Cestopisy a reportáže

Američtí filmaři nám Mexiko prezentují jako zemi plnou ospalých barů, banditů, pistolníků a špinavých měst, kde přestřelky jsou na denním pořádku. Jak tomu tak většinou bývá, realita je trochu jiná.

Před více než dvěma lety vznikla v Praze společnost myELEN.com. Na první pohled to vypadá bláznivě – zjednodušeně řečeno půjčíte svoje koruny za vysoký úrok nemajetnému Mexičanovi, který si díky nim může dovolit vylepšit například svůj stánek s čerstvě vymačkaným pomerančovým džusem.

Lidé přestávají naši hudbu poslouchat, spokojí se s popem z přehrávače, stěžují si TRADIČNÍ MEXIČTÍ HUDEBNÍCI. Naštěstí je tu ještě den matek a serenády pod oknem.

Zahrají všechno. I Narkobalady. „Taky je hrajeme, když nás o to zákazníci požádají,“ odpovídá mariachi Juan Carlos Cotillo na dotaz, zda v repertoáru jeho kapely mají i v Mexiku velmi oblíbené písně oslavující činy obchodníků s drogami.

Tygr Pepe. To není jméno šelmy, ale krotitele. Člověka, k němuž dávají policisté k dožití tygry a jaguáry zabavené zatčeným mafiánům. Pro narkobarony jsou znakem moci a síly. Pro Tygra Pepeho spíše domácími mazlíčky. Ochránci práv však jeho přístup kritizují.

Původní obyvatelé Mexika patří ve své zemi k nejchudším vrstvám a čelí jejímu rasismu, jemuž se tam říká dost zvláštně: malinchismus. Je to podle jména indiánské milenky dobyvatele Cortése.

Cestovat po Mexiku se dá několika způsoby. Zřejmě ten nejméně pohodlný je za volantem vypůjčeného auta. O zážitky však není nouze.

„Chlapíci v přilbách a se samopaly v rukou vrazí do baru. Nejedná se o přepadení, jsme obětí namátkové kontroly pořádkových sil…“ Velmi napjatou situaci na hranici severního Mexika sledoval projekt podpořený Expedičním Fondem.