Jak vlastně kubánský lid vnímal Fidela Castra a jak probíhá v současnosti smutek na Kubě? Změní se něco jeho smrtí? Jak se bude dále vyvíjet turismus na Kubě? Na tyto otázky se pokusila najít odpovědi Lívia Kocnárová, která zemi navštěvuje už mnoho let.
Poprvé se Lívia Kocnárová na Kubu podívala před 18ti lety při studiu španělštiny, od té doby se země stala její srdeční záležitostí a opakovaně se sem vrací. Provozuje také cestovní kancelář Exotica Travel, kde se specializuje na Kubu a Kostariku. Povídali jsme si s ní o tom, jak je nejlepší v zemi cestovat i o změnách za poslední roky.
V pátek zemřel Fidel Castro. Co vás napadlo jako první věc, když jste se to dověděla?
Byl to pro mne smíšený pocit doprovázený mnoha myšlenkami. Napadlo mne, že pro mnoho Kubánců zemřela ikona, která byla naprosto spojená s jejich životem. Jsem přesvědčená, že 80 % lidu opravdu bude držet smutek. Umřelo jejich každodenní téma, v minulosti řečník, který k nim promlouval hodiny a hodiny. Umřel člověk, který dokázal udržet Kubu nezávislou, bez velké kriminality s povinnou školní docházkou a bezplatnou lékařskou péčí, na vzdory ekonomickému embargu. Pro nás Evropany je to vše samozřejmost, ale v Latinské Americe, se kterou se Kubánci srovnávají, není plná gramotnost a lékařská péče standardem. K nám do kanceláře často chodili klienti, kteří se ptali, zdali opravdu Fidel Castro stále žije. Už se nebude spekulovat.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
V pondělí se vzdával hold na Náměstí Revoluce v Havaně a postupně se bude pokračovat přes všechny provincie Kuby až do Santiaga. V každém z hlavních měst provincií se budou moci lidé s Fidelem Castrem rozloučit. Ostatky Fidela Castra budou zpopelněny, tak jak si přál. Smutek potrvá až do 4. prosince, kdy dojde ke kremaci. Na ambasádách a konzulátech budou po tuto dobu zveřejněny kondolenční knihy, také zpřístupněné pro veřejnost. Pokud tedy někdo chce zanechat kondolenci, může tak učinit i u nás.
Fidel Castro nebyl v zahraničí vnímán příliš pozitivně. Jaký vztah k němu měli běžní Kubánci?
Zde bych si dovolila oponovat. Záleží, v kterém časovém úseku, jak politicky byly naladěny jednotlivé kontinenty. Byly doby, kde jej lidé obdivovali a byli s Kubou a byly doby, kdy se především kvůli výšenému tlaku na rozšíření embarga svět otáčel ke Kubě zády. Tak to v politice chodí, navíc pokud v politice figurujete déle než půl století.
Ale já Kubu mohu hodnotit spíše ze stránky cestovního ruchu než z té politické, a také z osobní roviny. Jezdím na Kubu již 18 let a mám tam hodně přátel, organizuji zájezdy na Kubu v rámci naší cestovní kanceláře Exotica Travel, a mohu tedy porovnat, jak se Kuba a její obyvatelé za ta léta mění.
Co se týče druhé poloviny vaší otázky. Jsem si jistá, že 80% lidu Fidela uznávalo a vážilo si ho. Víte, my stále porovnáváme v krátkých časových úsecích a na základě osobních životních zkušeností. Ale v rozvojových zemích je naprosto normální, že děti pracují od 6 ti let, je normální dětská prostituce, konzumace drog, je normální nerovnoprávnost, náboženská intolerance, vysoká kriminalita. Toto na Kubě nenajdete. Nevidíte umírat Kubánce na ulicích a pracovat děti. Chovají respekt ke starším lidem a milují své děti, které nikdy neuhodí. Výchovu určitě ovlivňují zákony a zákony ovlivňují zákonodárci. To vše je možná přičíst i k úspěchům vlády Fidela Castra. A každý, kdo se s Fidelem osobně setkal, Vám potvrdí, že to byl nesmírně charismatický člověk, ale takoví už velcí vůdci bývají.
Co naopak jeho smrt znamená pro kubánské emigranty mimo zemi? Ti, předpokládám, spíše slaví?
