Outdoorové aktivity na Kostarice: Potápění, surfing, rafting či lanovky mezi korunami stromů

První zkušenost s Kostarikou

Když jsem se poprvé vrátila z Kostariky, věděla jsem, že se určitě musím vrátit. Je to tak nádherná země plná úžasných, usměvavých, pohostinných, skromných a pokorných lidí. A navíc co se týče služeb, Ticos, jak si říkají Kostaričané, jsou profesionální. Není se ale čemu divit v této zeleni překypující zemi, kde v horských potocích teče pitná voda, z jedné strany ji omývá Pacifik a z druhé Karibik a kde navíc od dob conquisty nebyla válka.

Mimo jiné mě uchvátila kostarická příroda. To, že Kostarika je biosfericky nejbohatší zemí na světě, je všeobecně známý fakt. Ale když jsem poprvé během jediné cesty shlédla několik vegetačních pásem (tropický les, tropický mlžný les, suchý tropický les), měla jsem pocit, že jsem navštívila několik zemí na několika kontinentech najednou.

Adranlinové canopy

Kostarika je navíc skvělou volbou pro aktivní cestovatele, málokdo totiž ví, že se jedná o zemi adrenalinových sportů. Například canopy neboli slaňování je současný adrenalinový zážitek, který byl kdysi životní nutností. Hornatá země s hlubokými příkopy a divokou vegetací donutila domorodé obyvatele strmé kopce spojit lanovkami. Jednoduše mezi stromy natáhli lano a po kladce se spustili na druhou stranu. Ušetřili tím opravdu mnoho času.

Pak nastoupili v 70. letech přírodovědci a za pomoci novějšího vybavení mohli prozkoumat koruny stromů a místa těžko dostupná. Použili přitom ke stromům velmi šetrnou metodu používanou dodnes. Platformy často ve výšce 20m jsou přichyceny v korunách stromů tak, že se kmenů dotýkají pouze dřevěné podložky a ocelová lana se se stromem nedostanou do kontaktu vůbec.

Před pár lety jsem vyzkoušela kombinaci přesunů vysoko v korunách stromů se slaňování. Asi nejsem ten pravý adrenalinový nadšenec, protože zažít pocit, kdy jste vysoko na stromě na úzké platformě, která se hýbe, není nic pro mě.  Slaňování stylem volný pád byl pro mě životní zážitek, který jsem si již nechtěla zopakovat. Ale zkušenost dobrá.

Dnes (po 12 letech od mé první návštěvy) si můžete vyzkoušet takové vymoženosti, jako například přelet nad mlžným lesem v pozici letícího ptáka. Nebo absolutní novinkou je klikatá dráha mezi stromy v NP Manuel Antonio.

Divoké řeky Kostariky

Rafting na divoké řece patří mezi hlavní kostarické outdoorové aktivity. Řeky zde nabízejí velice rozličné zážitky. Můžete si vybrat řeky s obtížností od „rodinné“ třídy II po až téměř nesjízdnou V. Podle magazínu National Geographic byla Kostarika světově vyhodnocena jako jedna z pěti nejlepších destinací pro divoký rafting. Období, kdy jsou kostarické řeky nejdivočejší, je od června do října, to se sem sjíždí zkušení nadšenci raftingu. Vodou neposkvrnění turisté si mohou vyzkoušet rafting po celý rok.

Je také důležité vybrat si pro rafting správnou náročnost sjezdu. Hodnotí se úrovněmi I – V, přičemž úroveň I je klidná česká řeka. Exkurze za raftingem se nabízí téměř v každém hotelu, vybavení je samozřejmě k zapůjčení.

Ve sjízdnosti řek jsou v jednotlivých regionech velké rozdíly. Mírnější řeky můžete najít podél pacifického pobřeží v okolí Národního parku Manuel Antonio. Pro odvážnější se doporučují řeky v Centrálním údolí, na kterých si lze užít opravdu prvotřídní sjezd. Například řeka Pacuare představuje jednu z nejlepších možností pro rafting na Kostarice, nabízí až úroveň V a protéká krásnými kaňony a vodopády. Řeka je sjízdná po celý rok, ale nejlepšími měsíci jsou červen a říjen.

