Mexičané si dávají na oslavách záležet. Pestrobarevné kostýmy, historická výzbroj, hudba, ale i výborná mexická kuchyně a tequila. Některé oslavy připomínají i koloniální minulost.
V katolickém Mexiku se říká, že každý den je fiesta. Většina svátků je katolických, a Mexičané jich určitě slaví víc než jakákoliv jiná země na světě. Každý den má svátek nějaký svatý, který je zároveň patronem nějaké vesnice nebo nějakého města; a pak jsou ty velké – Vánoce, Velikonoce, karneval. Mexičané si na oslavách dají záležet. Fiesty jsou velkolepé události a je nutné se na ně náležitě připravit. Díky početným skupinám původních indiánských obyvatel, kteří v Mexiku (jako jedné z mála latinskoamerických zemí) nebyli v minulosti úplně vyvražděni, se přirozeně mísí kultury a zvyky původních obyvatel a jejich španělských kolonizátorů. Spojují se do čehosi unikátního a čistě mexického.
Masky a kostýmy v hlavní roli
Žádná fiesta se neobejde bez masek a kostýmů.K tomu samozřejmě musí být hudba, o kterou se lehce postarají místní muzikanti. Bubny a dechové nástroje – trumpety, saxofony a klarinety převažují, protože právě ty dokážou udělat nejvíc hluku, a ten ohlušujíci rachot pak stojí zato. Dále je dobré mít slušnou zásobu tequily, která se konzumuje s velkým nadšením, jen tak, na relax. A něčím to zajíst. V Mexiku nic z toho není problém.
Jedna z nejdůležitějších „fiestas“ je masopust, v Mexiku se mu říká „carnaval“. Příliš se neliší od našeho tradičního vesnického masopustu s maskami a kostýmy, akorát je o hodně hlučnější a bláznivější. Masopust je podle katolických zvyků poslední možností vyrazit si z kopýtka, než nastoupí čtyřicetidenní období půstu a střídmosti, které končí o Velikonocích.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Nekonečně mnoho podob: Každý stát, každé město slaví po svém
Každý z mexických států a každé město i vesnice si slaví carnaval po svém. Na pobřeží, kde je dusno a horko, se to odehrává podobně jako v Riu de Janeiru – polonahé dívky za třaskotivého hluku hudby tančí na hlavních ulicích, nebo se vezou na alegorických vozech při každodenním několikahodinovém defilé. Nejznáměší a největší takový karneval je ve Veracruzu; trvá celých devět dní, kdy se tancuje, slaví, hojně jí a samozřejmě se pije tequila a volí královna karnevalu.
Bitvy jako opravdové
Ale moje osobní preference jsou malá města a vesnice středního Mexika. Tam se polonahé slečny nevidí, ale zato si místní dávají záležet na kostýmech a maskách, a oslavy mívají historický podtext. Například v Huejotzingu, ve státě Puebla, se odehrává rekonstrukce bitvy mezi Francouzy a Mexičany. Všichni se obléknou do oděvů té či oné strany, obličeje mají zakryté maskami, mávají zbraněmi a naoko bojují. Při tom se neustále střílí z velkých mušket, většinou snad jen hluché patrony, protože žádné mrtvé jsem tam nikdy neviděla (kromě polomrtvých po nestřídmém požití alkoholu). Rámus je ohlušující, a kouř ze střelného prachu se line městem a štípe do očí.
Tex-Mex neboli mexicko-americký mišmaš
Před hlukem je nejlepší utéct do nějaké malé restaurace a ochutnat místní speciality. Mexická kuchyně je dnes světoznámá, ale většina mexických restaurací mimo Mexiko servíruje takzvaný Tex-Mex, mexickou kuchyni upravenou v USA pro nemexické jazýčky. Ale mexická místní kuchyně je něco úplně jiného! Vše je čerstvě připraveno, tortilly jsou čerstvě uhnětené z kukuřičné mouky a servírované s různými masovými přílohami a značnou dávkou chilli papriček. Užasná vůně čerstvě pečených kukuřičných placek mě pronásleduje dodnes.
Tlaxcala: Masky s modrýma očima napodobující Evropany
V Tlaxcale, také nedaleko Mexika City, se tančí v maskách a oblečení po vzoru bývalých španělských kolonizátorů. Tradice prý vznikla v 17.století, když místní domorodci sledovali zpovzdálí velké španělské oslavy, kam jim nebyl povolen přístup. A tak si udělali oslavy vlastní. Po vzoru svých pánu hráli a tančili na volném prostranství a dělali si z nich legraci. Masky napodobující bílé Evropany s modrýma očima se používají dodnes. Karneval trvá několik dnů a pak se hned musí začít s připravou na další velkou fiestu: Velikonoce. Ty jsou v Mexiku pojímány take rozmanitě a velkolepě, ale o tom zase příště.
Líba Taylor je česká fotografka která v osmnácti letech odešla do Velké Británie. Fotografovala pro humanitární organizace jako UNICEF, Save the ChildrenFund, ActionAid, WHO, UNAIDS a mnoho dalších. Zaměřila se především na Afriku, Asii a Latinskou Ameriku. Vystudovala španělštinu a historii umění a rozhlasu, filmu a televize na Bristolské univerzitě a také dokumentární fotografii na univerzitě ve Walesu. www.libataylor.eu
