Panama má mnoho překrásných ostrovů jak na karibské, tak na pacifické straně. Nejproslulejším je souostroví San Blas a to díky ženám indiánů Kuna, které vytvářejí zcela ojedinělé výšivky zvané „mola“, dodnes fascinující etnology z celého světa.
Díky tomuto fenoménu míří většina turistů právě sem. V severovýchodní provincii Panamy, omývané průzračnými vodami Karibského moře, se však nacházejí neméně kouzelné ostrovy, kterým se díky regulované turistice ta masová vyhnula.
Skupina ostrovů Bocas del Toro, zahrnující mořský národní park Isla Bastimentos, nabízí křšťálově čisté moře s pestrobarevnými korály, rozlehlý panenský prales, pláže se zlatým pískem a hlavně tu čas plyne pomalu a klidně. Příjemné je i to, že se zde mluví běžně anglicky, což je důsledek imigrace obyvatel karibských ostrovů objevených anglickými piráty. Valná většina obyvatel jsou černoši, které po celý den provází reggae. Pro nás se ostrovy staly, po výstupu na nejvyšší horu Panamy, vítaným místem pro aktivní relaxaci.
Z většiny map není patrné, že by se dal prales mezi západním a východním pobřežím Panamy překonat po zemi. Turisté směřující na ostrovy tedy obvykle využívají místní leteckou dopravu z Davidu či Panama City. Nicméně silnice zde existuje, je poměrně nová a tomu odpovídá i její dobrý stav, což nelze říci o panamským komunikacích obecně. Z Davidu odjíždí denně každou půldruhou hodinu klimatizované minibusy do Chiriquí Grande (8 USD) a do Almirante (12 USD). Z obou míst lze lodí pokračovat na Bocas, z Almirante je to blíž, spoje jsou častější a levnější.
Panamou napříč – carretera Punta Peňa
Silnice překonává téměř neobydlené pohoří Cordilera de Veragua, což činí téměř čtyřhodinovou cestu atraktivní pro oko. Z Davidu vyjedete z nížinného suchého pralesa do kopců horského mlžného lesa, a když spadnete na východní straně do nižších partií, přimísí se do zelené záplavy banánovníky a další druhy palem. Velmi sporadicky je možné vidět nedaleko silnice indiánské chýše postavené na kůlech, se střechou z palmového listí, poblíž se sem tam pase kráva. Taková pastorální idyla.
Z Almirante jsme za jeden a půl hodiny (za 5 USD motorovým člunem) přistáli v maličkém hlavním městě souostroví – Bocas del Toro, na ostrově Colón. Velikostí i ruchem to byla vlastně spíše vesnice, mající ovšem vše, co patří k základním službám, dokonce i internetovou kavárnu. Pokud chcete tábořit na pláži, je třeba se vydat cestou po východní straně ostrova podél moře a dojít minimálně do zátoky Larga, v jejímž závěru cesta po osmi kilometrech končí. Pitnou vodu a zásoby potravin lze pořídit v obchodě, který je hned v přístavu. Abyste však mohli využít maximum toho, co souostroví nabízí, je lépe se ubytovat, mít věci pod zámkem a podnikat jednodenní akce. Můžete si půjčit horské kolo a surf a zajet na východní pobřeží, pláž Bluff surfovat. Mořské dno zde prudce klesá, pláže jsou zalévány vysokými vlnami a moře je temně modré. Nebo můžete absolvovat čtrnáct kilometrů přes nejvyšší vrchol oatrova, kde je ptačí jeskyně, napříč ostrovem do zátoky del Drago. Tam je moře světle zelené, pláže pozvolné a hospůdka útulná. Můžete si také půjčit mořský kajak a ostrov obhlédnout z hladiny moře. To rozhodně musím doporučit, protože perlou ostrovů je důsledně chráněný podmořský a pobřežní ekosystém Národního parku Isla Bastimentos, který je považován za jeden z nejpanenštějších na světě.