Pokud si emigrant myslí, že za jeho osud může Fidel, tak asi může mít ze smrti vůdce radost. Možná si takový emigrant myslí, že by bylo skvělé, kdyby Kuba byla dalším státem USA. A proč ne? Již se o to Spojené státy snaží od konce minulého století, ne-li déle. Je tedy možné, že pokud někoho nenávidíte celý život, tak pak z jeho smrti můžete mít dobrý pocit. Sama to neznám. Otázkou tedy možná je, zdali chce být Kubánec Američanem, nebo zdali si chce zachovat svou národní identitu. Tyto filozofické úvahy mohou být tématem do hospůdky po návratu z dovolené na Kubě. Na druhou stranu, řada Kubánců, kteří emigrovali, by se na Kubu rádi vrátili, pociťují stesk po své vlasti. Mají tam své rodiny, zázemí, milují svoji zemi. Jenže většina z nich vám řekne, že dokud bude režim takový, jaký je, nevrátí se. A další poznatek je, že mladí lidé, zejména ti, kteří studují na vysokých školách a mají přístup k technologiím a mohou tak porovnávat svoji životní úroveň a možnosti svobody a cestování, se upínají k myšlence emigrace. Protože nevěří, že se něco změní.
Emigranti, kteří odešli z Kuby, musí určitě hodně pracovat. Výhodou Kubánců je, že v porovnání s dalšími Latinoameričany mají vzdělání, mají tedy před dalšími emigranty náskok. Většinou práci dostanou a za podpory dalších emigrujících krajanů si vedou dobře. Ti, co mají rádi svou kulturu, budou vždy vlastenci, a ti, co mají rádi blahobyt, půjdou za blahobytem.
Jak reagují okolní země?
Lze spíše vyčíst z novin. Mnoho zemí Kubu obdivuje už protože, že jako jediná země v historii USA, dokázali jejich invazi čelit. Ale tím, že umřel Fidel Castro, se režim ze dne na den nezmění. Již od roku 2006, formálně v roli prezidenta pak od roku 2008, řídí Kubu jeho bratr Raúl Castro. Samozřejmě kondolence se posílají ze spojeneckých zemí, zemí, které měly úzkou spolupráci a společné zájmy.
Poměry na Kubě znáte dlouho a podrobně. Co myslíte, že by se nyní mohlo v zemi dít?
Kubě chybí pracovní i finanční kapitál, proto aby mohla její ekonomie růst, potřebuje dosáhnout zrušení embarga a začít vyrábět. Na Kubě jediné co se vyrábí je nadneseně rum a doutníky. Lidé potřebují práci, ale zdali by do té práce chodili a zdali lze na kubánské pracovní síle postavit vyspělou fungující ekonomiku, tak to si nejsem jistá.
Troufáte si odhadnout, jak by se mohly vyvíjet vztahy s USA, kde byl také navíc nedávno zvolen nový prezident Donald Trump?
Kuba si vždy, z historického hlediska, lépe vedla s demokraty. A Donald Trump je republikán. Z toho mají Kubánci obavy. Na druhou stranu má zkušenosti z businessu. A Kuba je dobrý potenciál pro zábavní průmysl a také cestovní ruch. Ale otěže v rukou drží kongres USA, nikoli prezident. Jediné co Kubánce může potěšit je zrušení embarga. To by mělo opravdu na Kubu velký dopad.
Jak všechny změny dopadnou na běžného Kubánce?
V rodinách se bude vzpomínat, vyprávět. Ve školách probírat biografie, vlajky budou na půl žerdi. Po dobu jednoho týdne se nebude na veřejnosti nabízet alkohol a nebude hrát hudba. Od pondělí se lidé budou s Fidelem Castrem loučit, až do neděle.
Co to znamená pro turisty, kteří se do země chystají v následujících dnech či týdnech?
Smutek samozřejmě dopadne i na turisty. Podobný smutek se držel, když zemřel venezuelský prezident Hugo Chávez, velký spojenec Kuby. Turisté by měli počítat s netradiční atmosférou Kuby. Fungování služeb by se nemělo pozastavit, ale pochmurnou atmosféru Kuby samozřejmě turisté pocítí. S bezpečností Kuby si turisté nemusí dělat starosti. Kuba je stále nejbezpečnější zemí Latinské Ameriky.
Zůstane Kuba stále turisticky atraktivní nebo se touto situací uspíší změny, které zde už pozorujeme poslední roky?
