Někdy kolem poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu začíná v severní části Altiplana vzkvétat rozsáhlé politické, kulturní a náboženské centrum Tiwanaku, jehož kultura ovlivnila oblast daleko přesahující území dnešní Bolívie. Nedlouho po jeho zániku kolem roku 900 n. l. osídlili tuto oblast Inkové. Jejich civilizace se vyznačovala vynikajícím systémem politické organizace, kladoucím překvapivě velký důraz na sociální sféru.[cut] Byli také zdatnými architekty a uměleckými řemeslníky, kde zejména stavby ohromných kamenných měst, hustá komunikační síť či zpracování drahých kovů patří k vrcholům jejich výtvarného snažení. [/cut]Roku 1531 začali přicházet do země první španělští dobyvatelé. Ti vzápětí celou říši Inků rozvrátili a přičlenili k místokrálovství Peru (tzv. Horní Peru). Ani vyhlášení samostatnosti ze 6. srpna 1825 nepřineslo zemi kýžený klid. [cut]Mladá republika se zmítala více jak 150 let v přívalu válek, státních převratů a povstání. Za zmínku stojí i to, že v zemi byl v šedesátých letech 20. století dopaden a zastřelen známý revolucionář Che Guevara. Ústavní režim byl v Bolívii obnoven teprve v roce 1982.
Ekonomická situace
Bolívie je smutným příkladem toho, jak nesmírné nerostné bohatství může zemi přivodit více neštěstí než užitku. Od 16. století drancovali Španělé zdejší zásoby stříbra a odváželi ho do Evropy. Když v polovině 19. století získala Bolívie samostatnost, přešly doly drahých kovů do rukou několika jednotlivců, kteří je sobecky využívali pouze pro svůj osobní prospěch. [cut]Bohatí bohatli a chudí nadále zůstávali chudí po celé 20. století. Dnes se mluví o zestátnění zásob zemního plynu, které by poskytly dostatek financí pro zlepšení ekonomického stavu země. Současný prezident Evo Morales již v tomto podniká první kroky (květen 2006).[/cut]
