Nikaragua

Cestovatel, fotograf, dokumentarista, dobrodruh, průvodce, přednášející, sběratel, učitel španělštiny a slovenštiny, milovník Latinské Ameriky. Michal je muž mnoha tváří a jedna vášeň spojuje všechny: hluboké poznávání světa. V Latinské Americe strávil měsíce, žil s domorodci, šplhal na sopky i bloudil džunglí. V tomto rozhovoru odhaluje, proč ho nezajímá turistický mainstream, co ho fascinuje na „pomalejším cestování“ a jaké místo mu navždy zůstalo v srdci. 

Když se řekne Amišové, většina z vás si asi představí podivnou náboženskou sektu odmítající jakékoliv technologie a výdobytky dnešní civilizace. Žijící kdesi v ústraní v uzavřených komunitách odříznutých od většinové společnosti a jejich zákonů, v silně patriarchálních mnohočlenných rodinách, živících se především zemědělstvím a chovem dobytka.  

Už je to přes rok, pořád mám ale v hlavě svůj slib Adolfovi, že tenhle článek napíšu. Na jeho farmě jsem strávil dva týdny a ten čas si budu pamatovat, ačkoli nebyla z těch výstavních, a pokud vím, neměla ani jméno.

Když se řekne Nikaragua, vybaví se mi velká houpací síť zavěšená ve stínu a v ní odpočívající domorodci. Čas na siestu se najde vždycky a o poklidné místečko také nouze není.

Puerto Momotombo, La Paz Centro, departement Léon

Nikaragua je největší ze středoamerických zemí. Na naší cestě střední Amerikou jsme do ní dorazili po Mexiku, Guatemale a Hondurasu a prohlásili ji za zatím nejlevnější, avšak zároveň nejchudší.