Prvními Evropany na území dnešní Kolumbie byli Španělé, kteří na zdejší pobřeží přistáli v roce 1499. Podrobili si domorodou říši Čibčů a z celého území vytvořili generální kapitanát Nová Granada.
Roku 1819 se území dnešní Kolumbie stalo součástí tzv. Velké Kolumbie, pojmenované na počest objevitele Kryštofa Kolumba. V roce 1830 se federace rozpadla na Ekvádor, Venezuelu a Novou Granadu, kterou tvořila Kolumbie a nynější Panama. Nová Granada se prohlásila v roce 1831 za republiku, ale třicet let tu zuřila občanská válka. Po vyhrané válce s Ekvádorem byla země po roce 1863 přejmenována na Kolumbii a na začátku 20. století přišla o území Panamy.
Nový stát kolumbijské úřady dlouho neuznávaly a brousily si zuby na opětovné sjednocení, k tomu však už nikdy nedošlo. V letech 1932 – 1934 zemi poškodila válka s Peru. Během druhého světového konfliktu vyhlásila Kolumbie válku Německu. Poválečné období poznamenaly roztržky mezi liberály a konzervativci. Ani po konci střetů nečekalo zemi období klidu, protože od osmdesátých let roste vliv narkomafie a rozsáhlé oblasti Kolumbie ovládají ozbrojená povstalecká hnutí.
Obyvatelstvo Kolumbie tvoří z 58 % indiáni a mestici a jen z 20 % běloši. Kromě úředního jazyka španělštiny se zde hovoří jazyky arawak, chibcha, guajiro, tucano a dalšími 64 indiánskými jazyky.
Až na 90% věřících Kolumbie se hlásí ke katolickému náboženství. Státní svátky a zvyky jsou s křesťanstvím pevně spjaty.