Mořské orgie
Park zahrnuje část ostrova Bastimentos, ostrov Zapatilla, desítky drobounkých ostrůvků kolem a samozřejmě vše pod vodou. Na zlatých plážích hnízdí zelené želvy, v průzračných lagunách potkáte kajmany. Jde o poměrně plochou záležitost, kde korálové dno je průměrně ve dvou metrech a se základy pádlování tady vystačíte, vlny přicházejí jen výjimečně.
Pokud se na pádlování necítíte, kupte si celodenní výlet člunem (20 USD). V ceně je obvykle zapůjčení vybavení pro šnorchlování, zástávka na dvou korálových útesech, oběd ve stylové hospůdce na kůlech nad hladinou, túra pralesem s pozorováním miniaturních jedovatých žabiček, želví pláž, pozorování delfínů, zářivé slunce, vzduch 38 °C, voda 26 °C, usměvavý doprovod a šťastný návrat.
K první korálové lokalitě jsme dorazili za poledne. Zastavili jsme uprostřed klidné hladiny. Pod ní bylo vidět obrovské množství barev. Úmorný žár slunce nás rychle nahnal do vody. Kam oko dohlédlo, se rozprostírala úžasná podmořská zahrada. Roztodivné tvary se kývaly v mírném podmořském proudu, jiné se plazily po hrbolatém dně. Mezitím proplouvala hejna ryb a rybiček v kompaktních formacích měnících směr mávnutím proutku, sem tam nějaká ta těžká váha či světélkující plovoucí oko. Žije jich tu na 200 druhů. Stále se objevovaly nové tvary a jiné barvy, že člověk ani nevnímal, jak moc se vzdálil od lodi (napříště jsme raději měli k ruce přivázanou šňůru končící v klubku na lodi, pro jistotu, aby kajak nevzal špatný směr). Ti, co plavali jen na hladině a nezkoumali dno, připlavali se škvarkem na zádech. I na šnorchlování se tedy řádně namažte vysokým UV filtrem. Pokračovali jsme dál spletí mangrovových porostů až na Crawl Cay, kde se na kůlech nad hladinou vznášela vůně našeho oběda. Během něj jsme mohli pozorovat podmořský život v jakémsi akváriu kolem hospůdky. Po obědě jsme se vydali pěšky do džungle a dál na druhou stranu ostrova k pláži, kdy ještě cestou jsme v rojnici pátrali po miniaturních dvoucentimetrových prudce jedovatých žabkách čeledi Dendrobatidae, které zde mají červenou barvu. Jinak tato čeleď zahrnuje na 130 druhů, různě barevných i různě jedovatých. Kdysi sloužil jejich jed indiánům k výrobě šípových jedů. Obvykle žabky najdete podle hlasového projevu, protože velikostí nedosahují ani tří centimetrů, tyhle však měly zrovna nejspíš siestu, takže pátrání bylo delší. Notnou chvíli předtím, než jsme opustili přítmí pralesa, byla před námi vidět záře zlatého písku, pravděpodobně nekrásnější pláže ostrovů. Zátoka byla z boků chráněna útesy, na jednom z nich byla osamělá prázdná chýše, poblíž byl pramen vody, na hraně pralesa rostly fíky, na kamenech se slunili leguáni. Romantika jako vystřižená z ráje. Koupání bylo náramné, úplně jsme zapomněli, že máme ještě prozkoumat jednu korálovou zátoku. Sice jsme neviděli ty delfíny, ale i bez nich to byl náramný zážitek. Ostrovy jsme jen neradi po týdnu opouštěli. Z Almirante jsme pokračovali autobusem do Chanquinoly za čtyři dolary a dál za další dolar do Guaiabito, kde jsme pěšky přešli hranici po železničním mostě a vnořili se do banánových plantáží Kostariky.
Převzato z www.outdoorguide.cz.
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
