Jak bych začal vyprávění o snowboardovém dobrodružství, odehrávajícím se v zemi, která na mnohých ministerstvech zahraničních věcí figuruje z hlediska bezpečnosti cestování jako krajně nedoporučovaná? V Evropě přetrvávají již několik let názory, že každý turista přijíždějící do této země bude okraden, unesen nebo zastřelen. A má-li někdo modré oči, je to samo o sobě dostatečný důvod, aby se o něm uvažovalo jako o člověku vhodném k únosu – je to patrně buď příslušník kolumbijské elity, nebo bohatý cizinec. Zapomeňme ale na poněkud zkreslené mediální perličky kopírované z amerických médii a pojďme se věnovat něčemu pozitivnímu, co v této zemi neodiskutovatelně převažuje.
Kolumbie totiž není jenom guerillové povstalecké skupiny či kokainový průmysl. Je to především jedna z nejkrásnějších a nejpestřejších zemí světa. Najdeme zde veselé a vždy ochotné lidi všech rasových skupin (Kolumbie má největší etnickou rozmanitost v Latinské Americe), tmavé vody Pacifiku omývající Kolumbii ze západu, malebné ostrůvky v teplém Karibiku, Andský horský systém (páteř celé Kolumbie) rozprostírající se po celém území v severojižním směru s ledovcovými a sopečnými velikány, hluboké kaňony divokých řek, jezera ledovcového a tektonického původu s barvou nejkrásnějších kolumbijských smaragdů. Andská předhůří s plantážemi nejjemnější a nejkvalitnější kávy na světě, koloniální vesničky se závanem sladké cukrové třtiny, neprostupnou džungli Orinocké a Amazonské pánve s četnými indiánskými komunitami či moderní kolumbijská velkoměsta s luxusní architekturou kokainových magnátů a nezapomenutelným nočním životem v rytmu jihoamerické salzy (tance) a kolumbijského vallenata.
To vše dělá z Kolumbie pestrobarevnou mozaiku, která uspokojí i nejnáročnějšího turistu obklopeného pohodlím moderního světa, který přichází s čistými úmysly hledat dobrodružství a extrémní výkony. Kolumbie je v Latinské Americe symbolem extrémních protikladů. Skutečnost, že ve všech státech Jižní Ameriky narůstá bída většiny a přepych menšiny, zatímco střední sociální vrstva téměř vymizela, není věcí neznámou. Ale tahle země má i dalšími extrémy. Zdá se být až absurdní, že i tahle země, zmítající se problémy, v mnoha směrech nezaostává za vyspělou západní civilizaci. Například adrenalinové sporty a aktivity outdoorového typu zde začínají být čím dál oblíbenější formou vyžití. Pravdou však je, že zatím jenom pro příslušníky vyšších sociálních vrstev.
Nejširší nabídku průvodců a map Kolumbie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Zimní sport v tropické Kolumbii
Jednou z geografických nevýhod, kterou Kolumbie má vůči zemím severnějších zeměpisných šířek, je skutečnost, že přírodní podmínky neumožňují provozovat zimní sporty. Alespoň tohle si Kolumbijci mysleli do přelomu nového tisíciletí. Po ročním studijním a cestovatelským pobytu nebylo pro mne omezení ročních období překážkou k tomu, abych přitáhnul do těchto končin jeden ze zimních sportů, který v posledních letech zaznamenal ve světě snad nejdynamičtější rozvoj (nejvyšší andské kolumbijské vrcholy dosahují výšek věčného sněhu a ledu). Při prvním výstupu na nejznámější kolumbijskou sopku Nevado del Ruiz (5350), která v roce 1985 proslula svým výbuchem, při němž zahynulo přes 23 000 lidí (město Armero bylo pohřbeno lavinou bahna a kamení, kterou způsobilo roztátí ohromné masy ledovce pokrývající vrchol soky), se utvrdila v mé hlavě již delší dobu doutnající myšlenka provozovat snowboarding na panenských ledovcích.
Po necelém ročním snažení mě však zaskočila ne zrovna povzbuzující zpráva v místním tisku: „Kolumbijské ledovce mají své dny spočtené“, křičelo z titulku. Matematické výpočty kolumbijských vědců z Národní Univerzity v Bogotě ukazují, že v případě udržení tendence globálního oteplovaní Země budou kolumbijské ledovce v roce 2030 minulostí. Kvůli tomuto fenoménu v období mezi r. 1920 – 1975 ztratilo osm kolumbijských sopek své ledovcové krunýře. Nejmarkantnější úbytek ledovce má Sierra Nevada del Cocuy. V současnosti na jeho 22 ledovcových štítech zůstává už jenom 30 km čtverečních sněhové a ledovcové hmoty, přičemž v roce 1980 ho bylo ještě 39 km čtverečních. Každým rokem odtaje 15 – 20 metrů ledu.
Tahle informace ve mně vyvolala trochu nostalgie. Snowboardové prvosjezdy, prováděné na sopkách Nevado de Ruiz a Tolima či Pan de Azucaru nebo Ritacuby Blanco v pohoří Sierra Nevada už za krátkou dobu zůstanou jenom neopakovatelnou vzpomínkou! Ani po roztátí všech ledovců však snowboardová prkna svou funkci a využití v Kolumbii neztratí. Rozmanitostí klimatických podmínek vznikly v některých regionech suché aridní oblasti s jemným pískem na povrchu, kde začínáme provozovat další novinku – sandboarding. V těsné blízkosti Bogoty (hlavní město Kolumbie) mají našinci možnost se připravit na svazích pokrytých jemnou písečnou zvětralinou na snowboarding prováděný v pětitisícových výškách za drsných podmínek.