Myslím, že se nic neurychlí. To by muselo dojít ke zrušení embarga a Fidel Castro již zemi nevládnul téměř deset let. Umřela ikona, kterou spoustu lidí uznávalo a vzhlíželo k ní. Takoví lidé ovšem mají vždy své odpůrce i nepřátele. U Kubánské ambasády v Praze někdo pověsil malý nápis: „Hrdinové nikdy neumírají!“, to hovoří za vše.
Jinak co se týče cestovního ruchu, smrtí Fidela Castra zájem o Kubu určitě nepoleví. Víte, Kubu dělá zajímavou právě ta jistá izolace, ve které jí Fidel tolik let držel. Turisté z celého světa tam jezdí právě za tím, co jinde neuvidí: stará americká auta v ulicích, neopravené fasády v ulicích Havany, mladí lidé jezdících na koních nebo koňských povozech, přeplněná nákladní auta Kubánci snažící se dostat do práce, protože nemají na vlastní auto, silnice bez provozu a zácp, bezpečnost na ulicích i během noci, různé po domácku vyráběné vychytávky….. Kromě toho má Kuba obrovský potenciál a přírodní bohatství v podobě krásných pláží a moře, výborného tabáku a rumu, temperamentní hudby a tance a dobrosrdečnosti svých obyvatel. Změny podle mne nastanou ve chvíli, kdy se Kuba otevře světu a tyto pozůstatky Fidelovy izolace budou pomalu a postupně z ostrova mizet….
Lívia Kocnárová provozuje cestovní kancelář Exotica Cuba, která se na zájezdy na Kubu specializuje a patří mezi české odborníky na tuto destianaci. Pokud vás zaujaly její znalosti Kuby, vydejte se do země právě s ní. Krom Kuby se věnuje také cestám na Kostariku. |
1) Není pravda, že socialistické hospodářství nefunguje kvůli embargu. Socialistické hospodářství nefunguje, protože socialistické hospodářství fungovat nemůže.
2) Který emigrant chce, aby byla Kuba součástí USA? Oni pouze chtějí svobodnou Kubu. nechtějí být Američany, ale svobodnými Kubánci. Emigranti (z velké části z USA) na ostrov posílají peníze, tyto peníze tvoří 1/3 HDP Kuby, další 1/3 pak tvoří turismus, který v těch zmiňovaných jihoamerických zemí zkrátka nemůže tvořit takový podíl. Z těchto kapitalistických turistů se pak platí upadající školy a nemocnice. „Odbornice na Kubu“ má jen nějakou neutuchající potřebu ze všeho obviňovat USA.
3) Představa, že ten, kdo má rád svoji kulturu, nemá rád blahobyt a naopak je velmi, ale opravdu velmi primitivní.
4) Hitler byl taky dobrý, když stavěl dálnice, „dával“ lidem práci a výborně řečnil? Jde o to, že takovéto režimy nemůžou nikdy dopadnou dobře a pak se z nich ty země velmi dlouho vyhrabávají.
Na Kubě jsem byl, střašně se mi tam líbilo, je to skutečně unikátní země, ale těm lidem opravdu nezávivím, ano, mají určitou pohodu, ale „ti zlí“ emigranti je nemůžou živit věčně. „Odbornici na Kubu“ by se líbilo, kdyby se tam nikdy nic nezměnilo a mně asi taky, uvědumuji si však, že tenhle stav prostě nemůže dlouho vydržet. Vše, co bylo poslaveno před revolucí – domy, továrny, auta – potřebují opravit či vyměnit, a to socialistický režim nemá z čeho platit, protože vše, co ukradl, je již utraceno…
Pane Brázdo, sice je Váš příspěvek starý dva roky a možná, že jste od té doby zmoudřel, ale možná, že ne. Možná, že z mých poznámek se poučíte. Možná, že pouze „utuží klapky, které Vám Vaše neznalost nasadila na oči“.
1.
Pojem socialistické hospodářství“ je ekonomický nesmysl!
Existovaly (a některé úspěšně do dnes existují) pouze státy, které se snažily realizovat „komunistickou ideologii ve svém hospodářství“.
Základní premisou jejich ekonomiky byl „státní monopolismus“. To znamená, že stát měl být v ideálním případě 100% vlastník všech výrobních prostředků. Pravda je taková, že toho ani bývalý Sovětský svaz (či Čína) dlouhodobě nedosáhl. I když oba státy v určitém období se o to snažily.
(Stejně tak jako po VŘSR = Velká říjnová soc. revoluci, na dobu cca 3 let bylo zrušené manželství a lidé měli žít ve „volných vztazích“, včetně výchovy dětí..
