Pokud by člověk měl hledat něco co je opravdu specificky mexické, je to místní kuchyně, které byla v roce 2010 vyhlášena kulturních dědictvím UNESCO. Jejím znakem je nejen celková, ale hlavně místní diverzita. Každé údolí, každý stát má nějakou svou specialitu odlišnou od okolních států.
Také proto je velmi těžké najít univerzální chuť, která by mexické jídlo charakterizovala, snad kromě všudypřítomné kukuřice. Očekávajete ale, že se většina jídel bude méně či více pikatních s kapkou limetky, která se používá na dochuzení ve všech koutech Mexika. Stejně tak všude najdete výběr z červené a zelené pikatní omáčky z rajčat na kterou má sice každá restaurace vlastní recept, ale základ v podobě chili papriček je všude stejný. Tortilla je hlavní přílohou mexických jídel, která často slouží i jako nůž či lžíce.
Pokud chce člověk opravdu ochutnat tu pravou mexickou kuchyni neobejde se bez občasného ochutnávání pokrmů u místních stánků. U většiny z nich je ovšem velmi komplikované pro neznalého cizince zjistit co si vlastně má dát, což ostatně může být problém i v restauracích s mexických jídlem v jejichž jídelních lístcích se člověk ztrácí v záplavě indiánských názvů, které mu nic moc neříkají. Následující mini průvodce místní kuchyní by vás měl tímto labyrintem provézt alespoň tak, abyste vyzkoušeli ty nejtypičtější místní pokrmy a nápoje.
Snídaně
Snídaně se v Mexiku podává od ranních hodin do cca. 12. Většina Mexičanů co jedí v pouličních stáncích cestou do práce si dávají tamales. Jedná se o bochánky uvařené z kukuřičné mouky, které jsou plněné a zabalené v kukuřičném listu. Jejich prodejce poznáte podle velkého hrnce, ve kterém tamales během prodeje ohřívají. Většinou dostanete na výběr z rojo (s nákládanou jalapeños papričkou a červenou omáčkou), verde (s kuřetem a omáčkou ze zelených rajčat), mole (s kuřetem v mole), dulce (růžové s rozinkami, sladké) a občas i oaxaceño (s mole v banánovém listě). Tamales si můžete dát samotné nebo v housce (en pan).Spolu s tamales se vždy prodává i speciální nápoj atole. Je to kombinace nápoje z kukuřice a nějaké příchuti, nejčastěji chocolate, arroz (rýže), nuez (oříšek), fresa (jahoda) atd. Nápoj je vždy sladký. Tamal y atolé stojí každý mezi 10-12 pesos za kus.
Kromě tamales s atolé jsou velmi oblíbené různé kombinované džusy z nejrůznějšího sezónního ovoce. Asi nejzajímavější je chuť džusu jugo verde (kombinace nopalu, řapíkatého celeru, goiaby a ananasu). Džusy u pouličních stánkařů jsou nesmírně levné a chutné, lze si na místě vybrat jakoukoliv kombinaci a prodavač vám vyrobí čerstvý džus na míru. Cena cca. 20-30 pesos za litr.
Snídaně v restauracích bývá velmi pestrá a vydatná, nejčastěji očekávejte vajíčka na všechny způsoby (typické jsou huevos a la mexicana s papričkou habanero, které vždy dostanete s rozmačkanými fazolemi), chilaquiles (kukuřičné lupínky s červenou nebo zelenou omáčkou z rajčat, kuřecím masem, sýrem typu panela a smetanou), molletes (opečená houska s fazolí + další ingredience závislé na regionu) a další. Ke všem jídlům je automatické dostat i kukuřičné placky tortillas. Je obvyklé snídani v restauraci podávat v tzv. paquetes s kávou, džusem či čertvým ovocem. Cena záleží na regionu, 50-150 pesos.
Oběd
V Mexiku se obědvá nejčastěji mezi 13.30-16.30. Mexičani se nejraději stavují na jídlo v pouličních stáncích. Klasickým obědovým jídlem jsou tacos, kukuřičné placky s velmi pestrou možností náplní. Některé stánky se specializují pouze na tacos s různými druhy masa, jinde seženete i tacos de guisado, do kterých přidávají i rýži, fazole, masovou směs popř. další ingredience. Asi nejprofláklejší jsou tacos al pastor (maso jako na gyros, jen naložené v červené omáčce), bistec (opečený a nakrájený flák hovězího), chuleta (uzené maso), tripa (vnitřnosti, zejména střeva), lomo (maso ribeye), cecina (hovězí nakládané maso) nebo higado (játra).
Tyto náplně se pak dávaji buďto do normálních světlých či zelených tortillas a kromě tacos se jim říká například huarache (velká tortilla), tlacoyos (speciální tortilla plněná zeleninou a posypaná sýrem), quesadilla (tortilla ohnutá na půlku a plněná sýrem a nějakou směsí – typicky picadillo (mleté maso), huitlacoche (sněť kukuřičná), hongos (houby), tinga de pollo o res (kuřecí či hovězí maso v pikantní omáčce) flor de calabaza (s květem z dýně)), gordintas (smažená tortilla plněná jako kapsa), sopes (tlustné tortilly podávané většinou s fazolemi, sýrem a salátem), tostadas (pražená tortilla, často s mořskými plody), tlayudas (v Oaxace, velká tortilla plněná) a další.
Náplně a tortilly se mohou vzájemně různě kombinovat a jako cizinec by se člověk měl řídit hlavně dvěma kritérii a) podívat se, jak to co u stánku dělají vypadá a za b)podívat se, jestli je u něj hodně lidí. Velký bonus je pokud u stánku dělají vlastní tortilly přímo na místě – hechos a mano, jsou totiž mnohem lepší než ty kupované a ohřívané. Ceny se velmi liší, za tacos cca.10-15 pesos za kus, za quesadillu 15-25 pesos.
Kromě tacos a dalších druhů tortill se na ulici setkáte i se stánky s tzv. tortas, což jsou plněné housky. Nejčastěji je to náplň se šunkou, různými druhy sýra, avokádem, rajčetem, párkem atd., záleží na nabídce toho daného stánku. Pokud chcete tortu se vším, říká se ji cubana. Velmi dobré jsou tzv. cemitas poblanas, což jsou speciální housky původem z města Puebla. Cena tortas může být 25-50 pesos, záleží na náplni.
Na aktualizaci online průvodce se podílela Lucie Hrušková (Cesty Latinskou Amerikou) aBarbora Novotná.