Všeobecně lze říci, že jakýkoliv rafting na Kostarice je velkým zážitkem, protože údolí řek jsou lemované nádhernou divokou vegetací. A když jedete klidnou říčkou třeba jen na plastovém kajaku, můžete si vše prohlížet z blízka a klidu. Úhel pohledu z řeky na lesy je naprosto jiný.

Rekreační jízda na koni

Téměř každému lze doporučit jízdu na koni divokou přírodou. Tropická příroda mě fascinovala, koupání v opuštěných vodopádech a tůních bylo úchvatné. Ale co mě vážně oslovilo, byl majitel koní původem Argentinec žijící na Kostarice již přes 40 let. Nebyl to žádný podkoní, ale majitel krásného domu postaveného z exotického dřeva, který se doslova ukrýval v husté vegetaci tropického lesa. Byl velmi pohostinný, ukázal nám svůj dům i domácího mazlíčka – tukana.

Vyprávěl mi, jak Kostariku a Kostaričany miluje, jak žijí v souladu s přírodou, ale že není lehké se zde uživit, přestože si vystačíte s málem. Stačí pár košil, kraťasy, sandále, holínky. Pro Kostaričany je totiž na místní výdělky (cca 400USD/ měsíc) na Kostarice velmi draho. Pokud se někdo chce mít dobře, musí se hodně otáčet, tzn. pracovat až 14 hodin denně. A je jasné, že ti, co pracují v cestovním ruchu a jsou v denním kontaktu s turisty, se mají na místní poměry dobře.

Nejúžasnější potápění

Kostarika je také rájem pro milovníky podmořského života. Potápěči z celého světa se sjíždějí na karibské i pacifické pobřeží, aby si prohlédli obrovské podmořské bohatství. Krásné barevné korály, hejna pestrobarevných ryb, obrovské manty nebo třeba hravé delfíny.

K nejoblíbenějším dobře dostupným potápěčským destinacím na pacifické straně patří potápění u ostrova Isla Murcielago a Isla Catalina, kde je ale potápění doporučené kvůli silnějším proudům spíše dospělým. Dále okolí ostrova Isla del Caño, což je malý ostrov asi 20 kilometrů od zátoky Drake Bay na severní straně poloostrova Osa. Osobně jej mohu doporučit i pro šnorchlování a milovníky flóry a fauny.

Při šnorchlování lze spatřit mimo tropické barevné ryby také karety, murény, rejnoky a samozřejmě spoustu korálů. Na rozdíl od karibské strany jsou zde ryby o trošku větší. Při plavbě k ostrovu je běžné spatřit delfíny malované (pintados) a při troše štěstí i velryby nebo keporkaky.

Lahůdkou mezi potápěčskými destinacemi na světě je určitě neobydlený ostrov Isla de Coco ležící v Pacifiku a vzdálený 550km do kostarického pobřeží. Potápění je zde tak žádané, že se na něj čeká i dva roky. Obrovská hejna kladivounů a mant obrovských jsou světovým unikátem. Mimochodem právě na ostrově se nachází unikátní ekosystém mlžného lesa. Možná i proto, že národní park patří do chráněné krajinné oblasti UNESCO, si vybral toto místo režisér Spielberg pro natočení Juského parku.

Na závěr běžte surfovat

Díky divokému tichomořskému pobřeží se na Kostarice také hojně surfuje. Top lokality mezi surfaři jsou především Playa Grande na poloostrově Nicoya, trochu jižněji Playa Hermosa či Dominical. A kdo to neumí, může si zaplatit lekce s instruktorem. Je dobré nespoléhat se jen na vlastní síly, protože kolem kostarického pobřeží se táhnou silné vodní proudy.

Ale o surfování by bylo možné psát další a další odstavce, stejně tak jako bych mohla pokračovat o kostarických aktivních sopkách, úchvatné floře nebo divoké fauně či původnímu obyvatelstvu. Loučím se s Kostarikou se slovy Pura Vida, ale vím, že ne na dlouho. V listopadu mne totiž čeká další cesta do této nádherné země.