Jak o to paradoxně po 100 letech opět usilují „jisté síly“, ty, které se kromě „neoliberalismu“, zaštiťují nevládními organizacemi a „pokrokovou mládeží“..)
V NDR byl v soukromých rukách drobný výrobní sektor.
V Polsku 80% zemědělství bylo v soukromém vlastnictví. Atd., atd. …
U nás soukromé vlastnictví výrobních prostředků „skoro“ neexistovalo.
Soukromé vlastnictví domů a půdy bylo limitované dle místních krajů a zvyklostí.. (Kdo například jezdil v Praze v 80 tých letech z konečné metra autobusem 197 na Prosek, před odbočením na Prosek mohl vidět středně velké soukromé hospodářství.)
Představa, že státem vlastněné a řízené podniky, jsou vždy nerentabilní a musí zákonitě zkrachovat, je jedna z novodobých propagačních lží, kterou sama realita u nás i ve světě jednoznačně vyvrací!
(Viz. prosperita : Českých lesů, Budvaru, ČEZu, atd. u nás, odevzdávání krachujících podniků k „revitalizaci“ v USA, Anglii,Francii, apd., hospodářské úspěchy Číny – u které již dnes významní Američané přiznávají, že takzvané „totalitní režimy“ mohou být úspěšnější než tzv. „demokratické“ režimy, atd., atd. ..)
– Celé je to opravdu na delší studii, ale proč zkrachoval „socialismus“, nijak nesouvisí s hospodářským systémem, ale s lidským faktorem.
Chcete-li po lidech „aby pracovali dle svých možností a byli odměňováni dle svých potřeb!“, je to věc, která jde proti lidské přirozenosti.
A stejně tak jako jakákoliv jiná idealistická myšlenka musí zákonitě zkrachovat, či se transformovat (např. v Číně).
I křesťanství z původního „že všichni jsou si rovni a budou mít společný majetek, atd.“ velmi rychle ustoupilo!
Problém nižší životní úrovně Kubánců se dá rozdělit do dvou bodů :
– Embargo.
Opravdu nemáte představu jak rdousící to je smyčka pro ekonomiku, která nemá rozmanitý a rozvinutý průmysl a má minimum přírodních zdrojů. Nechte si to od nějakého ekonoma vysvětlit.
(Ale snad Vás i něco trkne, když si uvědomíte, že i „chytří amíci“ včetně nás, spoléhají na to, že ekonomické sankce položí Rusko, které má na rozdíl od Kuby dostatek surovin a rozvinutý průmysl, na lopatky!)
– Přirozená lidská lenost a pohodovost, která je zvlášť u latinoameričanů a Afričanů, atd., příslovečná.
2.
Amerika má bez diskuze, nejen svým embargem, lví podíl na rdoušení kubánské životní úrovně! (A nejen kubánské, ale i na mnoha místech po celém světě – znáte výrok bývalé ministryně zahraničí USA M. Albrigerové „ ..že obětování 500 000 dětských životů v Iráku, které mají na svědomí USA, stálo za to..?!!)
Že CIA oficiálně přiznává cca 20 pokusů o zabití Fidela Castra?! (Ostatní zdroje uvádějí 60 pokusů!)
Kubánští emigranti placení CIA opravdu chtějí připojit Kubu k USA, jako to dřív chtěla amer. mafie, a jak se to amíkům podařilo na Haiti?!
Že 1/3 HDP Kuby je z peněz emigrantů je propagační fejk.
3.
U tohohle bodu jste naprosto nepochopil, co paní sdělovala. A možná je to nad Vaší představivost. A to, že v jiných částech světa je stále ještě dost lidí, kteří povyšují zájem své vlasti nad své osobní zájmy.
4.
Naprosto netušíte co je to fašismus/nacismus (asi ani netušíte, že tyto dva pojmy znamenají něco jiného!).
Jak můžete tušit (natož vědět) co to byl socialismus/komunismus. A ještě to vše spolu dávat do jednoho pytle!
(Víte, že Dánsko je oficiálně socialistickou zemí?!)
5.
To už nemáte jako bod, já to tak pojal.
Kuba byla okupována Spojenými státy v letech 1898 – 1902, pak byla vlastněna jako „americký protektorát“ až do roku 1956, kdy zvítězil F.Castro.
On následně vyvlastnil majetek amerických korporací (včetně jejich mafie) a několika set kubánských „pracháčů“. Řekněme, že od r. 1960 hospodaří Kuba na vyvlastněném majetku.
