Prvními obyvateli byli Arawakové, kteří sem připluli v kánoích až z Venezuely a vybudovali svá obydlí podél pobřeží. V roce 1200 byli Arawakové přemoženi karibskými Indiány, kteří byli vyšší a silnější a byli to kanibalové. Pro Evropu ostrov objevili počátkem 16. století Portugalci.
V roce 1518 ostrov obsadili Španělé. V 16. – 17. století o území soupeřili Španělé, Francouzi a Angličané. Od roku 1627 je britskou kolonií, od roku 1655 korunní kolonií. Barbados měl rozsáhlou vnitřní autononii, jeho parlament (House of Assembly – zřízen roku 1639) je třetí nejstarší na západní polokouli. Roku 1951 bylo zavedeno všeobecné volební právo.
V letech 1958-1962 byl součástí federace Západoindických ostrovů, ale již roku 1961 získal Barbados vnitřní autonomii a v roce 1966 se stal nezávislým státem v rámci Commonwealthu.Silný vliv Anglie, která ostrov v 17. století kolonizovala, je patrný na národní slabosti pro kriket a pro koňské dostihy. Narazit zde lze na starý, kamenný, anglický kostel a na přímo zámecké, udržované zahrady.[/cut]
Hlavním náboženstvím je protestantství. Afro-karibská kultura je patrná v rodinném životě domorodců, v kuchyni i v hudbě. Každý večer tu lze slyšet nepřeberné množství všech hudebních stylů. Místní Bajané mají hudbu prostě v krvi. Muzikanti z ostrova Barbados se proslavili nejen po celém Karibiku, ale i po celém světě. Vynikají zejména ve stylech Dub, Reggae, Jazz, Rock, Blues, ale i například klasická kytara.
Obyvatelé jsou velmi milí, přátelští a stále se usmívající – jeden z mnoha důvodů, proč je Barbados velice vyhledávanou destinací. Etnické složení:černoši (92%), Evropané (4%), mulati (2,6%).
