Bouřlivé dějiny Ekvádoru by vydaly na tlustou knihu. Najdete v nich indiány, kolonizátory, spory s Peru, lovce lebek i ložiska ropy.
Galapágy jsou klenot, jenž mizí z map, tedy pro obyčejné lidi. Celých 97% plochy souostroví Galapágy je dnes národním parkem. Galapágy jsou doslova „nedotknutelné“, bohužel především finančně. Opravdu neexistuje žádná klička?
Quinceañera aneb oslava patnáctých narozenin je v Ekvádoru jednou z nejdůležitějších slavností. Dokonce významnější než svatba (pokud vůbec k nějaké dojde) či osmnáctiny. Ono při ekvádorském stylu života by totiž osmnáctiny byly trochu opožděným oficiálním vstupem dívky do již před několika lety započaté dospělosti.
Existují cesty, které vás inspirují, a pak jsou cesty, které vám připomenou, proč je pro vás cestování na prvním místě.
Takže po zážitku z Amazonie jsem si říkal, „no zůstat ještě pár dní tam a stačí mi to, víc vidět nemusím“… , ale čekalo souostroví Galapágy! Takže proti tomu se nedá skoro nic říct.
Malinkatý Ekvádor je velice rozmanitou zemí. Můžete tu narazit na mystický amazonský prales, legendární pohoří Andy včetně stále aktivní sopky Cotopaxi, a také slavné souostroví Galapágy, kapitola a svět sám pro sebe. No a samozřejmě vše mezi tím – hezké koloniální město Quito, vesničky, srandovní lamy atd.
Obří želvy, ještěři Iguana, modronozí ptáci Boobies nebo kolonie tuleňů tvoří z Galapág jednu z nejlepších přírodních „safari“ na světě. Našlapujte tiše po bělavém písku, poslouchejte šumění moře a uvidíte na vlastní oči, co znáte jen z obrázků.
I v dalším díle cestopisu Márovi dokazují, že i s velkým hendikepem, jakým je invalidní vozík, lze navšívit tak náročnou a drsnou část Země , jako je amazonská džugle. Pojďme se tedy s nimi opět přenést na jižní pokouli naší planety.