Když se podíváme, jak za pouhých 30 let zchátral stav české dopravní infrastruktury, zprivatizovaných vodovodů, plynovodů, atd., atd., ..které nikdo nijak neudržoval, kromě havarijních situací, tak musí být každému jasné, že již od r. 1980 ( v teplém podnebí je to mnohem dříve než za 30 let!) musela Kuba průběžně investovat do udržovacích oprav nemalé peníze, které rozhodně nepokryjou „peníze kubánských emigrantů“!
Takže již dávno se to „opravuje, upravuje“, ale díky „rdoušení ekonomiky“ a i z jiných důvodů, to nejde tak, jak by to mělo jít..
Fakt, že Kuba je velmoc v lékařství a v některých sportech a částí kultury (např. tanec, klasický balet, atd.) a že úroveň spokojenosti se životem je tam výrazně vyšší než u nás, asi nejste schopen pochopit, i když si to „kupodivu“ uvědomujete.
A pokud tam někdy zvítězí „liberální kapitalismus“ jako u nás, bude to smrt kubánské mentality – jejich duše. Toho, co asi u nich (nejen Vy) obdivujete!
Zdravím Vás a přeji Vám, aby jste se snažil mít v budoucnu o jakémkoliv problému vždy informace ze všech zdrojů a dostatek schopností k jejich objektivnímu vyhodnocení.
Pavel p
Pane Brázdo, sice je Váš příspěvek starý dva roky a možná, že jste od té doby zmoudřel, ale možná, že ne. Možná, že z mých poznámek se poučíte. Možná, že pouze „utuží klapky, které Vám Vaše neznalost nasadila na oči“.
1.
Pojem socialistické hospodářství“ je ekonomický nesmysl!
Existovaly (a některé úspěšně do dnes existují) pouze státy, které se snažily realizovat „komunistickou ideologii ve svém hospodářství“.
Základní premisou jejich ekonomiky byl „státní monopolismus“. To znamená, že stát měl být v ideálním případě 100% vlastník všech výrobních prostředků. Pravda je taková, že toho ani bývalý Sovětský svaz (či Čína) dlouhodobě nedosáhl. I když oba státy v určitém období se o to snažily.
(Stejně tak jako po VŘSR = Velká říjnová soc. revoluci, na dobu cca 3 let bylo zrušené manželství a lidé měli žít ve „volných vztazích“, včetně výchovy dětí..
Jak o to paradoxně po 100 letech opět usilují „jisté síly“, ty, které se kromě „neoliberalismu“, zaštiťují nevládními organizacemi a „pokrokovou mládeží“..)
V NDR byl v soukromých rukách drobný výrobní sektor.
V Polsku 80% zemědělství bylo v soukromém vlastnictví. Atd., atd. …
U nás soukromé vlastnictví výrobních prostředků „skoro“ neexistovalo.
Soukromé vlastnictví domů a půdy bylo limitované dle místních krajů a zvyklostí.. (Kdo například jezdil v Praze v 80 tých letech z konečné metra autobusem 197 na Prosek, před odbočením na Prosek mohl vidět středně velké soukromé hospodářství.)
Představa, že státem vlastněné a řízené podniky, jsou vždy nerentabilní a musí zákonitě zkrachovat, je jedna z novodobých propagačních lží, kterou sama realita u nás i ve světě jednoznačně vyvrací!
(Viz. prosperita : Českých lesů, Budvaru, ČEZu, atd. u nás, odevzdávání krachujících podniků k „revitalizaci“ v USA, Anglii,Francii, apd., hospodářské úspěchy Číny – u které již dnes významní Američané přiznávají, že takzvané „totalitní režimy“ mohou být úspěšnější než tzv. „demokratické“ režimy, atd., atd. ..)
– Celé je to opravdu na delší studii, ale proč zkrachoval „socialismus“, nijak nesouvisí s hospodářským systémem, ale s lidským faktorem.
Chcete-li po lidech „aby pracovali dle svých možností a byli odměňováni dle svých potřeb!“, je to věc, která jde proti lidské přirozenosti.
A stejně tak jako jakákoliv jiná idealistická myšlenka musí zákonitě zkrachovat, či se transformovat (např. v Číně).
I křesťanství z původního „že všichni jsou si rovni a budou mít společný majetek, atd.“ velmi rychle ustoupilo!
Problém nižší životní úrovně Kubánců se dá rozdělit do dvou bodů :
– Embargo.
