Cestopisy a reportáže

Chcete-li poznat kulturu jakékoliv země opravdu do hloubky, staňte se součástí místního tradičního festivalu. Jistě nejdůležitější folklórní událostí v Panamě je Festival de la Mejorana. S koncem září stovky folklorních skupin ze všech koutů země míří do městečka Guararé v provincii Los Santos, přibližně 280 km od hlavního města Panama City, aby zde předvedly ukázky svých tradičních tanců a hudebních vystoupení. Slavnost se koná každý rok v rámci oslav svaté patronky Panny Marie z Mercedesu.

Syn spal poprvé ve stanu, když mu byly 4 měsíce. Nacestoval se s námi už dost, ovšem nikdy ne tak daleko. Když mu byl rok a půl, koupila jsem levné letenky do Panamy a „děj se vůle boží“. V době našeho pobytu byly malému dva roky a dva měsíce, stále nosil plínky a budil se v noci na mléko. Přesto mám pocit, že si cestu užil stejně jako my.

Delfíni, sasanky, želvy, žraloci, dokonalé písečné pláže, panenské příroda. A pak taky mořská nemoc jak se patří. To všechno můžete prožít při plavbě Karibikem.

Hlavní město Panamy je úžasné. Mísí se tu koloniální historie s tou moderní. Na své si zde přijdou milovníci památek i přírody. A samozřejmě ti, kteří se sem vydali kvůli jednomu z moderních divů světa – Panamskému průplavu. A jak se o kanálu co nejvíce dozvědět? Tady je malý návod.

    Divoké indiánské kmeny, snové pláže a stovky malých ostrovů obydlených třeba jen jedinou rodinou. To je turisticky opomíjené panamské souostroví San Blás.

Dál jsem nemohl pokračovat, jelikož jsem musel přebrodit nejnebezpečnější brod celý cesty a řeka byla díky dešťům rozvodněná. V poslední obydlené indiánské chýši před oblastí se zlatými doly byly jenom děti, jak se zdálo. Rozložil jsem si věci po skále a snažil je trochu vyprat, vyvětrat a usušit. Seděl jsem nedaleko indiánský chýše na skále a psal deník, když na mě zavolala indiánka, jejíž věk jsem poprvé odhadnul na 50 až 60 let – později jsem však usoudil, že musí bejt minimálně o 20 let mladší – a rukou mně pokynula, ať jdu dál.

Darién je provincie na východě Panamy o rozloze 16671 km2, pokrytá prastarým tropickým, deštným pralesem, kterou v roce 1981 UNESCO zapsalo do seznamu světového kulturního dědictví a byla prohlášena Mezinárodní Biosférickou rezervací (1983).

Zvítězila ve mně ta bláznovská myšlenka stopem a pěšky z Aljašky na Ohňovou Zemi. Přespal jsem mezi mrakodrapama u nějaké stoky a ráno jsem razil stopem směr Darién Gap. Džungle jsem se nebál, bál jsem se, aby mě tam vůbec pustili, protože jsem neměl kolumbijská víza, zpáteční letenku z Kolumbie, a to jsou věci díky, kterým bylo už mnoho cestovatelů vráceno z hranice zpět. Ještě mně chybělo specielní povolení pro vstup do oblasti NP Darién. Většinu dne jsem šel pěšky, dvakrát mě někdo kousek popovezl, jednou policajt, kterej se mě ptal, jestli jsem předevčírem nešel směrem Colón. Chůze po silnici v tropickým vedru s batohem na zádech nic moc.