Archeologická expedice do Wad Ben Naga

První výkopová sezóna Archeologické expedice ve Wad Ben Naga proběhla ve dnech 13. října až 22. listopadu 2009. Data během ní získaná jsou stále zpracovávána na odborných pracovištích participujících institucí, jmenovitě v Národním muzeu, v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře, v Museu Augusta Kestnera v Hannoveru a ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti.

Během první výkopové sezóny byly provedeny následující dílčí úkoly: celkový archeologický průzkum lokality (včetně přilehlých pohřebišť), zaměření všech hlavních archeologických objektů v Centrálním Wad Ben Naga, dokumentace kamenných architektonických prvků rovněž v Centrálním Wad Ben Naga, archeologické sondy v tzv. Kruhové stavbě, přípravy konzervace paláce královny Amanišacheto, návštěva nedaleké doposud neznámé archeologické lokality Ead el-Wakar a v neposlední řade i dokumentace památek spojených s osobností královny Amanišacheto mimo samotnou lokalitu Wad Ben Naga. Posledně zmíněný projekt bylo možné provést pouze díky laskavé podpoře Expedičního fondu.

Čeští egyptologové v Súdánu

Už v 60. letech 20. století se českoslovenští egyptologové spolu s Národním Muzeem zapojili do boje za záchranu núbijských památek a jejich zapsání do seznamu UNESCO. V roce 2008 Národní muzeum zahájilo za pomoci Honorárního konzulátu Republiky Súdán v Praze jednání se súdánskou Národní korporací pro památky a muzea o možnosti zřízení stálé archeologické mise v Republice Súdán. Na konci ledna 2009 ministr kultury České republiky vyslal do Republiky Súdán kulturní delegaci vedenou generálním ředitelem Národního muzea, dr. Michalem Lukešem, jejímž cílem bylo dosavadní jednání završit podpisem memoranda o porozumění. Memorandum bylo dr. Michalem Lukešem a dr. Hassanem Husseinem Idrisem, generálním ředitelem Národní korporace pro památky a muzea, podepsáno dne 30. ledna 2009. Súdánská strana následně představila delegaci Národního muzea několik archeologických lokalit nacházejících se v oblasti tzv. Merojského ostrova (území vymezeného na severu řekou Atbarou, na západě Nilem a na jihu Modrým Nilem), včetně Wad Ben Naga. Tato lokalita, ležící přibližně 130 km severně od súdánského hlavního města Chartúmu, byla následně po dohodě obou stran vybrána za místo působení archeologické expedice Národního muzea.

V Centrálním Wad Ben Naga, pomyslném srdci lokality zabírající území o velikosti přibližně 4 km², se nachází šest (případně sedm) významných staveb časově spadajících do období okolo přelomu letopočtu. Jsou nerozlučně spojeny se jmény tří panovníků Merojského království (4. stol.př.n.l. – 4. stol.n.l.), královnou Amanišacheto (cca 10-1 př.n.l.), králem Natakamanim (cca 1-20 n.l.) a jeho manželkou a nástupkyní královnou Amanitore (cca 20-30 n.l.). Nejrozsáhlejší stavbou lokality je palác, jenž je na základě epigrafických nálezů připisován královně Amanišacheto. Tato převážně cihlová dvoupodlažní budova měla čtvercový půdorys o délce strany 61 m. V blízkosti paláce se nachází tři (případně čtyři) chrámy. Nejznámější z nich, nacházející se na západ od paláce, by měl být zasvěcen této původně egyptské bohyni. V blízkosti chrámu bylo tzv. Tyfonium, pojmenované podle vyobrazení boha Bese (řecky Tyfón) na pilířích této budovy, které však snad byly zničeny v souvislosti s výstavbou železnice z Chartúmu do Šendi. Jednalo se o tzv. dům zrození (mammisi), náležící k tzv. Esetině chrámu. Tzv. Malý chrám, pravděpodobně nejstarší stavba na lokalitě, byl podle nálezů v jeho okolí, včetně fragmentů sochy objevených v roce 2009, zasvěcen núbijskému bohu Sebiumekerovi. Třetí chrám je předběžně připisovaný egyptskému bohu Amonovi. Během první sezóny se v severní části Centrálního Wad Ben Naga podařilo identifikovat pravoúhlou stavbu, pracovně označovanou jako Severní chrám.

Historie lokality

Výzkum lokality sahá až do roku 1821, kdy Wad Ben Naga navštívil Frédéric Cailliaud a o několik měsíců později i Linant de Bellefons, oba pracující pro egyptského místokrále Muhammada Alího. V roce 1833 zavítal na lokalitu George Alexander Hoskins a rok nato nechvalně známý Giuseppe Ferlini, odpovědný za destrukci pyramid na královském pohřebišti v Meroe. Na jaře roku 1844 dorazila do Wad Ben Naga pruská vědecká expedice vedená Carlem Richardem Lepsiem, která v tzv. Esetině chrámu objevila podstavec pod posvátnou bárku, kterou král Natakamani a královna Amanitore dedikovali této bohyni. Podstavec (dnes ve sbírkách Egyptského muzea v Berlíně) nese nápis jména obou panovníků jak v egyptských, tak i merojských hieroglyfech. Tyto nápisy posloužili Francisi Llewellynu Griffithovi, dalšímu z vědeckých návštěvníků Wad Ben Naga, k rozluštění merojského písma v roce 1911. Během let 1958-1960 probíhaly ve Wad Ben Naga výkopy pod vedením Saida Thabita Hassana, prvního Súdánce stojícího v čele Súdánské památkové správy.

Během súdánských víkendů, tj. v pátek a v sobotu, členové Archeologické expedice do Wad Ben Naga podnikali výlety na ostatní důležité lokality spojené s osobou královny Amanišacheto, konkrétně na královské pohřebiště v Meroe, kde byla provedena fotografická dokumentace pyramidy této královny, dále byla navštívena lokalitu Kawa, kde byly objeveny epigrafické památky spojené s touto královnou.

Druhá výkopová sezóna Archeologické expedice do Wad Ben Naga by se měla uskutečnit na podzim roku 2010.

Pavel Onderka je afrikanista, egyptolog a pracovník Náprstkova muzea. Zúčastnil se archeologických prací v Evropě, Africe a v menší míře i Americe, je vůbec prvním Čechem, který kopal v Republice Súdán, a to během společné archeologické expedice Royal Ontario Museum a University of Khartoum v Meroe. V rámci zaměstnání se dlouhodobě zabývá popularizací dějin a kultury starého Egypta a Núbie prostřednictvím přednášek, výstav a populárně-naučných publikací.

Situace v Súdánu

Od získání nezávislosti na britsko-egyptské vládě roku 1956 rozděluje největší africký stát občanská válka. Téměř ihned začaly spory mezi vládnoucím arabským severem a černým jihem. Mezi lety 1991-1996 podporovala muslimskou menšinovou garnituru generála Al-Bašíra dokonce organizace Al-Kaidá, zatímco Súdánskou národně osvobozeneckou armádu jihu podporoval Izrael a některé sousední státy. Roku 2005 byla v Nairobi podepsána smlouva o příměří a autonomii jihu, v roce 2011 má dokonce proběhnout referendum o nezávislosti Jižního Súdánu. Dodnes však trvá konflikt v Dárfúru na západě oblasti a činí tak z cestování po Súdánu nebezpečný počin.