Opravdu nemáte představu jak rdousící to je smyčka pro ekonomiku, která nemá rozmanitý a rozvinutý průmysl a má minimum přírodních zdrojů. Nechte si to od nějakého ekonoma vysvětlit.
(Ale snad Vás i něco trkne, když si uvědomíte, že i „chytří amíci“ včetně nás, spoléhají na to, že ekonomické sankce položí Rusko, které má na rozdíl od Kuby dostatek surovin a rozvinutý průmysl, na lopatky!)
– Přirozená lidská lenost a pohodovost, která je zvlášť u latinoameričanů a Afričanů, atd., příslovečná.
2.
Amerika má bez diskuze, nejen svým embargem, lví podíl na rdoušení kubánské životní úrovně! (A nejen kubánské, ale i na mnoha místech po celém světě – znáte výrok bývalé ministryně zahraničí USA M. Albrigerové „ ..že obětování 500 000 dětských životů v Iráku, které mají na svědomí USA, stálo za to..?!!)
Že CIA oficiálně přiznává cca 20 pokusů o zabití Fidela Castra?! (Ostatní zdroje uvádějí 60 pokusů!)
Kubánští emigranti placení CIA opravdu chtějí připojit Kubu k USA, jako to dřív chtěla amer. mafie, a jak se to amíkům podařilo na Haiti?!
Že 1/3 HDP Kuby je z peněz emigrantů je propagační fejk.
3.
U tohohle bodu jste naprosto nepochopil, co paní sdělovala. A možná je to nad Vaší představivost. A to, že v jiných částech světa je stále ještě dost lidí, kteří povyšují zájem své vlasti nad své osobní zájmy.
4.
Naprosto netušíte co je to fašismus/nacismus (asi ani netušíte, že tyto dva pojmy znamenají něco jiného!).
Jak můžete tušit (natož vědět) co to byl socialismus/komunismus. A ještě to vše spolu dávat do jednoho pytle!
(Víte, že Dánsko je oficiálně socialistickou zemí?!)
5.
To už nemáte jako bod, já to tak pojal.
Kuba byla okupována Spojenými státy v letech 1898 – 1902, pak byla vlastněna jako „americký protektorát“ až do roku 1956, kdy zvítězil F.Castro.
On následně vyvlastnil majetek amerických korporací (včetně jejich mafie) a několika set kubánských „pracháčů“. Řekněme, že od r. 1960 hospodaří Kuba na vyvlastněném majetku.
Když se podíváme, jak za pouhých 30 let zchátral stav české dopravní infrastruktury, zprivatizovaných vodovodů, plynovodů, atd., atd., ..které nikdo nijak neudržoval, kromě havarijních situací, tak musí být každému jasné, že již od r. 1980 ( v teplém podnebí je to mnohem dříve než za 30 let!) musela Kuba průběžně investovat do udržovacích oprav nemalé peníze, které rozhodně nepokryjou „peníze kubánských emigrantů“!
Takže již dávno se to „opravuje, upravuje“, ale díky „rdoušení ekonomiky“ a i z jiných důvodů, to nejde tak, jak by to mělo jít..
Fakt, že Kuba je velmoc v lékařství a v některých sportech a částí kultury (např. tanec, klasický balet, atd.) a že úroveň spokojenosti se životem je tam výrazně vyšší než u nás, asi nejste schopen pochopit, i když si to „kupodivu“ uvědomujete.
A pokud tam někdy zvítězí „liberální kapitalismus“ jako u nás, bude to smrt kubánské mentality – jejich duše. Toho, co asi u nich (nejen Vy) obdivujete!
Zdravím Vás a přeji Vám, aby jste se snažil mít v budoucnu o jakémkoliv problému vždy informace ze všech zdrojů a dostatek schopností k jejich objektivnímu vyhodnocení.
Pavel p
Omlouvám se, ale asi z důvodu dvojího kliku se příspěvek otiskl 2x.
Můžete-li kopii smazat, udělejte to prosím.
Děkuji Pavel p
Omlouvám se, ale asi z důvodu dvojího kliku se příspěvek otiskl 2x.
Můžete-li kopii smazat, udělejte to prosím.
Děkuji Pavel p
Zkoušel jsem prokliknout na exocticakuba, ale neúspěšně – je web resp. CK ještě funkční?
pardon, exoticacuba
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Playa del Carmen
Adopce na dálku: past individuální pomoci a prohlubování nerovností
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.