Cestopisy a reportáže

„Pokud plánujete vycestovat do Bolívie, zvažte všechna rizika vyplývající ze zhoršené bezpečnostní situace a svojí cestu raději odložte,“ varovalo v polovině června na webových stránkách Ministerstvo zahraničních věcí.

„…Z voru byly nad hladinou jen naše bágly a my jsme si připadali jak 3 idioti z Čech odevzdaní napospas bolívijskému šílencovi. Vor byl takřka neovladatelný…“. Peligro kaskada! Peligro kajman! Peligro Maykl!

Průvodce Lonely Planet je vyhlášený. Přesto však existují krásná místa, která byste něm, respektive v jeho českém kompilačním překladu Jižní Amerika, hledali marně. Jedním takovým místem je Muela del diablo (Ďáblova stolička). Je to skála tyčící se nad La Pazem, která už z dálky přitahuje vaši pozornost a skutečně připomíná zub – stoličku.

Když se u nás někdo zeptá “Jak se máš” zvyklí jsme si odpovídat “Nic moc,” “Ujde to,” “Stojí to za…” atd. Španělština, alespoň ta bolívijská, ovšem takovou odpověď nezná. Nevím, jestli místním chybí upřímnost nebo jsou stále tak veselí a pozitivní, ale spíš to druhé. Není to odpověď tak umělá, jak se dá vycítit u Američanů. Spíš je to národní povaha. Vřelá a otevřená.

Je jasné ráno a kontúra Parinacoty je čistá, zasnežená sopka nad jazerom Chungara je neskutočná, podobne ako Sajama o kúsok nižšie.

Sme v Amerike. Na sedem týždňov, s plánmi ako na desať. Dve noci nespíme na tom istom mieste, nezdržia nás problémy zdravotné ani bezpečnostné – meníme plány a cestujeme sami – výsledná spomienka je rozsiahla a delikátna – viac sa toho ozaj stihnúť nedalo.

O prezidentu Bolívie Evovi Moralesovi a jeho “činech” slýcháváte u nás ve zprávách poměrně často, tak už jistě víte i o půdní reformě, která je novelizaci reformy z roku 1953.

O výletu na Salar de Uyuni, největší solnou poušť světa píše Olga Nezmeškalová, která dlouhodobě pracuje v La Pazu v Bolívii.