Používání dopravních prostředků je jedno velké dobrodružství s těžko předvídatelným průběhem. Velké množství silnice jsou uježděné prašné cesty s nezpevněným povrchem, takže jejich průjezdnost je závislá na rozmarech počasí. Pokud 1-2 dny prší, promění se jílovitý povrch v kluziště, po němž auta kloužou jako po sněhu. Na druhou stranu se v posledních letech staví nové cesty, například obávaná silnice smrti z La Paz do Coroica je už nahrazena nádhernou asfaltkou.
Taxi jsou používána ve větších městech. Jelikož taxametr je příliš luxusní a nadbytečná záležitost, je potřeba domluvit si cenu dopředu. Trochu matoucí je, že v některých městech se cena účtuje podle najetých kilometrů, zatímco jinde podle toho, kolik pomyslných zón taxi projede. Ať je to tak nebo tak, stejně si počet kilometrů ani projetých zón nemůžete nijak ověřit.
Po městě se dá pohybovat i levněji, pokud použijete minibusy MHD. Jednotlivé zastávky nejsou nijak označeny, takže nejprve musíte vypátrat, odkud to vlastně jezdí. Zastávku většinou poznáte tak, že na nějakém nároží stojí víc lidí než je obvyklé a koukají jedním směrem – vyhlížejí minibus. Ty jsou označeny číslem, ale ani místní vám někdy neporadí, kterou linku potřebujete, takže nakonec nejlepší strategií je trpělivě čekat a ptát se řidiče každého minibusu, kam jede.
Mezi městy jezdí buď minibusy anebo i větší autobusy hrozné kvality. Odjezdy autobusů bývají napsány na autobusovém nádraží a platí, ale časy příjezdů jsou nejisté. Zejména v období svátků a v odlehlých oblastech se může stát, že budou sedadla vyprodána, pak nezbývá nic jiného než se bezostyšně natlačit do uličky a klidně několik hodin sebou házet nad sedadly.
Železniční síť je rozdělena na dvě samostatné části, tratě na Altiplanu a v nížině nejsou nijak propojené. Je to díky obrovskému převýšení (3000m) mezi oběma částmi země. Železnice na Altiplanu propojuje všechna důležitá města (La Paz, Sucre, Potosí atd.) a je v ucházejícím stavu. Zato v nížině je kvalita vlakové tratě dost tragická, koleje jsou zvlněné a projíždějící vlak se na nich houpe jako na Matějské pouti. Na některých místech musí vlak zpomalit na 10km/h, aby z kolejí nevypadl (proto si kdyzi vysloužil přezdívku „Vlak smrti“). Tento vlak má vždycky zpoždění.
Naprosto běžné je taky poprosit, kupříkladu v horách, místní jedoucí stejným směrem, aby vás přibrali. Ti za to pak budou očekávat finanční odměnu, zpravidla vám sami řeknou, kolik to bude. Jezdí se i na korbě náklaďáků, takže nezapomeňte teplé oblečení.
Tipy a rady:
- Při dlouhých nočních přejezdech autobusem nezapomeňte teplé oblečení a ideálně i spacák, často se autobus pohybuje v obrovských nadmořských výškách a s nimi přichází i patřičná zima.
- Deštivé počasí může nečekaně zamíchat s vaším časovým plnem. Dávejte si raději velké časové rezervy.
- Při nástupu do vlaku vás mohou uniformovaní mladíci vehementně přesvědčovat, že velký baťoh si musíte uložit do placeného nákladního vagonu. To je samozřejmě nesmysl, všechny své věci si berte s sebou.
Nejlepší tipy na levné letenky naleznete na cestujlevne.com/bolivie.
