Cestopisy a reportáže

Když se řekne Amišové, většina z vás si asi představí podivnou náboženskou sektu odmítající jakékoliv technologie a výdobytky dnešní civilizace. Žijící kdesi v ústraní v uzavřených komunitách odříznutých od většinové společnosti a jejich zákonů, v silně patriarchálních mnohočlenných rodinách, živících se především zemědělstvím a chovem dobytka.  

Už je to přes rok, pořád mám ale v hlavě svůj slib Adolfovi, že tenhle článek napíšu. Na jeho farmě jsem strávil dva týdny a ten čas si budu pamatovat, ačkoli nebyla z těch výstavních, a pokud vím, neměla ani jméno.

Pod pojmem metropole si většina z nás vybaví velká pulzující města, upravená historická centra, rozkvetlé parky či promenády plné kaváren. Hlavní město Nikaraguy je ale odlišné. Managua je krom jiného nejnebezpečnějším místem země, historické centrum chybí, cesty jsou prašné a plné každodenních nástrah. Po ulicích se příliš nedoporučuje chodit pěšky, a to nejen po setmění. Přes to všechno i Managua dokáže být svým způsobem krásná. Je protkána jakousi zvláštní revoluční atmosférou.