Španělští dobyvatelé dorazili do Chile v první polovině 16. století. V té době bylo dnešní chilské území osídleno kmeny původního indiánského obyvatelstva. V sedmnáctém století španělská koruna rozšiřovala své panství. Pro následující století je charakteristické vytváření celistvějšího společenského, kulturního a institucionálního soužití. Nová společenská vrstva kreolů se stala na počátku 19. stol. hnací silou zápasu za nezávislost na Španělsku dovršeného v r. 1618. Po krátkém období zmatků se v Chile ustálil politický systém republiky s prezidentem v čefe vlády. Jak oligarchie tak politické strany se snažily prezidentskou autoritu narušovat, zvláště po ízv. Pacifické válce (1879-1883). tyto tendence byly patrné až do dvacátých let našeho století, kdy funkce prezidenta nabyla opět na významu. Vznik střední třídy a začlenění širších vrstev obyvatelstva do občanského života umožnil počátek sociálních reforem prováděných za vlády presidenta Aguirre Cerdy ve třicátých letech a prezidentů Freie a Allendeho v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století.
Od 1.1973 byla Chile řízena autokratickou vládou generála Pinocheta, která násilně prosadila zavedení efektivního ekonomického systému. V r. 1989 byla v Chile obnovena demokracie, zvolen nový parlament a prezident republiky. Od r. 2000 je prezidentem Chilské republiky socialista Ricardo Lagos.
