Guatemala má více jak 11 miliónů obyvatel. Je to jeden z mála latinskoamerických států (vedle Peru, Ekvádoru a Paraguaye), kde převládají indiáni, vesměs potomci Mayů, hlavně Kičéové, Kakčikelové a Kekčiové. Na druhém místě jsou mestici (míšenci bělochů a indiánů) a zbytek tvoří černoši, mulati (míšenci bělochů a černochů), zambos (míšenci černochů a indiánů) a běloši.
Z náboženství převládá katolictví (80 %) nad protestantismem (20 %). Guatemala je rozvojová země zaměřená na pěstování exportních plodin tropického a mírného pásma, zejména kávovníku (vývoz kávy představuje více než polovinu národního důchodu), banánovníku, cukrové třtiny, bavlníku, citrusů, kukuřice, rýže a batátů. Guatemala dále těží mahagonové dřevo, rudy kovů a ropu. Jedná se o demokratickou republikou v čele s prezidentem, který je zároveň předsedou vlády, tzv. Rady ministrů.
Historie
Zákonodárnou mocí je jednokomorové Národní shromáždění (Congreso Nacional). První osady na pobřeží existovaly již od r. 1500 př. n. l. Kolem roku 1000 př. n. l. vzniklo důležité politické a hospodářské centrum země Kaminaljuyů, které bylo v letech 400 až 700 n. l. pod vládou mocenského střediska Teotihuacán. Po jeho úpadku a po rozpadu říše Toltéků sem koncem 12. století pronikli ze severu mayští osadníci, kteří zde založili nová města. V letech 1200 až 1524 vládla na guatemalské vysočině vysoká šlechta kmenů Quiché a Cakchiquel, které převzaly mexickou kulturu.
Začátkem února 1524 vtrhli do země Španělé, které vedl Pedro de Alvarado a kteří hledali zlato. V roce 1570 byla založena Audienca de Guatemala, která existovala do roku 1821 a zahrnovala Chiapas, Guatemalu, Honduras, Salvador, Nikaraguu a Kostariku. První koloniální hlavní město Ciudad Vieja bylo roku 1542 zničeno zemětřesením. Nové hlavní město Antigua se v 17. století stalo nejbohatším hlavním městem Nového světa, bylo však také zničeno zemětřesením, a to v roce 1773. Nynější hlavní město Guatemala la Nueva (Ciudad de Guatemala) bylo založeno roku 1776.
Guatemala získala nezávislost 15. září 1821, ale již v lednu 1822 byla připojena k Mexickému císařství. Po pádu Mexického císařství v březnu 1823 Guatemala vytvořila jádro federace Spojených středoamerických provincí, která se však pro vnitřní rozpory brzy rozpadla. V dubnu 1839 získala Guatemala definitivně nezávislost. Prezidentem se stal konzervativní katolík Raffael Carrera, za jehož vlády Guatemala uzavřela v roce 1852 jako první latinskoamerická země konkordát s Vatikánem. Carrera vládl jako diktátor až do své smrti v roce 1865.
Následovala občanská válka, z které vyšla vítězně liberální vláda v čele s Justem Rufinem Barriosem. Justo Rafino Barrios prosazoval antiklerální politiku a na venkově výrazně omezil vliv církve, což mu vyneslo mnoho protivníků. Za vlády Barriose došlo v Guatemale k výraznému hospodářskému rozmachu. Barrios otevřel zemi zahraničním investicím, rozběhla se rozsáhlá produkce kávy, stavěly se cesty a vznikla první železniční trať. Za jeho vlády Guatemala vedla v roce 1863 vítězné tažení proti Salvadoru, které upevnilo její mocenské postavení ve Střední Americe. Barrios padl v roce 1885 v boji za jednotu Střední Ameriky a Guatemala byla nucena uzavřít mír. Boj, který vypukl mezi konzervativci a liberály, otřásal zemí až do 20. století a přivedl k moci mnoho vojenských diktatur.
V letech 1897 až 1898 byla Guatemala krátce členem unie s Hondurasem, Nikaraguou a Salvadorem. Za vlády diktátora Manuela Estrada Cabrery (1898-1920) zesílil v Guatemale vliv USA a velkých obchodních společností, především United Fruit Company, která s vládou USA stále více zasahovala do vnitropolitických záležitostí Guatemaly. V lednu 1921 byla vytvořena nová federace s Hondurasem a Salvadorem. Ve vnitropolitických sporech mezi jednotlivými stranami armáda postupně převzala roli rozhodčího a záhy skutečnou vládu v zemi. Ve 20. a 30. letech proběhlo na mnoha místech země povstání indiánských rolníků.
