Nejrozšířenějším náboženstvím v zemi je hinduismus, který vyznává čtvrtina obyvatel, dále islám a křesťanství, přibližně jedna šestnáctina obyvatel vyznává domorodá náboženství. Etnickou většinou jsou mulati, zde nazývaní kreolové, dále Javánci a Marooni, zvaní též Bušnegři, kteří jsou potomky uprchlých černých otroků ve vnitrozemí a další etnické menšiny jako Indiáni, Číňani a běloši. [cut]Indové jsou v Surinamu často označovaní jako Hindustánci.
Do země se dostali roku 1873, kdy se po zrušení otroctví vláda obávala, že černoši opustí práci okamžitě a začala aktivně vyhledávat nové zdroje pracovních sil. Tehdy byl připraven transport smluvních dělníků najímaných především v indické Kalkatě. Do roku 1916 jich bylo do země dovezeno v 64 transportech na 34 000. Noví přistěhovalci měli povinnost sloužit 5 let na plantážích, poté se mohli vrátit domů, zhruba jedna třetina dělníků této možnosti využila. V roce 1927 získali Indové právo na občanství.
Kreolové jsou potomci černých otroků. V době otrokářství neměli příjmení, ale jen jména, která jim dával jejich majitel a mnohdy byla dosti netradiční, uplatňovala se i africká a muslimská. Od roku 1832 dostávali propuštění otroci příjmení, přitom se dbalo, aby se neshodovalo s příjmením žádné bělošské rodiny žijící v Surinamu. Zrušení otroctví v roce 1863 znamenalo, že úředníci museli vymyslet na 10 000 příjmení.
Javánci byli do Surinamu dováženi za podobných podmínek jako Indové v letech 1890 – 1939. Z 33 000 odvezených smluvních dělníků se asi 8 000 vrátilo po vypršení kontraktu na Jávu. Když se v roce 1949 stala Jáva součástí nezávislé Indonésie, byla dána javánským usedlíkům v Surinamu možnost zvolit si indonéské nebo nizozemské občanství. V roce 1954 proběhla částečná repatriace indonéských občanů, protože jim ale indonéská vláda nabídla pozemky na řídce zalidněné Sumatře a ne na vlastní Jávě, nebyl zájem příliš velký – zhruba tisícovka navrátilců vybudovala na Sumatře vesnici s příhodným názvem dessa Suriname.
Číňanébyli najímáni jako smluvní dělníci na práci na plantážích ještě v době před zrušením otroctví. Do Surinamu jich bylo v uvedeném období dovezeno asi 2 500. Na rozdíl od následujících přistěhovaleckých vln nebylo podporováno jejich trvalé usídlení v kolonii, většina dělníků se po vypršení kontraktu vrátila domů V dnešním Surinamu patří Číňané k jedné z méně početných, ale ekonomicky poměrně silných etnických skupin, jejich příslušníci se často vyskytují mezi lékaři, právníky a herci.
V Surinamu žije v malých komunitách asi 10 000 Indiánů. Většina z nich nikdy nenavštěvovala školu a žije mimo moderní civilizaci. Největší stopu zanechali v atlasech – všechny geografické názvy končící na –bo (tedy i název hlavního města) jsou indiánského původu. Největším kmenem jsou velmi mobilní Karibové.
Mezi muslimy patří většina Javánců a asi pětina Indů. Javánští muslimové jsou rozděleni na 2 směry: tradicionalisty a reformisty. Reformistický proud vznikl po roce 1920, kdy nově příchozí přistěhovalci z Jávy byli konfrontováni s poměrně vlažným vztahem k víře ze strany dřívějších přistěhovalců. Znechucení náboženští horlivci se odmítali účastnit obřadů tradicionalistů, vybudovali si vlastní mešitu a šířili autentičtější islám nejen mezi Javánci, ale navázali kontakty i s muslimskou části Indů. Jedním ze sporných bodů vztahů mezi tradicionalisty a reformisty je i směr k Mekce: pro tradicionalisty leží Mekka, stejně jako na Jávě, západně od Surinamu, pro reformisty naopak východně od této země.
Marooni jsou potomci černých otroků, kteří uprchli do vnitrozemí během bouřlivých dějin Surinamu. Uprchlíci, z nichž se naprostá většina narodila ještě v Africe, vytvořili několik jazykově i kulturně odlišných svobodných kmenů, které svojí organizační strukturou jasně navazují na poměry vládnoucí v jejich africké domovině. Každý z kmenů je zcela nezávislý na ostatních maroonských kmenech i na nepočetných sousedních indiánských skupinách. Jazykem jsou různé formy kreolské angličtiny, naprostá většina Maroonů dodnes nepřijala křesťanství a zůstala věrná tradičním africkým náboženským představám. V čele kmenů stojí vlády a náčelníci (granman), kteří představují světské i duchovní vládce příslušníků kmene. V této podobě jakýchsi „afroamerických státečků“ se specifickou kulturou i politickou organizací přetrvaly moroonské kmeny dodnes pouze v Surinamu, v ostatních amerických státech, kde byly nezávislé černošské skupiny početné (Jamajka, Brazílie), byli Marooni po zrušení otroctví postupně asimilováni. [/cut]
Na aktualizaci online průvodce se podílela Irena Andrlová z CK Reina Travel.
