Je to jako dívat se pohled přes okraj světa, voda padá z výšky 246 metrů a těsně za okrajem je bazén, který láká k vykoupání. Kdo ale najde odvahu? Vodopád Basaséachic patří k perlám Mexika, na vyprahlém severu země září jako dlouhý lesklý diamant.
Je obrovský a hluboký, krásný i nebezpečný, ve svých útrobách ukrývá řadu tajemství i prastaré osídlení. Řeč je o Měděném kaňonu (španělsky Barranca del Cobre), místě, které může s čistým svědomím soutěžit prakticky ve všem s mnohem známějším Grand canyonem.
Mayská kultura fascinuje dobrodruhy již po staletí. Nejdříve to bylo kvůli zlatu a posléze i řadě tajemství, která skrývají její stavby i mnoho dalších aspektů života tehdejších obyvatel, stejně jako to, proč vlastně tato civilizace zanikla a kam se všichni ti lidé poděli. Nejprve ale budeme muset zaplatit…
V roce 1697 v peténském pralese končí více než 350 let trvající boje mezi indiány a Španěly. Nedostupné místo chránilo poslední rebelující a kruté domorodce před jejich ještě krutějšími nepřáteli. Poslední ohnisko odporu padlo a bílí dobyvatelé si oddechli. Střední Amerika byla konečně jejich. Tohoto cíle by však nedosáhli bez pomoci indiánů…
Respekt, klid a velkolepost vyzařující z mayských památek na Yucatánu ostře kontrastuje s pulzujícími turistickými letovisky. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že místo už přišlo o svoji autenticitu, ale stačí pár dní a poznáte, že mayská historie dýchající zde z každého kamene se nedá jen tak smazat.
Byla to dlouhá a náročná práce. Čtyři roky pozvolného odkrývání zeminy, kamení i částí stavby trvalo archeologickému týmu najít to, pro co si přišel. Když v roce 1952 sestupoval mexický archeolog Alberto Ruiz do nitra ruin Chrámu nápisů v Palenque, byl jistě nervózní. Ovšem našel to, co očekával.
Uplynul již rok a půl, co jsem se vrátil z odlehlých koutů poloostrova Yucatán. V Mexiku jsem prožil celkem tři měsíce. V malém ejidu (komunitně spravovaná osada) Valentín Gómez Farías, v mexickém státě Campeche, kde jsem působil jako dobrovolník pro spolek United Vision dva měsíce. Během následujícího měsíce jsem navštívil mexické státy Campeche, Quintana Roo, Yucatan i Chiapas. Čtvrt roku je krátká doba, přesto neustále zjišťuji, že ta místa putují se mnou, přirostla ke mně (nebo já k nim?).
Při naší cestě do Mexika jsme si nemohli nechat ujít cestu k hoře, o které jsme se učili ve škole. O hoře, která svým krkolomným názvem nemá daleko k jazykolamu. Vzpomínal jsem také na známou písničku Popocatepetl twist, na kterou jsme tancovali na plesech…