V roce 1931 se prezidentem stal generál Jorge Ubico Castańeda. Za jeho vlády vyhlásila Guatemala v prosinci 1941 válku Japonsku, Německu a Itálii a poskytla USA vojenské základny. Castańedu sesadila v roce 1944 Sociálně revoluční akce státním převratem. V roce 1945 se v Guatemale uskutečnily první svobodné volby v dějinách země, z kterých vzešla civilní vláda, která vystřídala revoluční juntu z roku 1944. Za vlády prezidenta Juana Josého Arévala byla přijata v roce 1945 nová, demokratická ústava.
V roce 1950 byl zvolen prezidentem plukovník Jacobo Arbenz Guzmán, za jehož vlády se roku 1952 uskutečnila radikální pozemková reforma (zákon o pozemkové reformě), v rámci které byly v průběhu roku 1953 vyvlastněny i rozsáhlé statky United Fruit Company. Proti tomuto „komunistickému“ režimu zorganizovala opozice podporovaná USA v letech 1952 až 1954 přes 40 pučů. Guzmán byl nakonec svržen v červnu 1954, kdy do Guatemaly vstoupila z Hondurasu armáda za podpory CIA. Funkci prezidenta převzal 8. července Carlos Castillo Armas, který zrušil pozemkovou reformu, ústavu z roku 1945, demokratické zákony a zakázal některé strany a mnoho odborů. Armas byl v roce 1957 zavražděn.
Následovalo období pučů a převratů. 15. září 1965 vstoupila v platnost nová ústava, která umožnila přechod k civilní vládě, v jejímž čele stál prezident Julio César Méndez Montenegro (1966-1970). Skutečnou moc však nadále měla v rukou armáda. Od roku 1961 bojovaly proti vojenské vládě partyzánské jednotky rozličných levicově orientovaných skupin (Partyzánská armáda chudých, Organizace ozbrojeného lidu, Povstalecké ozbrojené síly a další). V zemi působily také různé pravicové teroristické skupiny (Tajná antikomunistická armáda, Bílá ruka, Eskadra smrti, Královské vojsko a další).
Na následky občanské války ročně umíralo v Guatemale asi 3 000 lidí. V srpnu 1983 se v důsledku státního převratu stal prezidentem generál Oscar Mejía Víctores, který zorganizoval v červenci 1984 volby do Ústavodárného shromáždění, které vypracovalo a v květnu 1985 přijalo novou ústavu. Armáda se rozhodla, že odejde z politické scény a předala v lednu 1986 moc civilní vládě, která vzešla ze všeobecných voleb podle nové ústavy.
Armáda si ale ponechala ministerstvo obrany a ministrem obrany byl ještě koncem 80. let armádní důstojník. Úlohou křesťansko demokratické vlády na čele s Viniciem Cerezem Arévalem bylo realizování rozsáhlé pozemkové reformy a odhalení zločinů, spáchaných v době vojenských diktatur. Ve volbách v lednu 1991 zvítězil nad konzervativním kandidátem Jorge Serrano Elías, který se stal prvním protestantským prezidentem v katolické Latinské Americe. Elías byl prezidentem až do roku 1993. Teprve roku 1991 Guatemala uznala nezávislost Belize, na jejíž území si činí nárok po celou dobu existence Britského Hondurasu (pozdější Belize).
V květnu 1993 byl zmařen pokus o státní převrat a v lednu 1994 byl v lidovém referendu schválen soubor ústavních reforem. V parlamentních volbách v srpnu 1994 vyhrála pravicová Republikánská fronta (FRG), jejíž vůdce, bývalý diktátor z let 1982 až 1983 José Efraín Ríos Montt, byl v prosinci 1994 zvolen předsedou Národního shromáždění. Po pětiměsíčním jednání byla v březnu 1995 mezi vládou a levicovou guerillovou organizací indiánů Revoluční národní jednotou Guatemaly (URNG) podepsána Dohoda o právech původního obyvatelstva. Některé z indiánských jazyků byly zrovnoprávněny se španělštinou. V prosinci 1996 byly v Guatemale podepsány mezi vládou a URNG mírové dohody.[/cut]
