krajiny všude kolem nás. Sem zatím masová konzumní turistika zatím nedorazila. Díky bohu.

Zrcadlení Three Sisters

Nezapomenutelný výhled se zrcadlí v hladině jezera Sparks Lake, které leží ve výšce asi 1.650m n.m. v Kaskádovém pohoří nedaleko města Bend. Dvě ze tří sesterských hor “Three Sisters” jsou odtud sice v zákrytu, ale to na nádheře neubírá. Okolí láká k výšlapům, ale ještě koncem června leží všude silná vrstva sněhu.

Těšil jsem se na výlety v horské krajině, potulování kolem jezer a možná i na nějaký vrcholový výstup. Ale kvůli sněhu jsme nakonec zvládli jen malý výlet kolem jezera. Celou dobu jsme se bořili do směsice hlubokého rozbředlého sněhu a bláta maskoveného pod silnou vrstvou jehličí, přelézali napadané kmeny a obcházeli místa, která hrozila probořením do jezera. Ale díky zrcadlovým výhledům na horský masiv Tři Sestry tenhle výlet patří k nejhezčím zážitkům z Oregonu. A fotky vypadají tak pohodově.

Vodopád Tumalo Falls

Vodopád Tumalo najdeme na stejnojmenné říčce uprostřed lesů asi 25km západně od města Bend. S výškou kolem 30m je poměrně impozantním úkazem. Výhodou pro dnešní návštěvníky je, že v roce 1979 les v okolí vodopádu spálil požár a tak nic nebrání v krásném výhledu. Zároveň svahy skalního dolí už se zase pomalu zelenají a tak to tu zkrátka vypadá pěkně.

Pro mne je Tumalo poněkud zakletý vodopád. Pár dní jsme se jej totiž v okolí Bendu marně snažili najít. Především proto, že pro větší zmatení existuje ještě Tumalo State Park, který se nachází asi 10km severně od Bendu. Parkem protéká řeka Deschutes a tak jsem se nejprve (logicky:) domníval, že vodopád Tumalo bude právě zde. Jenže není. Nechápu, proč se park a vodopád jmenují stejně, když jsou asi 20km od sebe.

Crater Lake

Rozlehlé Kráterové jezero na vrcholu dávné a obrovské sopky Mt. Mazama je dnes jediným národním parkem státu Oregon. Temně modrá hladina leží ve výšce téměř 1.900m a okraje kráteru se tyčí ještě několik set metrů nad jezerem. Z jezera, které je nejhlubším v USA, trčí sopečný kužel Wizard Island. Ten se vynořil asi 400 po oné obrovské explozi, která Crater Lake před 7.700 lety vytvořila.

Mám dva hlavní dojmy z návštěvy u Crater Lake. Jednak doslova magickou sílu, kterou mě okouzlila neuvěřitelně modrá hladina tohoto obřího jezera a druhak krutě ledový vichr, který na okraji kráteru fučel. Tomu se ovšem nelze divit. Stojíte tu vlastně na vrcholku široko daleko nejvyšší hory, takže vítr se má odkud rozletět. A že je v nadmořské výšce kolem 2.500m i v červnu na nule, není také nic divného. Jen pořádnou větrovku a rukavice s sebou!

Lahváče místo průvodce po Oregonu

Příliš se to neví, ale Oregon je státem pivovarů a dobrého piva. Vůbec bych se nebál srovnání s naší zemí. Jedním z nejúspěšnějších pivovarů posledních let pro západ USA je Deschutes Brewery z města Bend. Jeho majitelé vsadili nejen na dobré pivo, ale také na kvalitní místní suroviny a dobrou reklamu. Na etikety svých piv tisknou obrázky významných míst z okolí pivovaru, takže s trochou nadsázky můžete podle jejich lahváčů cestovat.