Složení brazilské populace je výsledkem rozsáhlých migrací a míšení národů. Díky tomu, že Brazílie je bývalou Portugalskou kolonií, je zvětší poloviny obyvatelstvo evropského původu, tu druhou pak tvoří míšenci Evropanů, Afričanů a původních Indiánů. Běloši tvoří více jak polovinou celé populace, mulati zastupují jednu třetinu. Z původního indiánského obyvatelstva (asi 2-5 mil.) dodnes přežilo jen zhruba 220 000. Většina z nich žije v pralese, setkávají se ale stále více s moderní civilizací. Původní indiánské obyvatelstvo se skládá z mnoha kmenů. Kmen Yanomami patří k nejznámějším indiánským kmenům v Brazílii. V současnosti hrozí Indiánům vymření, proto ať chtějí nebo ne, musí žít v indiánských přírodních rezervacích.
Brazilci jsou živí, temperamentní, otevření, zdvořilí a dá se říci, že i trpěliví. Jsou také přizpůsobivý, velkorysí nad nikým se nepovyšují ale ani ponižují. Nemají rádi konflikty a dávají raději přednost shodě. Dochvilnost není jejich pravidlem, nepřizpůsobují se času, ale čas jim. Brazilci doplňují mluvené slovo bohatou řečí těla. Jsou z 91% křesťané, z nichž nejrozšířenější jsou z85% katolíci a další velkou částtvoří protestanti (11%), v menšině jsou církve ortodoxní, maronité a pravoslavní. Existuje zde malá komunita židovských věřících, dále jsou vyznávány afro-brazilské kulty. Národní motto Brazílie je Ordem e Progresso (Pořádek a pokrok).
Brazilci dodržují normální evropské zvyky; podání ruky je běžné při setkání i při odchodu. Časté jsou nabídky a pozvání na čaj nebo kávu. Při pozvání na večeři/oběd je vhodné přinést květiny jako dar vaší země. Kouření je všeobecně akceptovatelné, jestliže není uvedeno jinak. V zemi je vysoce respektována katolická církev, což je dobré mít na paměti. Obvyklá pracovní doba neexistuje, neboť každá instituce má svoji pracovní dobu, která se navíc liší i podle jednotlivých měst a míst.
Náboženství
Oficiálním náboženství Brazílie je katolicismus a je považována za zem s největší katolickou populací na světě. Na druhou stranu je tato země známa pro svou různorodost a synkretismus rozdílných náboženství a sekt. Hlavní základy víry pocházejí z animismu původního obyvatelstva, katolické víry a z afrických kultů, ketré do země přišly s černým obyvatelstvem během otrokářského období. Kolonialisté zakazovali otrokům jejich původní naboženství, stejně tak jako zakazovali jejich muziku a tanec z obavy, aby nedocházelo ke vzpourám.Náboženské restrikce vedly synkretismu: otroci používali katolická jména pro bohy své původní víry. Tím mohli uctívat svoje náboženství pod rouškou katolicismu.V 19. století bylo oficiálně uznána v ústavě svoboda náboženství, přesto byly africké kulty nadále perzekuovány.
Tip: pokud vás zajímá, jak vypadalo Rio de Janeiro před 30 lety, nenechte si ujít film „Město bohů“, který se odehrává v 60. letech ve favelách na okraji Ria. Je to poněkud drsný snímek o válce drogových gangů, které do svých řad nabírají malé děti. Přestože je to film plný násilí, vypovídá pravdivě o nejchudších obyvatelích Brazílie a jejich bezútěšné situaci.
Candomblé
Toto náboženství bylo přivezeno z Afriky kmeny Nago, Yoruba a Jeje. Candomble znamená tanec na počest bohů a je to také obecný výraz pro náboženství. Základem víry jsou orixás ( bohové ). Každý z nich má svou osobnost a historii.Přestože orixás jsou rozděleny na mužské a ženské typy, existují i typy, které pohlaví mění. Logudené syn dvou mužských bohů Oguna a Oxusse, je šest měsíců v roce mužského pohlaví a zbytek roku je pohlaví ženského.Vyznavači Candomblé, věří, že každý člověk má svého boha, který na něj dohlíží od narození až do smrti. Ten může být rozpoznán během rituálu Jogo dos Búzios. Podle polohy vržených mušlí může být rozpoznána budocnost, minulost i životní štěstí dané osoby. Každý vyznávač Candomblé přináší svému bohu dary, které volí podle specifických preferecí jeho ochranitele. Například Iemanjá, bůh nebo bohyně moře dostává parfémy, bílé a modré květy, rýži a smaženou rybu.Oxala, nejvyšší bůh jí vařenou kukuřici. Všichni boové musí přijímat dary od věřících prostřednictvím Exú, který má rád cachacá, ( alkoholická nápoj z cukrové třtiny ), další alkoholické nápoje,cogarety, doutníky, silné parfémy a maso.
V Bahíí a v Riu se vyznavačí afro-brazilských kultů scházejí na slavnosti, která se koná v noci 31. prosince. Milióny Brazilců přicházejí na pláže a zvdávají hold Iemanjá. Květiny, parfémy, ovoce, dokonc i šperky jsou házeny do moře, aby si udobřili bohyni moře a zajistili si ochranu a štěstí pro nadcházející rok.
Muzika a tanec
Brazilci jednoznačně patří mezi nejmuzikálnější národy světa. Díky svým africkým kořenům je hudba v Brazílii součástí společenského života a je neoddělitelně spjata s tancem. Mezi nejznámější brazilské tance určitě patří samba&pagode. Je považována za základ brazilské muziky a kořeny pocházejí od africkým přistěhovalců v Bahíi. Pravděpodobně byla poprvé představena v roce1917 na karnevalu v Rio de Janeiro. Od té doby získala neuvěřitelnou popularitu mezi obyvatelstvem a je považována za národní muziku.Samba během minulého století procházela vývojem a v jednotlivých dekádách až v sedumdesátých letech se objevila pagode neformální verze samby.
Bossa nova – její počátky jsou datovány do padesátých let 20. století a její příchod naprosto změnil brazilskou hudební scénu. Bossa jako moderní a intelektuální muzika se brzy stala mezinárodně populární a doma v Brazílii přilákala příznivce především ze střední třídy společnosti.Mezi nejvýznammnější představitele patří : Antonio Carlos ( Tom ) Jobin, Vinicius de Moraes. Za duchovního otce bossa novy je považován kytarista Joao Gilberto. Mezi jeho následovníky patří i jeho dcera Bebel Gilberto.
Tropicalismo – ke konci 60. let se na scéně objevuje nová vlna, která přinesla renezanci všech původních hudebních stylů a její představitelé jednoduše spojovali brazilskou muziku i s severoamerickým rockem. Mezi představitele tohoto stylu patří Gilberto Gil, Caetano Veloso, Rita Lee, Maria Betanica a Gal Costa. Všichni jsou stále činní a první z nich je dokonce ministrem kultury.
Výše uvedené hudební styly jsou celonárodně rozšířené, ale v každé oblasti existuje i místní typická hudba. Jako příklad lze uvést např.: forró, trio eletrico, mangue beat, axé, sertanéjo a lambada.
